Vysoké školství a finance: O co vlastně jde?

21 Úno

Za hlavní problém financování vysokého školství v naší zemi bývá považováno řešení otázky, odkud vzít dostatek finančních prostředků. Nebylo by však přesnější položit otázku, kam či na co a za co peníze dát? Ekonomové tento problém nazývají alokační efektivností.

Ve financování vysokého školství reálně přežívá socialistický systém. Peníze jsou přidělovány z centra zcela bez ohledu na výsledek činnosti, tj. na uplatnitelnost absolventů. A tak není divu, že v podmínkách, kdy přestává platit „kus jako kus“, zvyšují se požadavky na kvalitu absolventů a soulad mezi strukturou nabídky se strukturou poptávky v oblasti jejich uplatnění, začíná u nás zhruba od roku 1996 prudce růst (o 10 % ročně) počet absolventů vysokých škol, kteří ještě po roce nemají zaměstnání. V dubnu 2003 ještě 9,6 % absolventů z předcházejícího roku pobíralo podporu v nezaměstnanosti. Prosté navýšení prostředků do oblasti vysokého školství by se tak mohlo stát spíše financováním zdrojů neefektivnosti, řečeno bez obalu – žab na prameni. Problém výrazného zvýšení efektivnosti vysokoškolského vzdělání stojí před všemi státy EU a zeměmi, které do ní vstupují. Nemá-li mít cíl dostihnout Spojené státy v oblasti špičkového vzdělání a vědy stejný osud jako obdobný cíl v oblasti ekonomiky vytyčený lídry reálně socialistického systému před čtyřiceti léty, je nejvyšší čas otázku alokační efektivnosti řešit.

Hledejme bohatého strýčka

V samotných Spojených státech došlo v roce 2001 k události, která bude mít a vlastně již má pro další vývoj sektoru vysokého školství v této zemi zcela mimořádný význam. Bez fanfár, bez podpory státu zde byl na soukromé bázi odstartován systém financování méně majetných, ale talentovaných studentů s názvem MyRichUncle (můj bohatý strýček – viz www.myrichuncle.com). Ohlas na tento systém v USA předčil očekávání, v evropských zemích si toho povšimlo jen několik odborníků. Společnost s názvem MyRichUncle založili američtí ekonomové indického původu Vishal Garg a Raza Khan v roce 1999. Po dvou letech přípravy odstartovali program, který se zabývá investicemi do vzdělání. Poskytne studentům peněžní prostředky pro školu, nejen na školné, ale i na další výdaje. Po ukončení studia platí student fixní procento ze svého příjmu po určitou dohodnutou dobu (např. 3 % po dobu 10 či 15 let). Na konci platebního období je jeho závazek ukončen bez ohledu na to, co zaplatil.

Čína se poučila v Austrálii

Systém funguje tak, že student zadá požadavek, kolik potřebuje prostředků na financování svého studia, a uvede, na jakou univerzitu a obor byl přijat. Společnost nabídky uspořádá a nabídne je potenciálním investorům (finančním skupinám pracujícím s tzv. dlouhými penězi, např. životním a penzijním pojišťovnám apod.). Bez problémů jsou akceptovány všechny nabídky od studentů přijatých na dobré (nejen špičkové) univerzity. Tím byl jednou provždy vyřešen problém omezení přístupu ke špičkovému vzdělání dětem z chudších domácností. Zesílil tlak na kvalitu poskytovaného vzdělání a zvýšila se konkurence mezi univerzitami. V současné době vstupují na americký trh poskytování obdobných půjček další společnosti. I na druhém konci světa se odehrává v oblasti vysokého školství leccos zajímavého. Např. Čína zavádí obdobu tzv. australského systému financování. Student má možnost zaplatit za studium buď předem se slevou, nebo po skončení studia a poté, co dosáhne nadprůměrného příjmu, odvodem určitého procenta z budoucího příjmu. Splácení závazku končí vyrovnáním jeho nominální výše. I tento systém vyvíjí tlak na kvalitu vysokoškolského vzdělání a poskytuje mu zpětnou vazbu na situaci v oblasti uplatnění absolventů vysokých škol.

Ujíždí Evropě vlak?

To, že evropskému vysokému školství ujíždí vlak, si v některých zemích začínají uvědomovat. Naše veřejnost zaregistrovala bitvu, kterou svedl britský premiér Tony Blair za prosazení systému, který je založen na zavedení školného s možností jeho odloženého splácení prostřednictvím systému půjček. Rovněž Slovensko se vzdalo představy, že vysoké školství musí být „bezplatné“, tj. reálně socialistické. I v řadě dalších zemí EU probíhají nebo se připravují významné změny. A co u nás? ČR patří mezi země, v nichž došlo ze strany těch, co chtějí uchovat neefektivní systém, který neumožňuje konkurenci, zato v něm bují korupce, ke zpolitizování problému financování vysokých škol. Toto zpolitizování do značné míry zablokovalo racionální výměnu názorů na dané téma i možnost korektní mediální prezentace či odborné diskuse.

Hlavy v písku

Část politické scény strká hlavu do písku před tím, co se děje ve světě, a snaží se utvrdit veřejnost ve zcestných stereotypech. A tak se třeba ani neví, že existuje systém připravený na podmínky naší země, který spojuje přednosti veřejného financování vysokého školství s finanční zainteresovaností vysoké školy na uplatnění jejích absolventů obdobným způsobem, jakým je to v systému MyRichUncle. Širší veřejnost ani neví, že v červnu loňského roku se v Praze z iniciativy Institutu pro sociální a ekonomické analýzy konala mezinárodní konference Reforma univerzit a dostupnost vysokoškolského vzdělání, která – účastí světových špiček i obsahem jednání – patří k nejvýznamnějším akcím, jaké kdy kde na dané téma proběhly. A tak nejdůležitějším úkolem u nás zatím je ukázat, že by to šlo a jak by to šlo.

Leave a Reply