Neandertálci zabíjeli oběma rukama

Neandertálci a pravěcí lidé uměli vyrábět oštěpy, ale neuměli jimi pořádně vrhat. Proto vyvinuli strategii omezeného lovu a oštěpy používali pouze k bodání zvířat, která již předtím chytili do pasti nebo obklíčili.

Toto zjištění týmu antropologů nám poskytuje důležitý pohled na určující okamžik vývoje našich předků, kdy se pravěcí lidé proměnili z lovců zabíjejících pouze z bezprostřední blízkosti v důmyslné zabijáky schopné skolit i velká zvířata na velkou vzdálenost.

První nepřímý důkaz existence vrhacích oštěpů se datuje do doby asi před 19 000 lety, z níž pochází první známý atlatl neboli vrhač oštěpů – zařízení, jež umožňovalo přesný vrh podlouhlé a ohebné šipky na vzdálenost 35 i více metrů. Kamenné hroty, které vypadají, jako by byly opracovány pro použití na vrhacích oštěpech, pak vykazují stáří asi 35 000 let.

Jiné důkazy však potvrzují spíše domněnku, že se vrhání oštěpem vyvinulo mnohem dříve. Rozbor pažních kostí neandertálců, kteří žili v období před 230 000 až
30 000 lety, jakož i jiných pravěkých lidí žijících ve stejném období ukazuje, že v obou případech byla pažní kost jedné ruky mnohem silnější než pažní kost druhé. Rozdíl je přitom stejně velký jako u dnešních profesionálních tenistů. To naznačuje, že pravěcí lidé oštěpem spíše vrhali, než aby jím bodali s pomocí obou rukou.

Steven Churchill z Dukeovy univerzity v Chapel Hill v americké Severní Karolíně se nicméně domnívá, že toto tvrzení obsahuje nesrovnalosti. Při bodání oštěpem oběma rukama podle něj člověk vyvíjí mnohem vyšší tlak na paži, která drží zadní konec oštěpu, než na paži přední. To by vysvětlovalo rozdílnou sílu u nalezených zkamenělin pažních kostí.

Aby Churchill svou hypotézu ověřil, spolu s kolegy Danielem Schmittem a Williamem Hylanderem nejdříve změřil rozměry mnoha pažních kostí neandertálců. Výzkum prokázal, že síla kostí se zvyšuje zezadu dopředu a nikoli ze strany na stranu, jak by se dalo očekávat v případě, kdy by byl na kosti vyvíjen asymetrický tlak. Pozdější lidé, o nichž je známo, že již oštěpy vrhali, měli průřez pažní kosti kulatější, což naznačuje, že při vrhání oštěpu je síla na kost aplikována poměrně rovnoměrně.

Za účelem zjištění, jaké síly přesně při bodání – na rozdíl od vrhání – oštěpem působí, osadili vědci hliníkovou tyč dvěma sadami snímačů, jednou v přední a druhou v zadní části tyče. Nato požádali dobrovolníky z řad studentů, aby bodali tyčí do měkké podušky, a změřili sílu, kterou tento pohyb vyvolává.

Přitom zjistili, že dominantní zadní paží vyvíjeli dobrovolníci o 70 i více procent větší sílu než paží přední. V krajním případě působila jedna paže šestkrát vyšší silou než druhá. Všichni dobrovolníci navíc orientovali své pažní kosti způsobem, který odpovídal zesílení
kosti naměřenému u paží neandertálců.

Churchill tvrdí, že k deformacím pažních kostí zjištěným u neandertálců docházelo s největší pravděpodobností již při používání bodací techniky jednou týdně. Některé modely přitom naznačují, že neandertálci museli svou oblíbenou kořist – soby, losy, koně a bizony – lovit hned několikrát týdně, pokud chtěli uživit rodinu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *