Tag Archives: Česká republika

Vzdělávání – Cestou k prosperitě je změna pohledu

1 Pro

Mezinárodní srovnání ukazují na špatnou konkurenceschopnost českých studentů a špatnou efektivitu práce způsobenou nedostatky ve vzdělání. Tento problém se však setkává s minimálním zájmem jak politické reprezentace, tak celé české společnosti.

Ministerští úředníci špatné zprávy relativizují a hřeší na to, že česká veřejnost dosud setrvává na tradičních představách o dobrém českém vzdělávání. Jsou jako vystřižené z komedie Škola základ života, což česká škola stále uspokojivě naplňuje. Ani ta hrstka intelektuálů, které máme a jimž není lhostejný osud české společnosti, si neuvědomuje, jak hluboký je rozpor mezi prioritami vzdělávacích politik vyspělých zemí a směřováním českého vzdělávacího systému. A také jak závažný důsledek má tato okolnost pro stav celé společnosti. Vidí sice některé problémy – například odsun romských dětí do zvláštních škol – domnívají se však, že to jsou problémy dílčí a celkově je s českým školstvím víceméně vše v pořádku. To je ovšem hluboký omyl. Nešvary, které paralyzují český vzdělávací systém, jsou společné všem jeho součástem a ovlivňují jej jako celek. Cesta k jejich odstranění vede přes hlubokou proměnu náhledu na úlohu vzdělávání a jeho funkce ve společnosti, která se týká opět celého vzdělávacího systému.

Výběr a kultivace „těch nejlepších“

Hlavní princip, na kterém stojí český vzdělávací systém, je oddělování „dobrých žáků“ od „špatných žáků“. Těm dobrým poskytujeme další příležitosti v podobě výběrových škol, nad těmi špatnými lámeme hůl ve velmi útlém věku. Té hrstce „nejlepších“ je pak určeno „náročné akademické vzdělání“ na vysokých školách, které je vnímáno jako záruka řádné kultivace elity. Bojíme se otevřít vysokoškolské vzdělání většímu množství žáků, protože by tím mohla kvalita elity utrpět. Kvalitu vzdělávacího systému pak posuzujeme podle výsledků těch nejlepších: výherců olympiád, studentů, kteří se zúčastnili zahraniční výměny, těch několika českých vědců, kteří se „prosadili“ na západě. Ponechme stranou okolnost, že na utváření těchto špiček nemá systém zpravidla žádnou zásluhu, ty se utvářejí samy. Důležitější je si přiznat, že nastavení priorit v systému (výběr a kultivace těch nejlepších) je nejen problematické, ale že je i špatně realizováno: při výběru se poztrácí spoustu talentů a při výchově elit se zapomíná na kultivaci nezávislého myšlení.

Značné ztráty

Výběr je dán strukturou systému, tedy rozdělováním dětí do výběrových a nevýběrových tříd a škol, které začíná již na vstupu do základní školy. Více než 5 % dětí posíláme rovnou do zvláštních škol, kde jim sice poskytujeme vlídnější zacházení, ale zbavujeme je stimulů a příležitostí, které mají jejich vrstevníci v běžných školách. Další rozdělení nastává ve 3. třídě, kdy 10 % dětí odchází do jazykových tříd, potom v 5. a 7. třídě, kdy 10 % odchází do víceletých gymnázií. Poslední důležité rozhodnutí dělají děti v 9. třídě. Ti, kteří půjdou do učiliště nebo do střední odborné školy, budou mít velmi ztíženu případnou cestu k vysokoškolskému vzdělání. Na přijímací zkoušky vyžadující detailní faktografické znalosti připravují své studenty výlučně gymnázia. Ty však navštěvuje v České republice méně než 20 % populace (nejmenší podíl ze všech zemí OECD). Jeden z nejmenších v mezinárodním srovnání je rovněž podíl žáků, kterým je umožněno studovat na vysoké škole.

Jen děti ze škatulek

Mechanismu výběru jsou podřízeny výukové metody a přístup učitelů k žákům na všech stupních škol. Děti se vlastně stále připravují na přijímací zkoušky. Tím je předurčen nejen způsob a rozsah výuky, ale i způsob hodnocení dětí. Dítě, které má uspět, musí být ukázněné a musí být schopno si osvojit učivo přesně podle učitelových představ. Děti „nestádní“, které se nějakým způsobem odlišují, se v tradiční české škole neprosadí. Ve frontální výuce není místo pro individuální přístup. A tak na cestě k vyššímu vzdělání ztrácíme řadu talentů jen proto, že se nám nevešly do škatulky. Často jsou to děti s méně podnětným rodinným zázemím, jejichž rodiče se neumějí o své děti „postarat“. To vede k tomu, že Česká republika je ve srovnáních OECD jednou ze zemí, které vykazují nejvyšší závislost dosaženého vzdělání/výsledků na rodinném zázemí.

Neumíme vychovávat elitu

Výchova elit nevede přes memorování pouček, termínů, letopočtů či zákonů. Vyžaduje kultivaci myšlení, schopnosti tvořit si vlastní nezávislý postoj a názor, argumentovat, nevzdávat se, hledat vlastní neotřelá řešení, věcně komunikovat. Spočívá však také v kultivaci osobnosti, charakteru, v budování občanských postojů a hodnot. To však neposkytuje svým žákům ani české gymnázium, ani česká univerzita. Učitelé nechápou své zadání výše uvedeným způsobem a nemají pro kultivaci elit zpravidla ani dostatečné osobnostní vybavení. Česká škola totiž neláká osobnosti, neboť jim neposkytuje dost autonomie ani zodpovědnosti. Úkolem ministerských úředníků je jim autonomii a zodpovědnost nabídnout a dát jim dostatečně důstojný úkol a podmínky pro jeho plnění. Jedině tak se mohou osobnosti do české školy vrátit.

Efekt společného vzdělávání

Zkušenosti vyspělých zemí ukazují, že úkolem moderního vzdělávacího systému není rozdělovat děti na ty, jež dostanou příležitost, a ty, které ji nedostanou, ale poskytnout ji všem dětem. Důvodem není pouze spravedlnost, ale zejména efektivita. Největší devízou moderní společnosti jsou lidské zdroje a žádná společnost si nemůže dovolit jimi plýtvat. Musí se v maximální míře pokusit objevit všechny talenty a dát jim příležitost se uplatnit. Dát maximální příležitost všem většinou v praxi znamená, že se děti vzdělávají co nejdéle (většinou do 15 nebo 16, mnohdy až do 18 let) společně. Středoškolské i vysokoškolské vzdělání je otevřené. Nadaným nejsou dopředu vytvářeny „skleníkové“ podmínky, ale je jim poskytnuta příležitost, aby se prosadili v rovné soutěži. Společné vzdělání nemá ovšem nic společného s rovnostářstvím. Poskytuje příležitost všem, motivuje je, aby ze sebe vydali maximum, oceňuje je však podle toho, jak poskytnuté příležitosti využili, co dokázali – svou pílí a pracovitostí, svým nadáním. Řada zemí přistoupila na společné vzdělávání poté, co zjistila, že dětem v nevýběrových školách či třídách neumí poskytnout lepší vzdělání než takové, když se vzdělávají dohromady se svými „nadanějšími“ vrstevníky.

Výzkumy hovoří jinak

Výzkumy zároveň přesvědčivě neprokázaly přínos vzdělávání ve výběrových třídách pro děti nadané. Stejné závěry poskytují i domácí šetření, která například ukazují, že rozdíly mezi žáky 1. ročníků čtyřletých gymnázií a 5. ročníků osmiletých gymnázií jsou natolik zanedbatelné, že v nejmenším nepodporují všeobecně rozšířenou představu o víceletých gymnáziích jako školách umožňujících mimořádný rozvoj mimořádně nadaným. Šetření v mnoha zemích také ukázala, že děti nejsou do výběrových a nevýběrových tříd rozdělovány spravedlivě. I když je stanoveno objektivní kritérium, motivovaní rodiče vždy najdou nějakou cestu, jak ho obejít. Na tyto praktiky pak ve zvýšené míře doplácejí děti s méně podnětným rodinným zázemím, důsledkem je opět neefektivní využití talentů. To platí i pro ČR, kde rozdíl mezi rodinným zázemím dětí z víceletých gymnázií a základních škol zdaleka přesahuje rozdíl v intelektuálním potenciálu obou skupin žáků. Motivace přímo ve škole Aby společné vzdělávání plnilo svoji funkci, musí být však organizováno jinak než současná česká škola. Mělo by umožňovat diferenciaci v rámci jednotlivých předmětů. Vyžaduje metody práce, které umožňují učiteli poskytovat žákům individuální péči a podporu, a to jak žákům nadaným, tak žákům, kteří potřebují pomoci. Musí dbát ve zvýšené míře o klima školy a spolupráci s rodiči. Důraz musí být kladen na daleko širší rozvoj žáků, ve kterém budou mít místo i jiné než akademické aktivity. Úkolem moderního vzdělávacího systému je motivovat všechny děti, i ty z méně podnětného prostředí k tomu, aby zůstaly co nejdéle ve škole, probudit v nich touhu k dalšímu vzděláváni, pomoci jim objevit jejich silné stránky a dát jim zakusit úspěch. Tato strategie vede ke snížení nežádoucích sociálních jevů, neboť motivuje i děti rizikové. Ty, které posíláme do výchovných ústavů nebo které opouštějí školu před dokončením středoškolského vzdělání a mají tím pádem velmi ztíženou pozici na trhu práce. Statistiky ukazují, že v České republice tvoří tyto děti minimálně 8 % populačního ročníku.

Úkol státní správy

Přestože výše popsaná cesta se může jevit z tradičního pohledu české školy jako obtížná a těžko přijatelná, nade vší pochybnost směřuje k prosperitě a k vytváření zdravé moderní demokratické společnosti. Až to ministerští úředníci pochopí, budou mít před sebou nelehký úkol vysvětlit to české veřejnosti a přesvědčit české učitele, že tento úkol zvládnou a jeho splnění pro ně bude v konečném důsledku výhodné. Zejména je na něj ale musí odborně připravit.

Vysoké školství a finance: O co vlastně jde?

21 Úno

Za hlavní problém financování vysokého školství v naší zemi bývá považováno řešení otázky, odkud vzít dostatek finančních prostředků. Nebylo by však přesnější položit otázku, kam či na co a za co peníze dát? Ekonomové tento problém nazývají alokační efektivností.

[…]

Vzdělávací a výcvikové centrum E-academy

2 Úno

Zatímco náš stát vynakládá na propagaci vstupu České republiky do Evropské unie nemalé finanční prostředky, existuje od počátku letošního roku ojedinělý projekt evropského významu, který využívá stále více lidí. […]

Evropa zlepšuje patentové systémy

27 Kvě

Vstupem do Evropské unie získala Česká republika ještě kvalitnější integrovaný přístup do databází a patentových organizací chránících duševní vlastnictví a může s nimi účinně spolupracovat. Velmi užitečný je pro českou vědeckou a technickou komunitu Evropský patentový, informační a dokumentační systém (EPIDOS). V Praze nedávno proběhla mezinárodní konference, která se zabývala právě programem EPIDOS.
[…]

Vodní květy, situace v České republice

21 Dub

Procento výskytu vodního květu v našich přehradách se rok od roku zvětšuje. V letním období roku 2003 byly provedeny dva jednorázové odběry 25 rekreačních i vodárenských nádrží. Vodní květ sinic se vyskytoval v 70 % případů, z toho 84 % populací sinic produkovalo toxické látky (konkrétně microcystiny). Nejvyšší množství těchto látek bylo naměřeno v srpnu na přehradách Sedlice, Hněvkovice, Orlík a Vranov, kde dominoval druh Microcystis aeruginosa, který patří mezi nejrozšířenější sinice. Letos patrně vlivem chladného počasí byl nástup vodního květu oddálen, takže ještě v polovině července na většině přehrad nebyl vodní květ zaznamenán a sinice zde byly přítomny jen v malém množství. Výjimkou byla Brněnská přehrada a otavské rameno Orlické přehrady, kde byl sinicový vodní květ již plně vyvinut. Bohužel lze očekávat, že v průběhu léta se kvalita vody výrazně zhoršila i v ostatních lokalitách. Z uvedených informací je patrné, že problematika výskytu vodních květů sinic v České republice je velmi aktuální a v zaslouží si další výzkum.

Dujte, větry elektrárenské

8 Bře

V polovině roku 2004 by měl v Čechách odstartovat velkolepý projekt rozsáhlé výstavby větrných elektráren, který je prezentován jako „Větrný park Chomutov“. Do roku 2010 by měla Česká republika zvýšit podíl spotřeby energií z obnovitelných zdrojů ze současných necelých dvou na osm procent.
[…]

Ekologické neznamená jednoduché

2 Úno

Grantová agentura České republiky v roce 2004 ocenila výročními cenami tři vynikající projekty, o nichž jsme informovali v listopadovém čísle našeho časopisu. Na ocenění však bylo navrženo několik dalších pozoruhodných prací, které zaslouží alespoň malou prezentaci. Byl mezi nimi i sociologický projekt prof. RNDr. Hany Librové, CSc., z katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU Brno, jenž byl publikován pod titulem: Trvale udržitelný způsob života jako marginální a jako perspektivní fenomén.
[…]

Věda na trase Praha – Brusel

23 Čvn

Představitelé projektu Česká hlava pořádali v polovině května besedu na téma „Věda a technika v České republice po vstupu do Evropské unie“ a téměř do posledního místa plný konferenční sál Českého svazu vědeckotechnických společností na Novotného lávce v Praze měl možnost vyslechnout názory nejen předních odborníků z tuzemska, ale i ze sídla Evropské komise v Bruselu.

[…]

CZEch Large-area Time coincidence Array – CZELTA

30 Lis

„CZEch Large-area Time coincidence Array“ je projekt, jehož cílem je detekovat primární částice kosmického záření o energiích větších než 1014 eV. V rámci naší republiky jde o zcela unikátní dílo, jelikož naplňuje nejpřísnější vědecké cíle, které však dokážou realizovat i studenti středních škol. A těm je právě projekt určen. S pomocí středoškoláků se tak bude moci i česká věda podílet na honbě za záhadami splašených padesátijoulových tenisových míčků velikosti protonu.
[…]

Číhaná na exotické částice

28 Lis

Projekt, který se rozbíhá v České republice, by mohl významně ovlivnit pohled mladých studentů na skutečnou vědu. Právě středoškoláci totiž dostanou šanci podílet se na odtajňování některých záhad vesmíru. Budou nám v hledání nejexotičtějších částic kosmického záření pomáhat právě oni?

Když se před sto lety objevily první známky toho, že se nám ve vzduchu pohybují nabité částice, nepřikládala se tomu žádná kosmická váha. Asi nám naše Země něco ionizujícího vyzařuje z nitra. Jenže potom se v roce 1912 vydal Rakušan Victor Francis Hess se svým heliovým balonem na výlet do výšky přes pět kilometrů nad zemský povrch. K překvapení všech, čím výše balon stoupal, tím více částic svými přístroji detekoval. Bylo jasno, tyto částice musí pocházet z kosmu. […]