V Česku mě práce baví

19 Led

Potkat cizince na české vědecké půdě je svým způsobem pořád ještě svátek. Tím spíše, přichází-li do našich luhů a hájů přes západní státní hranici. Zlí jazykové tvrdí, že pokud badatel ze Západu přicestuje za vědou a poznáním na Východ, ztratil rozum.

Naše vlast prý nemá co nabídnout a na mysli mají například finanční zázemí či technické vybavení. A tak není nic snazšího než se vydat po stopách cizince, v tomto případě cizinky, která se v České republice usadila a prosadila. KIRSTI WITTER působí v brněnské laboratoři Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky. „Možná mi v dosavadní kariéře také někdy pomohlo postavení ‚bílé vrány‘. Tolik cizinců tu přece jenom není, a jsou proto nápadní,“ říká žena, která do České republiky zavítala ze sousedního Německa. Dělá práci, která ji ohromně baví, na druhou stranu tady vůbec nemá lehký život. Vědecká práce Kirsti Witter je zaměřena na morfologii obratlovců, tedy stavbu těla obratlovců v nejširším slova smyslu. „Studuji převážně vznik zubů u savců s cílem srovnávat tento proces u různých zvířat, poznat jeho obecné principy a poskytnout tak předpoklady pro extrapolaci vědomostí o normálním a patologickém vývoji zubů získaných na modelu laboratorní myši na člověka.“ Metou výzkumu je zlepšení prevence a léčby onemocnění dutiny ústní člověka, případně i domácích zvířat. „Na začátku všeho je zajímavá otázka, která vznikne při studiu literatury o dané problematice nebo při předchozí práci. Čím hlouběji člověk vnikne do tematiky, tím více otázek se otevře. Jednu si vyberu, přemýšlím, jak by se dala řešit, co je k tomu potřeba a zda to je v naší laboratoři vůbec možné. Zkusím sehnat materiál a vybavení, tedy embrya a féty daného druhu zvířat i potřebné nástroje, chemikálie atd., pak vzorky tkání zpracuji sama nebo společně s našimi laborantkami na sériové histologické řezy, které vyšetřuji pod mikroskopem. Pro ilustraci – histologická série hlavy myšího fétu těsně před narozením může obsahovat i více než 500 jednotlivých řezů. Někdy pouhé mikroskopické vyšetření sérií stačí pro zodpovězení otázky, někdy je potřeba použít další pracovní metody – například trojrozměrnou rekonstrukci zubních základů pro získání prostorové představy jejich struktury. Ve spolupráci s kolegy, hlavně s RNDr. Petrou Matulovou, CSc., a RNDr. Evou Matalovou, PhD., se pak snažíme zjistit, v kterých místech a kdy jednotlivé struktury vznikajícího chrupu rostou a odbourávají se, abychom lépe pochopili procesy tvarových změn zubních základů.“ Prakticky vypadá práce na vědeckém problému zhruba následovně. „Je nutné studovat danou problematiku na základě dostupné literatury, probírat sbírky embryologických preparátů, sedět za mikroskopem, hledat nové poznatky o tom, jak vzniká zub. K tomu všemu nezbytná publikace odborných článků a přípravy na konference.“ A aby všechno nebylo tak přímočaré a jednoduché, ani vědeckým pracovníkům se nevyhne strašidlo byrokracie. „Administrativa mi sežere velký podíl pracovní doby. Hlavně shánět peníze pro výzkum, což je spojeno s vyplněním hor formulářů, na které mám patrně příliš nízké IQ,“ dodává ironicky berlínská rodačka. „Pak je nutné prokázat, za co jsme peníze vydali a kterou problematiku jsme na základě poskytnutých finančních prostředků řešili.“

Obyčejný život v Česku – věc téměř nemožná

Na území České republiky Kirsti Witter vstoupila už v roce 1990, tehdy v roli jednoho z posledních studentů VFU na základě bilaterálních smluv mezi NDR a Československem. „Tenkrát byly pro nás tyto smlouvy jedinou možností dostat se na studium do zahraničí. Usilovala jsem o to, protože jsem byla poměrně dobrou žákyní a jazyky mi nedělaly problémy.“ Rodiče mohli být pyšní. Teď je trochu trápí, že jejich dcera nemá možnost si v Česku vybudovat životní standard a společenské postavení, který by jinak ve své pozici měla v kterékoli zemi Evropské unie. Kde je problém? Například získání bytu legální cestou by se rovnalo zázraku. „Cizinci nesmějí vlastnit imobilie. I když tak docela to není pravda. Kdybych si totiž založila firmu, mohla bych si byt pořídit. Jenže jsem tu řádně zaměstnaná a nevidím důvod založit si firmu jen tak ‚na oko‘. A bydlet v jakkoli dobrém podnájmu je přece jen nedůstojné.“ Výčet nepříjemností pokračuje. „Nemám SIPO a tím pádem si ani nepředplatím časopis. Když jezdím například do Prahy na stáž a potřebuji ubytování na kolejích, platím ‚cizinecké‘ tarify, ačkoli zde pracuji a platím daně. Každý rok žádám o nové pracovní povolení a o povolení na pobyt, což také platím. Kopáči příkopů z Ukrajiny stojí se mnou ve frontě…,“ vypráví paradoxní příběh. Řeklo by se – maličkosti. „Časem ale otravují,“ dodává upřímně Kirsti Witter, která se ale nevzdává. Všechna negativa totiž výrazně dokáže potlačit uplatnění v profesi a dobrý tým. „Mám pěknou práci, která mě zajímá a kterou dělám ráda, navíc v perfektním pracovním kolektivu. V České republice není mnoho lidí, kteří si zvolí vědeckou nebo akademickou kariéru, takže profesionální možnosti jsou velké. Mohu využívat své jazykové znalosti a seznamuji se přitom s mnoha zajímavými lidmi.“

Základem byl jazyk

Jazykové vybavení bylo důležitým předpokladem. „Česky jsem se učila už na gymnáziu. Věděli jsme, že po dvou letech na této škole půjdeme do zahraničí studovat. V mém případě do České republiky. A věděli jsme, že tam po další polovině roku máme složit první vysokoškolské zkoušky. Proto jsme měli pádný důvod se jazyk dobře a rychle naučit.“ Přesto připouští, že zpočátku to byla pořádná dřina. „Pomohli zkušení učitelé a osm hodin přímé výuky týdně. Ale výuka mě vybavila natolik, že jsem si bez větších potíží mohla psát první vysokoškolskou přednášku. Ale samozřejmě se stále přiučuji. Zajímá mě totiž i jazykověda jako taková,“ říká Kirsti Witter, které čeština skutečně nedělá potíže. Ostatně pro cizince, kteří zda žijí integrovaně, to neřešitelný problém nebývá. „Slyšeli jste už např. Barbaru Marii Willi z Janáčkovy akademie muzických umění v rádiu přednášet o hudbě? I u nás v ročníku jsme měli během studia studenty z Etiopie a z Madagaskaru, všichni mluvili perfektně česky.“ Život mladé vědecké pracovnice se ovšem neodbývá jen v laboratoři. „Ráda chodím do divadla a na koncerty. Mám velmi ráda pravou lidovou hudbu i to, čemu se říká ‚vážná hudba‘. Co je ale na Rossinim vážného?“ usměje se a přidává další záliby. „Chodím do lesa na procházky a vášnivě dělám ruční práce. Navíc hodně čtu. Asi před rokem jsem objevila kouzlo beletrie v originálním jazyce. Sama pro sebe si obzvlášť pěkné nebo veselé pasáže překládám.“ Kirsti Witter má práci, která ji baví a uspokojuje a s tím, co bude za rok nebo za 10 let, si příliš hlavu neláme. Představu ovšem má jasnou. „Budu tam, kde mám dobrou práci. Ať už zde, v Německu nebo někde jinde,“ říká jednoznačně.

MVDr. et Dr. med. vet. Kirsti Witter, CSc.

Narozena v Berlíně
Studium: Po základní škole a škole s rozšířenou výukou jazyků přišlo gy- mnázium, které bylo přípravkou na studium v zahraničí s žáky vybranými po celé tehdejší Německé demokratické republice. Jen ten, kdo prošel touto školou, mohl studovat v zahraničí. Studium na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno (Fakulta veterinárního lékařství). Interní vědecká aspirantura v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a současně doktorské studium na veterinární fakultě v Mnichově.
Během studia: Pomocná vědecká síla nejprve v Ústavu anatomie, histologie a embryologie VFU Brno, pak také v Laboratoři genetiky a embryologie Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.
Zaměstnání: Vědecká pracovnice v Laboratoři genetiky a embryologie ÚŽFG AV ČR. V současnosti také učí jako odborná asistentka anatomii na VFU Brno, dříve i histologii a embryologii. Jako školitelka nebo konzultantka vede diplomandky z Přírodovědecké fakulty MU Brno.

Leave a Reply