Vodík na silnice

23 Čvc

Vodík je ideální zdroj energie – nejen proto, že ho lze vyrábět z různých primárních zdrojů. Můžeme ho na rozdíl od elektrického proudu libovolně skladovat a přepravovat jako ropu. Pro použití v automobilech se v minulých letech vytvořily dva systémy – pro hluboce chlazený kapalný vodík nebo pro stlačený plynný. Kapalinové nádrže umožňují větší dojezd, vyžadují ale nákladnější techniku. Naproti tomu tlakové nádrže uchovávají plyn neomezeně dlouho.

Zkušenosti s automobily poháněnými plynem už existují celá desetiletí. V roce 2000 bylo na celém světě už 1,1 milionu vozů s pohonem na zemní plyn. Německo patří k průkopníkům vodíkové techniky. Plánování probíhá už od roku 2000, první vozy CEP (Clean Energy Partnership) budou jezdit po Berlíně už letos. Největší dynamiku vykazuje vývoj v Japonsku. Aglomerace Tokio už má připraveno pokrytí vodíkovými čerpacími stanicemi téměř na celém území. Ministerstvo hospodářství očekává na japonských ulicích nejméně 50 000 „vodíkových“ vozů do roku 2010. Do roku 2020 už má mít 5 milionů vozů možnost čerpat vodík zhruba na 4000 čerpacích stanicích.

Jen otázka času

Na špici vývoje vodíkového paliva pro pohon automobilů je německá společnost Linde AG. „Jsme průkopníky vodíkového věku. Nechceme jen vyvíjet inovační technická řešení, ale jde nám o to převzít zodpovědnost za příští generace a zajistit, abychom se vydali směrem efektivních, trvalých a ekologicky smysluplných dodávek energie,“ říká Dr. Wolfgang Reitzle, předseda představenstva Linde AG. Je jen otázkou času, kdy a kde osobní vůz poháněný vodíkem přijde. Výrobci váhají mezi palivovými články a spalovacím motorem, ropný průmysl je připraven na budování potřebné infrastruktury. Pro osobní vozy je nejlepším řešením stlačený plynný vodík. Aby od roku 2010 skutečně na silnicích jezdila auta s vodíkovým pohonem v rozsahu, který stojí za zmínku, podílí se např. společnost DaimlerChrysler na různých projektech, jako je např. projekt CUTE (Clean Urban Transportation for Europe). V rámci tohoto projektu bude už letos uvedeno do provozu 30 autobusů v deseti evropských velkoměstech (od Reykjavíku po Madrid) v městské dopravě. „Bez vodíkových vozů nebudou vodíkové čerpací stanice a bez čerpacích stanic nebudou auta,“ domnívá se dr. Philippe Schulz, vedoucí projektu Vodík a palivové články u ropného koncernu Total. Hrubé pokrytí Evropy vodíkovými čerpacími stanicemi znamená asi 135 000 stanic na území EU. To, že musí výstavba sítě čerpacích stanic ještě alespoň deset let předhánět budování vozového parku, není pro Schulze žádný problém. „Na tuto dlouhodobou pobídku bude společnost Total připravena.“

Bezpečný jako benzin

Bezpečnost hraje při výrobě a použití automobilů velkou roli – hlavní význam má především čerpací a pohonný systém společnosti Linde AG. Dr. Axel Stepken ze svazu TŰV Sűddeutschland si je jistý: „Vodík v silniční dopravě nepředstavuje žádné riziko.“ Aby vodíková technologie dosáhla průlomu, musela by preferovat vodík všechna společenská seskupení – ekonomika, politika i věda. Kdyby celkové množství energie, které vyžaduje silniční provoz v Německu, mělo být ze dne na den pokryto vodíkem, odpovídala by tato spotřeba desetinásobku současné roční německé produkce ve výši 22 miliard m3. Společnost Linde je dnes v oboru výstavby vodíkových zařízení vedoucím dodavatelem na světě. Celosvětově jich už instalovala 200. Díky očekávanému obratu 270 milionů eur v roce 2003 vykazuje Linde v tomto odvětví meziroční nárůst o 10 procent. Ze současných 20 veřejně provozovaných čerpacích stanic na kapalný vodík na celém světě jich 19 dodala Linde. Ropní šejkové a magnáti však z toho asi nadšení nejsou.

Leave a Reply