Tichá bioplastová revoluce

19 Bře

Ropa se stává stále vzácnější a dražší surovinou. Tisíce předmětů denní potřeby se vyrábějí z plastů, jejichž původní surovinou je právě ropa. Tento problém vyřešili chemici neobvyklým způsobem tak, že místo ropy použili rostlinný materiál a také bakterie. Touto tichou revolucí vznikly ekvivalentní syntetické hmoty mající předponu bio, které jsou odbouratelné v rekordním čase a neobsahují žádný ropný produkt.


V posledních zejména dvou letech se vyrojila řada informací o překotném vývoji bioplastů a jejich famózním nástupu na světový trh. Je to módní vědecké i průmyslové téma. Bohužel se tato oblast i v Čechách stala terčem pokusů ne zrovna seriózních rádobyvynálezců zviditelnit se mediální cestou bez relevantního výsledku. Jejich praxe se ve skutečnosti rovnala fiasku. Ve skutečnosti zatím v tomto oboru nehraje český průmysl žádnou významnější roli. Pokusíme se tuto situaci uvést na pravou míru. Původním materiálem bioplastů jsou zemědělské rostlinné produkty, například kukuřice, obilí, řepa. Toto alternativní řešení je významné tím, že neohrožuje životní prostředí, jako je tomu u ropy a výrobků z ní. Tento počin ukazuje na to, že bioplasty zahajují novou obchodní éru jako polymery s předponou bio. Z uvedených bioplastů je možno vyrábět sáčky pro odpad, nádoby a jiné předměty. Firma Vegemat vyrábí např. také golfové hole, fólie, kyselinu polymléčnou na výrobu vláken, jako je nylon pro výrobu nosičů DVD. U základních materiálů těchto výrobků je možné obnovit jejich strukturu. Je to tedy čistá technologie bez zásahu plynných, kapalných a tuhých znečišťovadel – polutantů. Za posledních 12 let od vzniku bioplastů stoupá stále jejich produkce, a to 50 až 70 tisíc tun ročně na rozdíl od PVC, kevlaru a teflonu, jejichž výroba činila 140 milionů tun v r. 2001 získaných výrobním postupem z ropy. Cena bioplastů je proti nim 1,5 až 5 krát vyšší. Se zvýšením výroby se však jejich cena sníží. V Itálii se vyrábí z biopolymerů i kůže např. u firmy LEDR. Chemické, zemědělské a potravinářské firmy investovaly 300 milionů dolarů na výrobu 140 tis. tun polymléčné kyseliny za rok.

Při výrobě těchto biopolymerů se může rozdrtit až 40 000 kukuřičných klasů, jejichž zrna jsou důležitá pro výrobu škrobu, který stejně jako PVC může tvořit dlouhé řetězce molekul z monomeru. Makromolekuly těchto látek mají absorpční schopnosti a za zvýšených teplot je z nich možno izolovat glukom a z ní bakteriální fermentací kyselinu mléčnou. Její polymerací vzniká kyselina polymléčná, ze které se vyrábějí fólie vhodné pro výrobu balicího materiálu. Firma Vegemat používá jako surovinu kukuřici pro výrobu fólií lisostřikem. Působením zvýšené teploty vznikají z rostlinných vláken monomery. Vrcholným zájmem fy Vegema jsou složky bioplastů, které mísí destruovaný škrob a plastickou hmotu z ropy, jako je polykaprolaktam, tj. zlepšené snoubení plastů z ropy s plasty z rostlin a tím jsou překonávány i rekordy kaučuku z 19. století (Francoise Sylvestra). Za těchto podmínek odbouratelné bioplasty řeší problém, jak se vypořádat s odpady z plastů. To umožní, že se část obalů z plastů zničí (Antoine Gaset – Technologická akademie). Světová produkce odbouratelných bioplastů činila v r. 1996 14 000 t/rok a předpokládá se 500 000 t/rok v r. 2005. Tyto bioplasty nemohou však dosahovat vlastností plastů v celé šíři, ale biolubrikanty, agrorozpouštědla a přírodní barviva mohou soutěžit s produkty vyrobenými z ropy. Pro výrobu těchto látek jsou potřebné biorafinerie. Na závěr místo dalších komentářů lze uvést výrok Antoine Gaseta (z Technologické akademie Toulose ve Francii), že „tato chemie recyklace uhlíkatých látek získaných z rostlin se zapíše do dlouhodobého rozvoje“. To je současná pravda o bioplastech.

Leave a Reply