Svět v kousku gumy – hokejový puk

19 Led

Českou hlavu s geniálním mozkem nebo také zlaté české ruce můžete skutečaně najít všude. Stačí se rozlédnout. Třeba i na sportovní půdě. Jestli existuje disciplína, ve které patří Česká republika k absolutní světové špičce, pak je to bezesporu lední hokej.


Nyní ovšem necháme stranou samotnou herní produkci. Pravda totiž je, že když se díváte na hokej v televizi či přímo na stadionu, všímáte si nejrůznějších věcí: hráčů, jejich formy, dresů, rozhodčích, diváků, atmosféry, výsledku… Málokdo si ale uvědomí, jak důležitou součástí hokeje je tak obyčejná věc jako puk. Když přišel hokej na svět, poháněli v zámoří tamní první hráči po ledě nejprve dřevěnou destičku, která se s přibývajícím vývojem zakulatila a nabrala stálé rozměry. Pokrok šel dál, tvrdé dřevo bylo odsouzeno k zapomnění a objevil se kotouč. I ten se vyvíjel, až dospěl do současné podoby. Je k neuvěření, že tahle zdánlivá drobnost, tenhle gumový nesmysl (jak s oblibou říkají zarputilí nesportovci), pochází z jedné malé vesničky na Moravě. A přitom se s ním hraje na tak gigantických sportovních akcích, jako jsou zimní olympijské hry nebo mistrovství světa.

Nápad vnukl oblíbený klub

Když se po listopadu 1989 objevila neoraná pole v nejrůznějších oblastech podnikání, pustil se do práce se vší vervou Pavel Mráček z Kateřinic na Vsetínsku. Bývalý automobilový závodník, který se do té doby živil například externím testováním pneumatik pro české výrobce, si založil firmu Gufex. Ta se zabývala výrobou technické pryže klasickým lisováním. Firma prosperovala, o zakázky nebyla nouze, ale přesto dostal její majitel v roce 1994 další nápad. Do nejvyšší domácí hokejové soutěže tehdy postoupil nový tým – Vsetín, kterému Pavel Mráček držel palce a při jeho domácích zápasech nemohl chybět na tribuně. Při pohledu na zápolení pod ním na ledě se zrodil další nápad. Proč by měli Valaši kupovat drahé puky pro tréninky i na zápasy, když se dají vyrábět relativně levně kousek od zimního stadionu? V Gufexu to zkusili a šlo to. Ze začátku sice trochu obtížně, ale přece. „Technologii výroby puků nebylo odkud převzít, všechno jsme museli vymýšlet prakticky od začátku,“ vzpomíná Mráček. Spolu s nejbližšími spolupracovníky vymyslel nejen to, jak vlastně puky dělat, ale upravil i repasované staré gumárenské stroje. „Udělali jsme formy a bylo to… Samozřejmě se dobrý puk nepovedl hned napoprvé, ty z prvních měsíců měly ještě řadu dětských nemocí. Do současné podoby se kotouče dostávaly přibližně tři až čtyři roky. S postupem času se naše působení na trhu rozšířilo přes prakticky kompletní extraligu i do zahraničí. Dodáváme oficiální hrací puky pro mistrovství světa a vlastně pro veškeré akce Mezinárodní hokejové federace (IIHF), s našimi puky se hrálo na Zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998 i v Salt Lake City před necelým rokem,“ vypočítává Mráček úspěchy firmy. A že to jsou úspěchy nesporné, potvrzuje i fakt, že mu letos spokojení šéfové IIHF nabídli prodloužení kontraktu až do roku 2006!

Není puk jako puk

Cesta k současnému „modelu“ hokejového puku nebyla snadná. Bylo třeba experimentovat s materiálem, teplotou, zkrátka se vším, co k výrobě patří. V Gufexu sice začínali s výrobou malých sérií jen pro hokejový klub ve Vsetíně, ale postupem času bylo i jim jasné, že v malém se to dělat nedá. A když chcete něco vyrábět ve velkém, potřebujete atesty a certifikáty. Nastala doba spolupráce se zkušebním gumárenským ústavem, vylepšování, experimentování. Současné puky se vyrábějí vulkanizací za tepla, budoucí nedílná součást třeba světových šampionátů nebo olympiád se rodí v malé dílničce v Kateřinicích při teplotách 170 stupňů Celsia a tlaku tří set atmosfér. Dá se už teď mluvit o ideálním hokejovém puku? „To ještě ne. