Bolí myšlení?

Jiří Hron, devatenáctiletý absolvent Dopplerova gymnázia ve Zborovské ulici v Praze, nyní posluchač prvního ročníku Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, je velkým příslibem české vědy. V ovzduší akcí typu „Česko hledá superstar“ (bohužel ne ve vědě) je vysokým favoritem. V kategorii student dostal cenu Česká hlava 2003 „Za mimořádnou činnost v matematice a fyzice“.
Proč jste si oblíbil fyziku?
K fyzice jsem se dostal přes svou zvídavost. Chtěl jsem pochopit, jak některé věci fungují, a fyzika je k tomu velmi dobrý nástroj. Také jsem měl štěstí na výběr střední školy. Vybral jsem si gymnázium ve Zborovské ulici a tam mě v tercii učil fyziku nynější ředitel školy pan docent Zdeněk Kluiber. Právě on mi navrhl, abych se fyzikou začal zabývat i mimo školní rámec. A tak jsem již jako gymnazista pracoval ve volném čase ve Fyzikálním ústavu AV ČR, s nímž má doc. Kluiber výborné vztahy.
Z jakého důvodu usiluje většina vašich kolegů s takovou vehemencí o studium práv, ekonomie a podobných oborů? Je to jen otázka vidiny peněz, nebo jde o nějaký úhyb ve způsobu myšlení mladých lidí?
V tomto ohledu jde i o jinou věc. Všimněte si, že dnes je velmi módní říkat: matematika a fyzika mě ve škole nikdy nebavily. Jsou to dva předměty, při nichž se musí hlavně myslet. Matematiku se není možno nabiflovat, musí se prostě pochopit. Podle mého názoru spoustě lidí nutnost přemýšlet vadí. Raději se něco našprtají, na písemku si vyrobí tahák a o porozumění daného problému jim nejde. A to je jak v matematice, tak i ve fyzice základ všeho. Primární je, aby učitel dokázal vzbudit zájem. Pokud se mu to podaří, bude pak mít žák i chuť přemýšlet. Finanční hledisko hraje také roli, ale myslím, že nikoli rozhodující. Pokud vystudujete nějaký rozumný obor třeba jaderné fyziky, lze se dobře uplatnit i v soukromém sektoru. A možná je šance na uplatnění i větší. Každý nemůže být manažerem, někdo musí také vymýšlet nové věci. Pokud je člověk vzdělán např. v teoretické fyzice, naučí se konstruktivně a logicky myslet, a to je důležité i v řadě dalších oborů.
Jste mladý člověk a nevypadáte na klasického „knihomola“. Jaké jsou vaše „nefyzikální“ zájmy?
Hraji závodně fotbal za Čechii Smíchov. Do tanečních jsem sice chodil, ale diskotéky nebo zábavy mít nemusím. Spíše si rád v klidu zahraji karty. U toho se taky musí trochu myslet a uplatnit kombinační schopnosti.
V čem spočívala vaše činnost, za kterou jste byl nakonec odměněn cenou „Česká hlava“?
Bylo to několik oblastí. První spočívala ve studiu současného stavu fyziky elementárních částic. Na tomto tématu jsem spolupracoval s dr. Bednářem z Fyzikálního ústavu. Dále jsem studoval také pod jeho vedením problematiku potenciálu 1/r, což je tzv. Keplerova úloha. Tou jsme se zabývali dva roky a třetí oblastí byla spolupráce s profesorem Václavem Janovcem, který je světově uznávaným odborníkem v oboru feroelektrických látek. Vytvářeli jsme společně databázi strukturních fázových přechodů, která je seřazena podle změny symetrie v okolí fázových přechodů. Ta databáze měla řádově tisíce položek.
Zformulujte ještě jednou trochu podrobněji, o co šlo ve vašem studiu potenciálu typu 1/r.
Ono to je těžké vysvětlit srozumitelně. Když se mě na to ptali doma rodiče, tak jsem jim to nedokázal vysvětlit. V zásadě jde o studium pohybu klasické částice v centrálním silovém poli typu 1/r, což je např. gravitační pole Země nebo centrální coulombovské pole. Dále jsme se zabývali případy, které jsou určitým zobecněním Keplerovy úlohy pohybu planet.
Prezentoval jste výsledky své práce kromě článku v Československém časopise pro fyziku i jinde?
Práce, které jsme dělali s dr. Bednářem, jsem prezentoval na mezinárodních konferencích v Gruzii a u nás na Kladně. S profesorem Janovcem jsme připravili příspěvky na dvě konference. Jedna probíhala v Plzni, druhou byl „Společný česko-polský seminář o feroelektřině“.
Kdo vás do soutěže „Česká hlava“ přihlásil?
V postatě jsem o tom diskutoval s panem docentem Kluibrem a s jeho podporou jsem do toho nakonec šel.
Navštívil jste někdy nějaké mezinárodní pracoviště částicové fyziky?
V rámci školního studijního pobytu jsem navštívil CERN v Ženevě. Naše gymnázium organizuje čas od času nějaký studijní a poznávací pobyt v zahraničí. V Ženevě jsme si tři dny od rána do večera prohlíželi zařízení. Navštívili jsme urychlovač, terminály, absolvovali jsme sérii několika přednášek. Celá akce byla zaměřena spíše na poznání, jak je takové pracoviště organizováno a jak se tam mezinárodním vědeckým týmům pracuje.
Jak to na vás všechno zapůsobilo?
CERN na mě udělal samozřejmě obrovský dojem, určitě jsem to nečekal tak obrovské až monstrózní. Ale mě to spíš táhne k čisté teorii, protože je více matematicky zaměřená. Ale jak se říká, každý teoretik by měl mít za sebou několik let experimentální práce, aby pochopil vzájemné souvislosti mezi teorií a experimentem. Já bych se rozhodně chtěl věnovat matematické fyzice.
Hodláte nadále spolupracovat s Fyzikálním ústavem a jak jste spokojen s úrovní výuky na fakultě?
Teď už samozřejmě nemám tolik času jako na střední škole, ale pokud to půjde a bude-li zájem, samozřejmě bych rád dál spolupracoval na řešení zajímavých a aktuálních problémů. Myslím, že je to vynikající doplněk studia na vysoké škole. A co se týče naší fakulty, podle mého názoru je výborná, a to zvláště v matematice, což je v prvním ročníku vlastně to hlavní. Poskytuje vzdělání na vynikající úrovni.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *