Už naučili rakovinu umírat

22 Pro

Tým anglických vědců z Cancer Research UK v Londýně dospěl k velmi zajímavému objevu a postupu, který může mít rozhodující vliv na metody léčby rakoviny. Angličané totiž naučili umírat rakovinové buňky.

Každá lidská buňka má v sobě zabudovány hodiny, které jí sledují, jak dlouho má žít. Tyto biologické hodiny buňky souvisí s telomerami. Telomery najdete na konci chromozomů, jejichž konce jsou tvořeny opakujícími se motivy nukleotidů tvořících DNA. Telomery jsou důležité pro technické zabezpečení struktury a stability chromozomů při jejich rozdělování a replikaci během dělení buňky. Telomery u savců jsou složeny z opakujících se sekvencí DNA. V telomerách se stále dokola opakuje šest písmen genetického kódu (dvakrát thymin, jednou adenin a třikrát guanosin) tedy: TTAGGG. Telomery lidských chromozomů obsahují obvykle 3000 až 20 000 písmen – tedy zhruba 500 až 3400 základních motivů TTAGGG. Telomery jsou značky, které buňce označují, kde chromozom začíná a kde má konec. Jak buňky rostou a množí se, jejich telomery se každým pomnožením o něco zkrátí. S věkem se nám tedy telomery zkracují a každá nová generace buněk našeho těla je má kratší a kratší. Když telomery chybí nebo jsou moc krátké, spustí se proces stárnutí buňky a buňka umře.

Dva způsoby

U zhoubných nádorů tento přirozený proces stárnutí něco blokuje a buňky rostou a množí se nesčetněkrát a přesto nehynou. Říkáme, že rakovinové buňky jsou nesmrtelné. Jsou tedy schopny si zastavit, nebo znovu nastavit svoje biologické hodiny. Dosud se vědělo, že mnohé rakovinové buňky to dělají za pomoci enzymu zvaného telomerasa, která dokáže chromosomům telomery obnovit. Tento enzym dokáže prodloužit telomery a tím znovu natáhnout pomyslné péro biologických hodin. Vědci ale věděli, že to není jediný způsob, jakým se tyto buňky stávají nesmrtelnými, protože některé buňky toho dosahují i bez pomoci tohoto enzymu. Nyní se podařilo odhalit druhý způsob, kterým se některé rakovinové buňky stávají nesmrtelnými. Přišli na to ve Velké Británii v Cancer Research UK London Research Institute za přispění jednoho fondu a dvou dalších výzkumných pracovišť. Podařilo se to týmu, který vedla Madalena Tarsounas. Přišli na to tak, že na rakovinové buňky použili imunofluorescenční barvičky. Těmi si posvítili na různé molekuly, které se v rakovinných buňkách vyskytují. Přišlo jim nápadné, že jedna z molekul se vyskytovala vždy v blízkosti chromozomálních telomer. Jednalo se o molekulu RD51D. Pojali podezření, že by tato molekula mohla mít co do činění s nesmrtelností rakovinových buněk a že nějak telomery ovlivňuje.

Návrat mezi smrtelné buňky

Aby si teorii ověřili, tak při jednom z pokusů této molekule poničili její předpokládaný účinek. Molekulu zablokovali (použili k tomu techniku RNA interference). Dočkali se toho, co v skrytu duše předpokládali – rakovinové buňky začaly chřadnout. Většina rakovinových buněk ošetřených tímto novým způsobem (RNA interferencí molekuly RD51D) umírala v průběhu jednoho týdne. Buňky ošetřené placebem se nezměnily, rostly a množily se dál. Blokování této základní molekuly zvýšilo počet chromozomů s krátkými telomerami (kratšími než 6 kilobází) a snížilo počet dlouhých telomer (více než 20 kilobází). To znamená, že byl narušen proces nesmrtelnosti a že se vědcům podařilo vrátit rakovinové buňky zase zpátky mezi buňky smrtelné. Za normální situace se molekula RD51D připojuje jako náprstku podobná čepička na centromeru a tu potom chrání před poškozením. Za normální situace tento proces dovoluje buňce dospět a také důstojně zemřít. Některé zhoubné nádory ale tento ochranný náprstek z bílkoviny RD51D využívají k dosažení své nesmrtelnosti. Mezinárodní tým specialistů na rakovinu určil, že až 10 % zhoubných nádorů zneužívá tohoto čepičkovacího systému, což jim dovoluje dělit buňky dávno poté, co jejich přirozená doba života již uplynula. Rakovina má překvapující schopnost zamíchat stářím a se smrtí buněk a to je jeden z důvodů, proč se s ní nelze tak snadno vypořádat. Proto poznání procesu, který rakovinným buňkám umožňuje zůstat nedospělými, bylo klíčovou otázkou, na kterou se vědci zaměřovali více než deset let. Týmu doktorky Tarsounasové se podařilo zablokováním bílkoviny RD51D dosáhnout toho, aby rakovinové buňky se staly zpátky smrtelnými a začaly přirozeně hynout. Jedná se o velký příslib zcela nového způsobu léčby některých typů zhoubných nádorů.

Leave a Reply