Vdechněte život laboratořím

23 Úno

Vysoké školy trápí zastaralost jejich technického vybavení. Experti soudí, že v současnosti je na „odpis“ na 80 procent všech přístrojů. Vinu na tom má nejen minimální objem peněz, které do vědy a výzkumu investuje stát, ale podle mnohých analytiků i skutečnost, že se vysoké školy nesnaží samy hledat náhradní zdroje. Školné je zatím politicky neprůchodné. Zvlášť technickým vysokým školám by tak mohla pomoci spolupráce s průmyslem.

Pokud budou vysoké školy pracovat na starých přístrojích, budou mít problém udržet mladé vědce. Pro ně je kvalitní přístrojové vybavení možná důležitější než výše platu.

Katedra kybernetiky: Vítejte ve světě byznysu!

Poté, co si pobloudíte labyrintem ponurých a oprýskaných chodeb budov pražské ČVUT a objevíte správnou cestu do druhého patra tamní budovy s označením E, ocitnete se v jiném světě. Bránou k němu jsou prosklené dveře s výrazným nápisem: katedra kybernetiky. I když je její šéf Vladimír Mařík titulem profesor, oblečením a vystupováním připomíná spíše než unylého pedagoga ředitele velké soukromé firmy. V jeho kanceláři sedíme na moderních kožených sedačkách, během rozhovoru na zdi odbíjejí čas naleštěné starožitné hodiny. Celé kanceláři pak dominuje mamutí 21palcový monitor. Nikoli normální, ale plochý. „Prostředí musí být reprezentativní. Nedávno jsem tady měl jedenáct manažerů společnosti Intel. Nemůžu si dovolit, aby se otočili hned ve dveřích,“ reaguje profesor na náš údiv nad nákladně zařízenou pracovnou.

Zakázky pro americké letectvo

Zdrojem příjmů katedry jsou zakázky pro průmysl. Maříkovi lidé spolupracují s takovými giganty, jakými jsou Boeing, Bosch, Samsung. V současnosti se místní vědci podílejí na dvou projektech pro americké letectvo a velkém projektu pro americké námořnictvo. K největším českým zákazníkům pak patří firma AžD (Automatizace železniční dopravy), pro niž Maříkův tým testuje a zavádí software. „Jde o to umět reagovat na požadavky průmyslu a něco mu nabídnout,“ vysvětluje cestu k úspěchu svých aktivit profesor a dodává: „Z peněz, které dostáváme od státu, stěží zaplatíme provoz telefonů a běžné kancelářské potřeby,“ říká. Na technické vybavení svého pracoviště si v žádném případě nestěžuje. „Naše přístroje jsou naprosto srovnatelné s evropskou špičkou,“ říká Mařík s tím, že katedra nemá nouzi o firmy, které si laboratoře katedry pronajímají.

Nové technologie musí do praxe

Katedra rovněž získává prostředky ze tří malých obchodních firem, které jsou na ni navázány. Odborně se jim říká spinoffs a jejich hlavní náplní je dotvářet nové technologie do podoby použitelné v praxi. Je přitom zajímavé, že katedra do těchto společností nevkládá peníze. Jejím kapitálem je know-how. Právě vytváření spinoffs umožňuje platný vysokoškolský zákon. Ten platí od léta roku 2001. „Spinoffs jsou v danou chvíli nejekonomičtějším a nejefektivnějším nástrojem pro přenos technologie do praxe,“ míní Mařík. To, že z takové spolupráce lze žít, dokazují fakta. Katedra kybernetiky začínala v roce 1990 se dvěma lidmi. Dnes tamní sbor čítá na 65 pedagogů a dalších zhruba padesát studentů doktorského studia.

Rektor vyzývá: více odvahy

Prosperujících pracovišť typu katedry kybernetiky není na českých vysokých školách mnoho. Experti soudí, že na vině není jen špatně nastavený systém, ale i skutečnost, že mnozí vysokoškolští pedagogové dosud žijí v dobách dávno minulých a spíše než hledání náhradních zdrojů stále spoléhají na všemocný stát. „Většina funkcionářů pořád spoléhá na peníze od státu,“ míní například autor vysokoškolského zákona Petr Matějů s tím, že mnohá vysokoškolská pracoviště se bojí jít do podnikání s odůvodněním, že to pro ně je nebezpečný risk. S tím souhlasí i šéf konference rektorů a rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm. „Patřilo by se více odvahy,“ připouští diplomaticky. Zároveň však dodává, že současný systém zákonů sice takové spolupráci nebrání, ale zároveň mu také příliš nepomáhá. Stejný názor na věc má i profesor Mařík.

Peníze na výzkum chybí i firmám

Peníze na výzkum však nechybí jen vysokým školám, ale i mnohým českým podnikům – tedy těm subjektům, které by měly školám pomoci. Vzhledem ke svému „mládí“ a nejisté budoucnosti se do dlouhodobých projektů s vysokými školami příliš nehrnou a spíše se omezují na projekty aktuální potřeby. Taková spolupráce se děje nikoli na bázi společného podnikání, ale na základě dílčích hospodářských smluv a vztahu dodavatel – odběratel. „Na dlouhodobou spolupráci nemáme prostředky,“ potvrzuje tuto skutečnost vedoucí úseku aplikovaného výzkumu neratovické Spolany Vratislav Hlubuček. Spolana loni do spolupráce s vysokými školami investovala zhruba půl milionu korun. Chemička dlouhodobě spolupracuje s pražskou VŠCHT, libereckou technikou a slovenskou technikou v Bratislavě. Na nepříznivé situaci firmy se samozřejmě podepsala i loňská povodeň. Neochota podniku jít do dlouhodobých závazků navíc pramení i z toho, že jej jako součást koncernu Unipetrol čeká privatizace. „Zatím vůbec nevíme, jestli letos vysoké školy o nějakou spolupráci požádáme,“ konstatuje.

Fórum průmyslu a VŠ zhynulo na úbytě

Neratovická Spolana je příkladem, na kterém lze dobře ilustrovat nejistou situaci v českém průmyslu. Spolu s malou aktivitou vysokých škol je toto možná jednou z příčin, proč stagnuje Fórum průmyslu a vysokých škol – instituce, která od svého vzniku v roce 1996 měla rozvoji takové spolupráce napomáhat. „Náš generální ředitel před časem připustil, že v tomto máme určitý dluh,“ říká mluvčí mladoboleslavské Škodovky Jaroslav Koloc s tím, že průmysl s postupem času začal na schůzky posílat méně a méně významné pracovníky. Za dobu existence Fóra se zhoršil i obsah schůzek. „Jde spíše o zdvořilostní záležitost,“ říká Ivan Wilhelm. Význam této instituce jasně definoval i profesor Mařík. „Tak tuhle instituci neznám,“ řekl.

Spolupráce s průmyslem není všelék

Podle analytiků je spolupráce s průmyslem šancí spíše jen pro technické školy. „Katedra archeologie by těžko hledala nějakého průmyslového partnera,“ míní Marek Blažka z rady vlády pro vědu a výzkum. Podle jeho slov se podstatnou měrou na chátrajícím vybavení vysokých škol podílejí polici, kteří problém vědy a výzkumu dlouhodobě odsouvají na okraj svého zájmu. S tím souhlasí i Wilhelm. „Těžko můžeme plánovat investice, když nám politici nejsou ochotni dát nějakou vizi,“ říká. „Vždycky se pro něco rozhodnou a za dva roky jejich rozhodnutí přijde vniveč,“ připomíná. Jeho stížnost zcela zřetelně dokládají fakta. České vlády se už několikrát zavázaly, že zvýší státní výdaje na vědu a výzkum, a to na úroveň 0,7 % HDP. Poprvé se tak stalo v roce 1994, kdy ze státní pokladny šlo na vědu necelých 0,4 % HDP. Politikům se však nikdy nepodařilo k hladině 0,7 % ani zdaleka přiblížit. Letošní výdaje – tedy téměř deset let od prvního usnesení – se pohybují na hladině 0,57 % HDP, což je o pouhou setinu procenta více než loni. Naposledy se k navýšení výdajů na vědu zavázala vláda Miloše Zemana. Pokud vše půjde podle zmíněného vládního usnesení (v celkovém pořadí již sedmého), dosáhneme kýžené hladiny 0,7 % HDP již v příštím roce. Ve srovnání s vyspělými zeměmi je to pořád málo. Země EU se totiž loni zavázaly, že v roce 2010 budou na vědu vydávat až 3 % svého HDP.

Kritika EU sílí

Je to právě Evropská unie, která ve svých každoročních hodnotících zprávách českou politickou reprezentaci již několik let opakovaně kritizuje. A není divu. Čeští politici si totiž svým nezájmem dlouhodobě zahrávají s konkurenceschopností této země. „Bez nadsázky lze říci, že rozhodnutí v této oblasti budou mít pro úspěch České republiky v globální ekonomické soutěži zásadní význam,“ zdůvodňuje kritiku Petr Matějů. Jeho slova dotvrzuje i Marek Blažka. „Dluhy vlád se sčítají. Je naprosto zřejmé, že to je politika krátkozraká,“ říká Blažka s tím, že za dobu existence ČR mohlo být pro vědu vykonáno mnohé. Od zvýšených investic a lepších zákonných norem až po jasnou inovační politiku, která by mohla pomoci napovědět, jakými oblastmi se má vlastně česká věda zabývat a které naopak utlumit.

Jak zastavit odliv mozků?

Pokud budou vysoké školy pracovat na starých přístrojích, budou mít problém udržet mladé vědce. Pro ně je kvalitní přístrojové vybavení možná důležitější než výše platu. Za této situace se nelze divit, že Česká republika prožívá ohromný odliv mozků. A to je pro další konkurenceschopnost země problém naprosto zásadní. Byť se věda v ČR dělá na dvou úrovních – vysokých školách a Akademii věd – je počet vědců v ČR ve srovnání s vyspělými zeměmi naprosto tristní. „USA a Japonsko disponuje stovkou vědců na deset tisíc obyvatel, u nás na stejný počet lidí připadá 33 vědců,“ říká rektor Wilhelm. Chátrající laboratoře a učebny některých vysokých škol jsou špatnou vizitkou českých politiků před vstupem do EU. Jsou i důkazem toho, že se lidé na některých vysokých školách dosud nenaučili myslet a jednat v podmínkách volného trhu.

Leave a Reply