Ameriku ročiluje Galileo

logo navigačního systému Galileo
Až do dnešní doby neměli ti, kteří potřebovali v Evropě satelitní navigaci, jiné možnosti než využít dvou satelitních sítí – americké GPS a ruské GLONASS. Jejich provozovatelé ale nedokážou zaručit nepřerušované služby; to je poměrně špatná zpráva ve chvíli, kdy se satelitní poziční systémy staly nepostradatelným pomocníkem nejen pro námořní navigaci, ale v narůstající míře i pro pomoc při řízení vlaků, letadel nebo automobilů.

Pokud by byly signály v tomto okamžiku přerušeny, posádky mnoha lodí by byly nuceny k návratu k tradičním navigačním metodám, mezi něž patří například lodní deníky a sextanty. Během několika let, kdy se používání satelitních systémů rozšíří ještě více, by byly důsledky budoucích výpadků ještě větší a ohrožovaly by nejen účinný provoz přepravních systémů, ale také lidské životy.

Galileo na startu

Právě takovému katastrofickému scénáři má zabránit další systém satelitní navigace, který společně připravuje Evropská unie a Evropská vesmírná agentura. Na rozdíl od amerického systému GPS, který byl od samých počátků určen a vyvíjen pro potřeby armády, půjde v tomto případě o čistě civilní podnik.
Na druhou třetinu roku 2005 se plánuje vypuštění prvních experimentálních satelitů, na nichž budou prováděny poslední orbitální kontroly a seřizování systému. Evropa přitom musí spěchat, aby nepřišla o všechno. Právě rok 2005 je nejzazším termínem, do něhož musí projekt odstartovat, jinak přijde o frekvence přidělené Mezinárodní telekomunikační unií. První signály musí být vyslány nejpozději do července 2006.

Proč Evropa Galileo potřebuje?

Systém Galileo bude postaven na síti třiceti satelitů (sedmadvacet v provozu a tři v záloze) umístěných na třech kruhových středně vysokých oběžných drahách ve výšce 23 616 kilometrů se sklonem 56 stupňů vůči rovníku. Díky tomuto rozložení bude výborně pokryta celá plocha planety minimálně až k úrovni pětasedmdesátého stupně severní šířky. Vysoký počet satelitů společně s variabilitou jejich rozmístění a podporou tří záložních satelitů zajistí, aby výpadek jediného článku neměl z uživatelského pohledu žádný vliv na celý systém. Hlavním důvodem pro rozhodnutí vybudovat vlastní síť navigace je zajištění evropské nezávislosti a samostatnosti. Je tu však i řada důležitých druhotných cílů.

Globální navigace

Kompatibilitou s GPS a GLONASS se Galileo stane základním kamenem projektu Globálního navigačního satelitního systému. Tento systém bude spadat pod civilní kontrolu a umožní navigaci na většině míst na Zemi – dokonce i ve velkých zástavbách měst, kde budovy stíní signály satelitů, které jsou umístěny nízko nad obzorem. To vše díky tomu, že satelitů samotných bude více než dvojnásobek. Umístěním satelitů na oběžných drahách s větším úhlem vůči rovníku dokáže Galileo lépe pokrýt severnější zeměpisné šířky. Díky tomu bude vhodnější k používání v severní Evropě, kterou satelity GPS nedokážou mapovat. Díky systému Galileo dokáže Evropa využít v plném rozsahu příležitostí, které satelitní navigace nabízí. Z nových obchodních příležitostí budou těžit i výrobci přijímačů Globálního navigačního satelitního systému a dalšího vybavení.

Co na to říká Pentagon?

Na rozdíl od armádou spravovaného systému GPS bude Galileo plně v civilních rukách. Podle budoucích provozovatelů bude v roce 2008 všech třicet satelitů plně funkčních na svých oběžných drahách a díky tomu bude Galileo poskytovat daleko přesnější a spolehlivější navigační informace než GPS.

Navíc bude nabízet další služby jako například dvoucestný globální kanál pro nouzovou vyhledávácí a záchranářskou komunikaci. Lidé vybavení přijímači satelitního signálu Galileo budou moci poslat centrální kontrole volání o pomoc, k němuž budou automaticky připojeny údaje o jejich poloze; o zbytek se postarají operátoři. A díky použití frekvencí ultraširokopásmového přenosu dokáže signál Galilea proniknout i stěnami domů – což je něco, co GPS dodnes nedokáže.

Všech dvacet osm satelitů, které dnes tvoří síť GPS, je už zastaralých a je potřeba je vyměnit – osmnáct už pracuje za hranicí své předpokládané životnosti. Americké ministerstvo obrany je hodlá nahradit satelity nové generace a vytvořit tak síť zvanou GPS III, ale její první prvky se nedostanou na oběžnou dráhu dříve než několik let poté, co bude Galileo v plném provozu. To znamená, že evropský podnik může narušit taktickou výhodu, kterou síť GPS poskytovala americké armádě.

Pentagon ovšem rozhodně stojí proti Galileu a svůj postoj zakládá na obavách z narušování signálu vlastního systému. Podobné tvrzení Evropská vesmírná agentura pokládá za nepodložené a tvrdí, že jsou obě sítě plně kompatibilní. Podle jejích odborníků Galileo pouze zdvojnásobí možnosti lokalizace, protože přijímače sítě Galileo budou zároveň schopny příjmu signálu sítě GPS. Navíc mnozí uživatelé dvojí systém uvítají: zvýšená přesnost pro ně znamená zvýšenou bezpečnost.

Do budoucna můžeme očekávat další transatlantické třenice. Americká armáda zatím ještě stále může selektivně zhoršovat úroveň signálu sítě GPS civilní sféře a zároveň udržovat čistý příjem vlastním složkám. Jakmile se ale na scéně objeví Galileo, celá situace se změní jako mávnutím proutku, protože tato síť umožní všem – včetně nepřátel americké armády – používat navigační systém, kvalitou odpovídající tomu, který používá Pentagon.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *