Templetonovu cenu získal John D. Barrow

19 Čvc

Britský kosmolog a profesor matematických věd na univerzitě v Cambridge John David Barrow (53) se stane laureátem nejlukrativnějšího světového ocenění pro vědce. V Buckinghamském paláci v Londýně obdrží 3. května z rukou prince Philipa, vévody z Edinburghu, Templetonovu cenu.

Templetonova cena má ve vědeckém světě zcela mimořádné postavení. Je spojena s nejvyšší finanční prémií pro jednotlivce. Letos je její výše 795 000 liber (asi 1,4 milionu dolarů) a sir John Marks Templeton rozhodl, že bude vždy vyšší než Nobelova cena. Také preambule tohoto ocenění je velmi nevšední a originální. Celý název této ceny zní: Templeton Prize for Progress Toward Research or Discoveries About Spiritual Realities, čili Templetonova cena za pokrok v oblasti výzkumu nebo objevů týkajících se duchovní reality.

John M. Templeton, Jr., M.D., prezident Nadace Johna Templetona a syn zakladatele, k tomu dodává: „Cena upozorňuje na vědecký výzkum a objevy, které mohou pomoci otevřít novým perspektivám takové duchovní skutečnosti, jako je smysl, láska a díkůvzdání, a přinést nové informace o bohosloví a duchovních otázkách.“ Sir John Templeton od počátku deklaroval své přesvědčení, že prospěch z pokroku v oblasti duchovních objevů může být kvantitativně mnohem větší než v případě jiných hodnotných lidských snah. I proto je Templetonova cena, usilující o povzbuzení a ocenění osob, které podporují náboženství a duchovní záležitosti, štědřeji honorována než Nobelova, oceňující vědecké a humanitární úsilí.

V devítičlenné porotě zasedají osobnosti, z nichž každá je jiného náboženství. Význam této ceny se neodváží zpochybňovat ani zarytí ateisté. Už proto, že laureáty jsou obvykle vědci nejvyšší světové extratřídy.

Prohloubení dialogu

Letošní laureát John D. Barrow, jehož nominace byla oznámena 15. března v Církevním středisku Spojených národů na rohu 44. ulice a První avenue v New Yorku, je považován za špičku evropské kosmologie už přes 20 let. Jeho spisy o vztazích mezi životem a vesmírem a o povaze lidského chápání daly vzniknout novému náhledu na elementární otázky z oblasti vědy a náboženství. Barrow používá náhledy z oblasti matematiky, fyziky a astronomie k objasnění širokosáhlých otázek, kterými se zabývají vědci a teologové, a snaží se tak překročit hranice těchto disciplín a plně si uvědomit, co je a není možno pochopit o tom, jak začal čas, vesmír a hmota, chování vesmíru (nebo spíše „vesmírů“) a kam toto vše směřuje, pokud to vše má vůbec nějaký cíl.

Jeho díla, zahrnující 17 knih přeložených do 27 světových jazyků, které jsou psány živou prózou přístupnou lidem, široce populární přednášky a více než 400 vědeckých spisů, poodhalila chápání vesmíru a posunula hranice vědeckého bádání. Tato díla též položila teologům a filozofům ke zvážení neopomenutelné otázky při jejich zkoumání prvopočátků víry, povahy a vzniku vesmíru a pozice člověka v něm.
„Charakteristickým znakem jeho práce je hluboké zaujetí těmi aspekty struktury vesmíru a jeho zákonitostí, které umožnily vznik života a které formulovaly názory, které jsme o vesmíru získali v průběhu jeho zkoumání. Široké rozpracování této prosté myšlenky vedlo k obrovskému rozšíření a prohloubení dialogu mezi vědou a náboženstvím,“ napsal Thomas Torrance, laureát Templeton Prize v roce 1978, ve své nominaci.
Barrowova práce v oblasti mezních věd a matematiky, v oblasti rozvoje multidisciplinárních perspektivních pohledů na otázky, jako je například záhada nicoty a nekonečna, a stanovení potenciálních srozumitelných mezí zákonů Přírody a vědeckého vysvětlení, otřásly náboženskými a vědeckými perspektivami a otevřely cestu porozumění, které nám může pomoci lépe a hlouběji pochopit vědu a náboženství ve vzájemných vazbách.

Původ ve víře

Ve svých poznámkách připravených pro tiskovou konferenci Barrow uvedl: „Astronomie transformovala prostoduchý, životu nepřístupný a bezvýznamný vesmír skeptických filozofů. Vdechla nový život mnoha náboženským otázkám a zapříčinila neutuchající fascinaci vesmírem. Mnohé z nejhlubších a nejčastějších otázek o povaze vesmíru, se kterými neustále zápasíme, mají svůj původ v našem čistě náboženském pátrání po jeho významu. Koncept zákonitostí vesmíru, který má svůj řád, jenž můžeme pochopit a na nějž se můžeme spolehnout, vychází z náboženské víry o podstatě Boha.“ Barrow ještě dodává: „Náš vědecký obraz vesmíru zas a znovu odhaluje, jak zaslepený a konzervativní je náš náhled na něj, jak prospěchářský náš prozatímní obraz vesmíru je, jak světská jsou naše očekávání a jak přízemní jsou naše snahy o nalezení nebo popření souvislostí mezi vědeckými a náboženskými přístupy k povaze vesmíru.“

Antropický princip

Barrow v roce 1977 získal doktorát z astrofyziky na univerzitě v Oxfordu. Poprvé upoutal pozornost široké veřejnosti v roce 1986 svojí knihou The Anthropic Cosmological Principle (Antropický kosmologický princip), na níž se s ním jako spoluautor podílel Frank J. Tipler. Tato kniha pojednává o všech aspektech antropických principů v oblasti kosmologie a jiných věd, o měnící se historii, filozofii, teologii, astronomii, fyzice a chemii. V následujících dvou desetiletích se tato kniha stala zásadním dílem pro ty, kdo zkoumali hlubokomyslné otázky na pomezí vědy a náboženství, zatímco antropický princip se stal neopomenutelným prvkem při hodnocení soudobých teorií o vesmíru. V roce 1988 následovalo dílo s názvem The World Within the World (Svět uvnitř světa), což byla širokosáhlá studie o původu a rozvíjení konceptu „zákonů Přírody“ ve všech jejích formách, a poté v roce 1989 Barrowovi Gifford Lectures (Giffordovy přednášky) na univerzitě v Glasgow věnované stému výročí těchto přednášek. Ve věku 36 let byl nejmladším přednášejícím v historii seriálu. Na základě rodícího se zájmu o „teorii všeho“ zahrnovaly Barrowovi hovory na veřejnosti prostá vysvětlení spojující články mezi různými obory, anekdoty a nové odhalující myšlenky, které poskytly čerstvý náhled na komplexnost vesmíru. Jeho přednášky vedly ke vzniku díla Theories of Everything: The Quest for Ultimate Explanation (Teorie všeho: Hledání nejhlubšího vysvětlení), které bylo vydáno v roce 1991. Barrow v něm pokračuje ve svém pojednání o na různá témata, klade a zodpovídá různé dotazy a jasně ukazuje, že když dojde na „teorii všeho“, je nezbytné porozumět celému vesmíru.

Na hraně vědy a náboženství

Ve svých pozdějších dílech zkoumá velké množství témat z oblasti na pomezí vědy a náboženství, a to na takové úrovni, že zaujme i laiky i specialisty. Tato témata zahrnují povahu a užitečnost matematiky (Pi in the Sky – Pí na nebesích, 1992), souvislosti mezi vesmírem a lidským estetickým cítěním (The Artful Universe – Vesmír plný umění, 1995 a The Artful Universe Expanded – Rozšířený vesmír plný umění, 2005), a pojednání o tom, jak je vesmír charakterizován zvláště tím, co o něm nemůžeme vědět (Impossibility: the limits of science and the science of limits – Nemožnost: hranice vědy a věda o hranicích, 1998).
Toto provokativní téma bylo v roce 2002 dokonce převedeno do divadelní podoby pod názvem Infinities (Nekonečno) pod vedením italského režiséra Luca Ronconiho, která v roce 2002 získala ocenění Premi Ubu za nejlepší dílo italského divadla toho roku. Barrowův výzkum se v poslední době zabýval i způsoby, kterými může astronomie zkoumat konstantnost takzvaných „přírodních konstant“. Tyto otázky mají hlubší smysl pro život ve vesmíru, což Barrow popsal do všech důsledků ve své knize The Constants of Nature (Přírodní konstanty, 2002). Barrowovým nejnovějším dílem je kniha nazvaná The Infinite Book: A Short Guide to the Boundless, Timeless and Endless (Kniha o nekonečnu: Stručný průvodce nekonečnem, věčností a časoprostorem, 2005), která může být považována za protipól jeho dřívější knihy The Book of Nothing (Kniha o ničem, 2000). Tato kniha pojednává o všech aspektech nekonečna a objevuje jeho jednoduchost a rozdíly v oblasti matematiky, přírodních věd a teologie. Tyto dvě studie odhalují, jak koncepty nekonečna a nicoty – ve všech svých rozmanitých projevech – hrají významnou roli v oblasti rozvoje matematiky, fyziky, astronomie, logiky, teologie a filozofie.

John D. Barrows

John David Barrow se narodil v Londýně v roce 1952. Obhájil doktorát (PhDr.) na Oxfordu s doktorskou prací na téma „Nejednotné kosmologické modely“ pod dohledem uznávaného kosmologa Dennise Sciamy. Poté byl vedoucím výzkumu na katedře astronomie a fyziky na univerzitě v Kalifornii v Berkeley a na katedře astrofyziky v Oxfordu. V roce 1989 se přestěhoval do Astronomického střediska na univerzitě v Sussexu, kde se v témže roce stal řádným profesorem. Od roku 1995 pracoval jako ředitel. V roce 1999 jmenován profesorem matematických věd na katedře aplikované matematiky a teoretické fyziky v Cambridgi. Byl mj. ředitelem projektu Millennium Mathematics Project, což byla mnohostranná vzdělávací iniciativa určená pro mladé lidi ve věku od pěti do devatenácti let, která měla za cíl jim pomáhat pochopit a ocenit matematiku a její použití.
V roce 2002 byl Barrow jmenován profesorem astronomie na univerzitě Gresham College v Londýně, což je titul, který kdysi nosil i Sir Christopher Wren. Tato profesura, která se datuje od roku 1596, je nejstarším profesorským titulem na světě. Barrow přednášel o kosmologii na takových slavných místech, jako je Filmový festival v Benátkách, sídlo britského premiéra na 10. Downing Street, Windsorský palác a chrám ve Vatikánu.

John Barrow je 31 let ženatý a má tři děti ve věku od 21 do 27 let. Rodina žije v Cambridge.

Sir John Templeton

Sir John Templeton (92) nikdy nebyl vědcem a ani nebyl ve službách církve. Je Američan, pochází z Winchesteru v Tennessee. Vystudoval Yale University a působil jako Rhodes Scholar (stipendista Rhodes) na Balliol College, Oxford University. Stal se vynikajícím odborníkem v oblasti financí, i když v mládí snil o dráze duchovního. Kariéru finančníka zahájil v roce 1937 na Wall Streetu. Je obecně považován za průkopníka ve vytváření hodnotových globálně diverzifikovaných společných fondů. V roce 1939, když začala válka v Evropě, si půjčil peníze a koupil všechny akcie ve 104 firmách, z nichž 34 bylo v bankrotu. Společnosti řídil a přivedl je k obrovským ziskům. Jen čtyři z nich zkrachovaly. Založil velmi úspěšný Templeton Growth Fund v roce 1954, po něm Templeton World Fund. V roce 1992 svou skupinu společných fondů prodal společnosti Franklin Group za 440 milionů dolarů. Svou nadaci John Templeton Foundation založil v roce 1987. Má sídlo ve West Conshohocken ve státě Pensylvania. Templeton Prize vznikla v roce 1972, což byl jeho první počin na poli dobročinnosti. Jako první obdržela Templetonovu cenu Matka Tereza.

V roce 1987 byl John Templeton za své charitativní úsilí, včetně dotování Templeton College v Oxfordu, povýšen královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu. Od roku 1992 je vlastně profesionálním filantropem a díky svému osobnímu bohatství může podporovat více než 300 projektů po celém světě, na něž vynakládá ročně 40 milionů dolarů. Svůj obchodní talent dal do služeb vytváření a podpory nových cest vedoucích k vytváření hodnot a stimulaci pokroku prostřednictvím dobročinnosti a spolupráce mezi vědou a náboženstvím. Od roku 1992 doby napsal a redigoval více než tucet knih, včetně svých nejnovějších: Possibilities: For Over One Hundredfold More Spiritual Information – The Humble Approach in Theology and Science (Možnosti: stonásobně více duchovních informací – Pokorný přístup v teologii a vědě) a Wisdom from World Religions: Pathways toward Heaven on Earth (Moudrost světových náboženství: pozemské cesty do nebe).

Sir John Tepleton se i ve dvaadevadesáti letech plně aktivně zabývá dobročinností. Žije v Nassau na Bahamských ostrovech jako naturalizovaný občan Spojeného království. Každý rok uděluje několik dalších Templetonových cen – například nejlepšímu náboženskému publicistovi, spisovateli, nejlepšímu románu a evropskému filmu s náboženskou tematikou, cenu svobody atd.

Leave a Reply