Neurologie na světové úrovni

V červenci proběhla všemi médii zpráva o tom, že čeští vědci připravili vlastní linii lidských embryonálních buněk a zkoumají nový způsob léčby poranění mozku a poškození míchy, který využívá tzv. kmenové buňky. Rozruch kolem objevu umlkl tak rychle, jak se vzedmul, ale výzkumy a vývoj pokračují dál. Odborníkům z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR pod vedením prof. MUDr. Evy Sykové, DrSc., ještě zbývá mnoho věcí k prozkoumání.

Ústav experimentální medicíny sídlí v Krči a právě tam nás paní profesorka přijala. Hovor se samozřejmě točil hlavně kolem právě probíhajícího výzkumu, ale došlo i na perspektivu české vědy po vstupu do Evropské unie.

Co vás vedlo k myšlence výzkumu právě kmenových buněk?

Byly to dvě skutečnosti. Za prvé jsem se dlouho se svými spolupracovníky zabývala výzkumem gliových buněk a jejich úlohou v patologických stavech včetně poranění mozku a míchy, Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby a poruch paměti během stárnutí. Gliové buňky sice v takových situacích nemocnému mozku pomáhají tím, že se tkáň zhojí, ale na druhé straně nemohou nahradit neurony a mohou bránit regeneraci a obnově funkce. Jsou to pravě kmenové buňky, které by v těchto stavech mohly pacientům pomoci tím, že poškozené neurony nahradí novými nebo vyprodukují látky potřebné k obnově mozku. Druhým důvodem byla beznaděj pacientů s těmito onemocněními a po poranění mozku a míchy. Došla jsem k závěru, že spojením mého celoživotního neurovědního výzkumu s výzkumem užití kmenových buněk pro terapii mozkových onemocnění bychom v jejich léčbě mohli dosáhnout značného pokroku.

Kolik pracovníků se na výzkumu kmenových buněk podílelo a jak dlouho trval?

Tento výzkum v první řadě umožnilo založení Ústavu neurověd Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty, který sídlí ve Fakultní nemocnici Motol; díky němu je zajištěna soustavná spolupráce s klinickými pracovišti. Druhým významným faktorem bylo založení Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad, které slučuje mnoho našich předních pracovišť právě za účelem výzkumu kmenových buněk. Na našem výzkumu se v současnosti podílí asi 40 pracovníků (vysokoškoláků i středoškoláků), z nich ale pouze asi 15 plně a ostatní jen částečně, jelikož jsou to např. zaměstnanci Ústavu experimentální medicíny, studující morfologii a membránové vlastnosti kmenových buněk, zaměstnanci Ústavu makromolekulární chemie, kteří pro nás vytvářejí hydrogely, polymery a nanočástice, dále hematologové, embryologové, kromě nich ještě specialisté na magnetickou rezonanci nebo lékaři neurologové a naši přední odborníci na transplantace v IKEM.

Jak a jakým směrem bude nyní další výzkum pokračovat?

Nyní chceme především sledovat dva směry výzkumu. První se týká možnosti užití kmenových buněk kostní dřeně pro pacienty s poraněním mozku a míchy, druhý pak využití embryonálních lidských buněk pro léčbu mozkových onemocnění a poranění. Zásluhou Dr. Petra Dvořáka a Dr. Aleše Hampla z Ústavu experimentální medicíny AV ČR a zároveň pracovníků Centra buněčné terapie se podařilo vytvořit buněčné linie lidských embryonálních buněk, které byly v Evropě dosud dostupné pouze ve Švédsku. Tyto buňky budeme nejprve implantovat zvířatům s experimentálními modely patologických stavů nebo s poraněním mozku a míchy. Buňky budeme rovněž značit pomocí superparamagnetických nanočástic železa, abychom je nejprve u zvířat a později u pacientů mohli sledovat v živém jedinci pomocí magnetické rezonance (NMR).

Jak a kde bude probíhat klinická praxe?

Klinické zkoušky chceme zahájit ještě v tomto roce ve Fakultní nemocnici v Motole. Ve spolupráci s Dr. Kobylkou připravujeme kmenové buňky pro pacienty s akutním poraněním mozku a míchy. Spolupracujeme s klinickými pracovišti v Motole a v IKEM. Po prvních klinických zkouškách je nezbytné založit především tzv. buněčnou banku, bez níž by bylo možné léčit jen zlomek pacientů, kteří by tuto pro ně relativně nenáročnou terapii mohli podstoupit. V bance budou připravovány buňky k použití pro všechna pracoviště. Buňky zde budou testovány a bude zajištěna bezpečnost jejich užití. Její pracovníci budou těsně spolupracovat s našimi odborníky a reagovat na nové výsledky výzkumu u nás i v zahraničí. Zároveň musíme spolupracovat s podobnými bankami v Evropě. My jsme pro vznik takové banky personálně připraveni okamžitě. Její vznik je proto naším současným úkolem, ale neobejde se bez finančních zdrojů, pomoci Akademie věd ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a v neposlední řadě bez přispění našich sponzorů.

Jaké další výzkumy provádíte a vedete?

Zabývám se základním neurovědním výzkumem, tedy mechanismy přenosu informací v mozku a v míše a jejich změnami během celé řady degenerativních onemocnění, poranění nervové tkáně, poruch vývoje, stárnutí, změn chování způsobenými např. poruchami paměti a výzkumem mozkových nádorů. Také náš výzkum ukázal, že velkou úlohu v přenosu informací hraje složení a velikost mikroprostředí mozku (prostoru mezi buňkami, v němž se nervové buňky nacházejí), které ovlivňuje jejich funkci. Mikroprostředí má také vliv na farmakoterapii – tedy na způsob, jakým můžeme ovlivnit činnost buněk léky, hormony a dalšími jim prospěšnými faktory. Náš výzkum se významnou měrou podílel a podílí na objasnění mechanismu nesynaptického přenosu informací v mozku (tzv. bezdrátového přenosu), jehož mechnismem je difuze neuroaktivních látek mezi nervovými buňkami. Dále se zabýváme možnostmi zavedení nových diagnostických metod, zvláště pak využitím nanočástic, magnetické rezonance a využitím polymerních hydrogelů jako tkáňových náhrad.

Jaký je váš názor na Akademii věd?

V Akademii věd pracují naši nejlepší vědci, alespoň pokud se přírodních oborů týče. Jsou tam proto, že zde mají nejlepší podmínky k vědecké práci, v ústavech, které mohou dobře konkurovat předním západním výzkumným ústavům. To nejvíce vypovídá o jejím smyslu a momentální nenahraditelnosti. Samozřejmě existují i vynikající vědecká pracoviště na vysokých školách, ale podle mého názoru tam podmínky pro vědeckou práci byly a stále ještě jsou mnohem horší. Čistě nebo převážně vědecká pracoviště totiž na VŠ prakticky neexistují, pracovníci se vždy podstatnou měrou podílejí buď na výuce, nebo na praxi. To má také svoje výhody, styk se studenty a styk s praxí. Myslím si ale, že ačkoli je věda v současné době na VŠ podporována stejně jako v AV ČR, chybí tam ústavy typu Akademie nebo vynikající teoretické ústavy při VŠ, které kdysi existovaly, ale postupně se mění v převážně výuková zařízení, ve kterých existují jen ojediněle úspěšné vědecké skupiny.

Jaký je podle vás momentální stav české vědy a výzkumu celkově a jak jste spokojena s podporou a financováním přímo svého oboru?

Na to, co naše věda a vzdělání musely prožít v dobách komunismu, je jejich stav mimořádně dobrý. Celoevropsky a celosvětově by mohl být ovšem lepší – a já jsem přesvědčena, že bude. Je zřejmé, že právě naše země by měla co nejvíce investovat do vědy a do vzdělání a to ihned: může to být naše největší a nejrychleji získaná devíza. Bohužel toho nelze dosáhnout sebelepšími proklamacemi či koncepcemi AV ČR nebo VŠ, ale především zlepšením financování schopných pracovišť a pracovníků. Vědci jdou a věda prosperuje pouze tam, kde jsou peníze, ne naopak. Tím myslím i příliv zahraničních vědců k nám, ne od nás ven. To se již někde daří, v našem ústavu např. máme celou řadu zahraničních (včetně tzv. západních) pracovníků, které ovšem můžeme udržet jen díky grantům EU, které náš ústav obdržel jako Centrum excellence EU. U nás by bylo možné něčeho takového dosáhnout s poměrně malými náklady. První vlaštovkou jsou již zmíněná Centra národního výzkumu, která obdržela v minulých letech mimořádné finance.

