Vodní květy nejsou o vůni

2 Lis

Asi každý, kdo se v létě chodí koupat do přírodních koupališť, rybníků nebo nádrží, narazil na fenomén nazývaný vodní květ. Jedná se o hromadné, pouhým okem viditelné přemnožení řas nebo sinic. Vyskytuje se ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách zejména v letních měsících, kdy bývá teplota vody nejvyšší. Prakticky pro celé okolí znamená výskyt vodního květu nepříjemný poplach: lze očekávat produkci řady toxických látek (především cyanotoxinu), významné zhoršení kvality vody, ryby jsou ve smrtelném nebezpečí, lidem hrozí zdravotní problémy a částečná otrava.

Sinice jsou ve své podstatě mikroskopické bakterie, které pomocí fotosyntetického procesu fixují oxid uhličitý a produkují kyslík. Jsou tvořeny samostatnými, nejčastěji kulatými nebo podlouhlými buňkami, z nichž některé se shlukují do pouhým okem viditelných kolonií anebo vytvářejí rozličná vlákna. Řasy jsou narozdíl od sinic vývojově pokročilejšími předchůdci vyšších rostlin. I když často dosahují také pouze mikroskopických rozměrů, ve svých buňkách mají jádro a další organely, kterými se odlišují od sinic. Ve většině našich stojatých vod se vyskytují sinice po celý rok jako přirozená součást fytoplanktonu, což je označení pro společenstvo řas a sinic přizpůsobených vznášení ve volné vodě. Druhové složení fytoplanktonu, které jsme schopni určit až s použitím mikroskopu, se liší případ od případu a také se mění během roku.

Faktory vzniku

Hlavní příčinou vzniku vodního květu sinic je nadměrné množství živin ve vodě. Většina našich přehrad je eutrofizovaná, to znamená, že obsahují velké množství živin, zejména fosforu a dusíku. Narozdíl od rybníků, kde hlavním zdrojem živin je hnojení s cílem zvýšit produkci ryb, se živiny dostávají do přehrad splachem z povodí a také z nedostatečně vyčištěných odpadních vod. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím množství sinic v nádrži je teplota. Na základě terénních pozorování se obecně předpokládá, že sinice preferují vyšší teplotu vody. Někteří autoři se však domnívají, že důležitější než samotná teplota jsou fenomény s ní spojené, zejména teplotní rozvrstvení (stratifikace) a jeho stabilita. Sinice totiž preferují stabilní prostředí a nemají rády míchání vodního sloupce. Většina našich přehrad patří mezi tzv. dimiktické, v nichž se celý vodní sloupec míchá dvakrát do roka na jaře a na podzim, kdy dochází k vyrovnání teplot u dna a hladiny. Planktonní druhy sinic často obsahují plynové měchýřky, což jsou vlastně malé cisterny uvnitř buněk naplněné plynem, které umožňují sinicím měnit vztlak a regulovat tak svoji polohu ve vodním sloupci. Často se stává, že zatímco jeden den je v nádrži silný vodní květ nahromaděný u hladiny, druhý den již je situace příznivější a zdá se, že došlo k úbytku sinic. To může být způsobeno buď větrem, který sinice ve vodním sloupci krátkodobě rozmíchá, anebo plynovými měchýřky. Fotosyntetickou aktivitou dojde ke kolapsu plynových měchýřků a sinice klesnou do hlubších vrstev, kde není dostatek světla pro fotosyntézu. V tomto prostředí, které je bohaté na živiny, sinice spotřebovávají zásoby vytvořené u hladiny, čerpají živiny do buněk a pomalu obnovují plynové měchýřky a jejich funkci. Po čase opět vystoupají k hladině, kde celý cyklus pokračuje. Pokud se tento cyklus intenzivním mícháním naruší, sinice nemohou účinně regulovat svoji pozici, odumírají a postupně dojde k jejich vymizení z vodního sloupce. Výskyt vodního květu ovlivňuje také množství dopadajícího světla a hloubka, do které světlo proniká, doba zdržení vody v nádrži, biologické interakce mezi sinicemi a jejich konzumenty a mnoho dalších faktorů, jejichž detailní popis lze najít v odborné literatuře.

Řada komplikací a rizik

Výskyt vodního květu sinic s sebou přináší celou řadu problémů a komplikací. Estetické problémy jdou ruku v ruce se zhoršením kvality vody a snížením možností jejího využití. Silný vodní květ je komplikací také pro vodní organismy, zejména ryby. Kyslík, který sinice u hladiny produkují, uniká bez užitku do atmosféry, zatímco ve vodě je ho nedostatek. Pokud navíc dojde k náhlému odumření celé populace vodního květu, což se občas stává, akutní nedostatek kyslíku může vést až k hromadnému udušení ryb. V neposlední řadě jsou sinice producenty celé řady toxických látek, tzv. cyanotoxinů, které mohou ohrožovat zdraví obyvatel. I když akutní otrava lidí s fatálními následky není příliš pravděpodobná, přesto je lépe riziko spojené s cyanotoxiny nepodceňovat. Přítomnost toxických populací sinic ve vodárenských nádržích vede ke zvýšené opatrnosti a intenzivnímu sledování aktuální situace v nádrži. Při zanedbání technologického postupu úpravy vody by mohlo totiž dojít k proniknutí toxických látek do pitné vody. Jak je z tohoto nástinu vidět, hromadný výskyt sinicových vodních květů je velmi nežádoucí, a proto je naší snahou rozvoj sinic omezit.

Odolný protivník

Množství a složení vodního květu sinic je ovlivněno mnoha faktory a jejich vzájemnými kombinacemi, což velmi ztěžuje jakékoli předpovědi jejich výskytu a značně komplikuje možnosti účinného boje s nimi. Existuje několik způsobů, jak se nežádoucí nadprodukci sinic bránit. Nejlepších výsledků lze dosáhnout jejich vzájemnou kombinací a provázaností, avšak bez hlubších znalostí o konkrétní lokalitě nelze rozhodnout o tom, který z nich bude nejvhodnější použít. Navíc se ukazuje, že množství prostředků vynaložených k účinnému omezení výskytu sinic je leckdy takové, že se jakékoli zásahy proti sinicím z ekonomických důvodů prostě nevyplatí. Prvním krokem v boji proti přemnožení sinic je snížení množství živin v nádrži a na vstupech do nádrže. Tomu napomáhá výstavba moderních čistíren odpadních vod, napojení domácností na jednotnou kanalizační síť anebo výstavba retenčních nádrží na přítoku. I kdybychom však okamžitě snížili přísun živin do nádrže, přesto by trvalo několik let, než by se nějaký efekt dostavil. Fosfor, akumulovaný v sedimentech během předchozích let, se totiž může po mnoho let uvolňovat a přispívat tak k vnitřnímu zatížení nádrže živinami. Konzumentem sinic je filtrující zooplankton a vířníci, kteří se sinicemi částečně živí. Tyto organismy mohou účinně odstranit sinice jen v počáteční fázi jejich vývoje. Jakmile ale dojde k jejich namnožení, sinice dosáhnou takových rozměrů, že je zooplankton nedokáže pozřít. Sinice nejsou pro zooplankton ideální potravou a ten mnohem raději dává přednost menším a zřejmě i nutričně hodnotnějším řasám. Je-li v nádrži velké množství ryb živících se planktonem, zooplankton bývá natolik zdecimován, že na účinné odstranění sinic je ho prostě málo. Efekt vysazování dravých ryb jako nástroje boje proti sinicím je založen na omezení počtu ryb živících se planktonem, čímž dochází k podpoře rozvoje zooplanktonu. Existují sice i herbivorní ryby, které mohou konzumovat přímo vodní květ, ale bylo prokázáno, že stejně jako zooplankton dávají přednost jiné potravě.

Cyanofágy

Další možností boje proti sinicím jsou viry, které napadají pouze sinice. Nazývají se cyanofágy a jejich výzkum je teprve v počátcích. I když doposud nejsou známy všechny okolnosti vzniku takovéto infekce a není jisté, zda by virus z jedné přehrady účinkoval i v přehradě druhé, jedná se o možný další způsob odstraňování vodního květu z nádrží, který si zaslouží další výzkum. Samozřejmě je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby umělým „vysazením“ takového viru nedošlo k ještě většímu poškození ekosystému. V krajních případech lze použít i některé chemické přípravky, které sinice dokážou zahubit. Aplikace těchto přípravků by však v žádném případě neměla být prvním krokem v boji proti sinicím, ale naopak posledním, když už ostatní možnosti byly vyčerpány anebo se ukázaly jako neúčinné. Vždy je však dobré konzultovat případný zásah s odborníky a zvážit případná rizika.

Leave a Reply