Snadné vítězství Konráda Henleina v roce 1935

18 Říj

Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), ustanovená Konrádem Henleinem dne 1. října 1933 a přejmenovaná 30. dubna 1935 na Sudetendeutsche Partei (SdP), vstupovala do parlamentních voleb na jaře v roce 1935 jako nový politický subjekt. SdP se po úředním zákazu německých negativistických politických stran (na základě zákona na ochranu republiky) dne 4. října roku 1933, jimiž byly Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (DNSAP) a Deutsche Nationalpartei (DNP), podařilo získat většinu jejich stoupenců. Strana šla do voleb záměrně bez jasně zformulovaného politického či volebního programu, aby se s ní mohl identifikovat co možná největší počet německých voličů. Získala 65 % německých hlasů. K jejímu vítězství přispěly také výsledky sárského plebiscitu konaného v lednu 1935, ve kterém se 91 % obyvatel Sárska vyslovilo pro příslušnost k Německu. Víceméně šeptanou propagandou pak SHF šířila zvěsti, že „nastávající volby budou jakousi formou plebiscitu, jenž připraví cestu k připojení zněmčeného území k Německu“.

Lákavá hesla

K velkému volebnímu úspěchu Sudetendeutsche Heimatfront přispělo hned několik aspektů. Vymezení své politiky postavil Henlein na kritice dosavadní stranické roztříštěnosti německé politické scény v ČSR. Politiku německých vládních stran, německých agrárníků, sociálních demokratů a křesťanských sociálů, kteří však od roku 1929 již ve vládě nebyli, označil za neúspěšnou. Vytýkal jim, že více než německé zájmy sledují zájmy svých politických protějšků na české straně. K překonání této stranické roztříštěnosti nabídl sudetským Němcům sjednocení se v jednotné straně (Einheitspartei), která bude sledovat a prosazovat pouze německé zájmy. Tím dokázalo hnutí oslovit jak ty Němce, kteří až doposud odmítali československý stát, tak i ty, kteří sice volili německé vládní strany, ale nesouhlasily s tím, že vstoupily do vlády, aniž by předem stanovily své podmínky zohledňující německé požadavky pro jejich vstup do vlády.

Německá mládež volí Henleina

Výzva ke sjednocení v jednotné straně a dosažení úplné národní jednoty Němců oslovila ve velkém především německou mládež. Vytvoření národního společenství (Volksgemeinschaft) jako společné sudetoněmecké identity a pojítka politického sjednocení sudetských Němců bylo označováno za předpoklad pro dialog s Čechy (dialog vedený „mezi národy“). Právě mladí Němci si díky dopadu hospodářské krize, během níž se míra nezaměstnanosti v německých oblastech pohybovala mezi 45 až 60 %, nemohli najít práci. Nezaměstnaní zůstávali především středoškoláci a vysokoškoláci, kteří dříve nacházeli uplatnění v průmyslu a obchodě. Tato pracovní místa byla však v důsledku krize rapidně zredukována, neboť kvůli odbytovým těžkostem docházelo v německých oblastech k racionalizaci a koncentraci či přímo k zastavení výroby. Navíc díky jazykovým nařízením byly naděje na získání místa ve státní či veřejné správě pro Němce značně malé. Mezi německou mládeží převážilo přesvědčení, že hlavním viníkem dané situace je protiněmecká politika vládnoucích kruhů v Československu, které protěžovaly českou inteligenci na úkor ostatních národností. Převážná část německé mládeže se proto rozhodla vést boj proti „českému útlaku“. Nejprve se přiklonila k negativistickým stranám, především k DNSAP, a po jejich zákazu na podzim roku 1933 přešla k Henleinovu hnutí. Jako řešení dopadu hospodářské krize a snížení nezaměstnanosti SHF navrhovala zavedení plánovaného hospodářství se zachováním soukromého vlastnictví, ustanovení hospodářské komory namísto senátu, která by disponovala legislativní pravomocí a díky členění podle národností by mohla účinněji hájit německé zájmy.

Agrárníci se přepočítali

Důležitou roli zde sehrála podpora ze strany německých a českých agrárníků, kteří zajistili, že SHF nebyla zakázána tak jako DNSAP, přestože proklamovala stejné cíle, např. sjednocení všech Němců. Obě agrární strany svým počínáním sledovaly společný cíl, kterým bylo rozbití koalice socialistických stran ve vládě. Od SHF očekávaly rozhodující posílení německé pravice, se kterou by mohly spolupracovat. Přitom vycházely z přesvědčení, že si politicky nezkušeného Henleina podřídí. Proto se rozhodly neklást hnutí žádné překážky, a naopak se zasadily, aby se mohl Henlein otevřeně přihlásit – jak obě agrární strany od něj požadovaly – k demokracii, republice, odmítnout revizi mírových smluv či vymezit svůj postoj k Hitlerovi. K prezentaci SHF poskytli čeští agrárníci Henleinovi prostor na stránkách svého tiskového orgánu Večer (6. října 1934). Zasadili se také o povolení shromáždění SHF, které se konalo v České Lípě dne 24. října 1934, na kterém měl Henlein přednést politický program hnutí a vyjádřit loajalitu hnutí vůči republice.
Navíc němečtí agrárníci (BdL) si od dohody se SHF slibovali posílení svých pozic a udržení poslaneckých mandátů. Ještě na konci října 1933 zahájili s Henleinem jednání o možné spolupráci. Jejich cílem bylo dosáhnout vymezení sféry vlivu mezi německými voliči (BdL venkov a SHF města) a dosažení dohody o sestavení společné kandidátní listiny pro nadcházející parlamentní volby. Důvodem k tomuto kroku byl pokračující odliv stoupenců BdL.

Strana se tak chtěla pojistit proti volební porážce. Jít do voleb na společné kandidátce ale SHF odmítala. Po ztroskotání jednání na jaře 1935, když němečtí agrárníci odmítli Henleinův návrh na sloučení obou stran, využila SHF vzniklé situace a zveřejnila na stránkách listu Rundschau a formou letáků celý dosavadní průběh jednání obou stran. Poukazovala především na to, že BdL nejednalo o vybudování Volksgemeinschaft, nýbrž pouze o zajištění mandátů v parlamentu. Toto zveřejnění vedlo k příklonu řady stoupenců německých agrárníků k Sudetendeutsche Heimatfront, a to jak jednotlivců, tak i částí jejich okresních organizací, kteří požadovali splynutí s Henleinovým hnutím.

Německo podporuje Henleina

Nezanedbatelnou roli sehrálo také Německo. Velmi brzy po založení SHF se dostalo Henleinovu hnutí politické a materiální podpory z Německa prostřednictvím „Volkstumsorganizací“, jejichž cílem byla podpora výstavby německých menšinových držav mimo říši v rámci existujících států. Nejvíce k Henleinovu vítězství v parlamentních volbách přispěla svojí činností VDA-VR (Verein für das Deutschtum im Ausland-Volksdeutscher Rat), která byla od roku 1933 podřízena přímo Rudolfu Hessovi. Jednak zprostředkovala finance na vedení předvolební kampaně SHF. Zároveň zajistila, že říšskoněmecká strana respektovala specifický vývoj SHF, která se z obavy před úředním zákazem minimálně až do roku 1935 distancovala od nacionálního socialismu. VDA-VR se před parlamentními volbami také zasadila o zastavení německé propagandy vedené proti SHF a Henleinovi ze strany do Německa uprchlých bývalých představitelů německých národních socialistů. Ti požadovali, aby hnutí přijalo nacionální socialismus a navázalo na dosavadní politickou linii rozpuštěné DNSAP. Tím zabránila, aby se od SHF odklonili ti voliči, kteří byli stoupenci politiky přihlášení se k nacionálnímu socialismu.

Vítězství

Henleinova SHF se díky absenci volebního programu stala přitažlivou pro všechny Němce, kteří byli nespokojení s vládní politikou a politikou německých vládních stran v ČSR. Nebyla zakázaná díky politickým kalkulacím agrárníků a respektování specifického vývoje SHF ze strany Německa. SHF obdržela v parlamentních volbách nejvíce hlasů, a to i na celorepublikové úrovni. Nejsilnější parlamentní stranou se nestala jen díky volební matematice, kvůli níž čeští agrárníci získali v poslanecké sněmovně o jeden mandát navíc.

One Response to “Snadné vítězství Konráda Henleina v roce 1935”

  1. Děd #

    Proč se nesmí ještě dnes říci, že Němci byli v první republice krutě utlačováni? Do Němců se pravidelně střílelo a komunisti to ideologizovali jako střílení do dělníků. Němci byli v první republice proti své vůli a násilím, a to se jim v Mnichově podařilo západním velmocem jasně prokázat. Je to už tak dávno, že bychom si mohli přestat konečně lhát. Stejně se nesmí mluvit o masívním rabování německého majetku v prvních květnových dnech 1945, spojených s vražděním německých dětí a babiček (viz i dnes utajovaný hromadný hrob dětí a stařečků v Praze nad Bořislavkou).

Leave a Reply