Jak je připravena a připravována nastupující generace vědců?

Naše nastupující generace vědců je výrazně ovlivněna svými školiteli a pracovišti, tak jak je tomu všude na světě. Na dobrých pracovištích vyrůstají dobří vědci. Je mi líto těch, kteří často ztrácejí čas na průměrných pracovištích. Dlužno však říci, že dnes mladí vědci cestují a absolvují stáže, které na ně mají doplňující a velmi pozitivní vliv. Mnoho našich mladých je připraveno dobře, je však důležité, abychom je doma a ve vědě vůbec dokázali udržet.

Z jakých zdrojů je financován výzkum českých vědců a jaké zdroje chybí?

Jednotlivé instituce (např. ústavy Akademie věd) mají tzv. institucionální prostředky na základní platy, základní chod pracoviště a jeho údržbu. Na konkrétní výzkum vědci musí peníze získat z tzv. grantových prostředků. Napíší projekt, prokážou způsobilost k úkolům a projektům, které navrhují, a obdrží na 2 – 5 let peníze z domácího nebo zahraničního grantu. U nás je poskytovatelem grantů především Grantová agentura České republiky, a Grantová agentura AV ČR. Grantovou agenturu má i Univerzita Karlova, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí atp., řada našich vědců má také zahraniční granty a granty Evropské unie. Myslím, že nám chybí především větší granty jako zdroje pro urychlený rozvoj některých perspektivních projektů a zdroje pro rozvoj infrastruktury. Tím myslím zdroje na výstavbu nových ústavů a laboratoří, na nákladné přístrojové vybavení, na výstavbu přidružených prostor – např. prostor pro přednáškovou činnost, knihovny, ubytování hostů i mladých vědců.

Co přinese našim vědcům vstup do Evropské unie?

Hlavně další finanční prostředky pro náš výzkum, ale to není to podstatné, jelikož výzkum na domácí půdě si stejně budeme muset financovat sami a celkově budeme dokonce muset na výzkum dávat více peněz. EU bude podporovat jen některé směry výzkumu, ne všechny a ne stále. Podstatným přínosem bude zvýšení možností spolupráce našich institucí se zahraničními pracovišti a firmami. Dále naše členství přinese větší požadavky na výchovu našich vědeckých pracovníků a zajistí mobilitu vědců mezi zeměmi EU tak, aby pracovali, kde jsou právě pro jejich výzkum nejlepší podmínky. Celkově, jestliže v Evropě vzniknou podmínky pro lepší výzkum – například ve srovnání s USA – bude to přínos i pro naše vědce.


DŮLEŽITÉ POJMY

Kmenové buňky:

buňky v raném stadiu vývoje jedince nebo nezralé buňky, z nichž se později vyvinou všechny zralé buňky v organismu.

Synaptický přenos:

přenos mezi neurony pevnými spojeními (synapsemi), na kterých probíhá uvolňování mediátoru, jeho vazba na receptor a přenos vzruchu.

Neurony:

buňky zajišťující v mozku a míše přenos informací.

Gliové buňky:

buňky v nervovém systému, které zajišťují řadu funkcí např. izolaci výběžků nervových buněk, migraci buněk během vývoje, iontovou a objemovou stabilitu, přísun energie pro neurony, odstraňují škodlivé látky, zajišťují zhojení defektů atp.

Nesynaptický neboli extrasynaptický přenos:

přenos informací pomocí neuroaktivních látek, které difundují (pohybují se) v mezibuněčném prostoru. Zajišťuje komunikaci jak mezi neurony, tak mezi neuronem a gliovou buňkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *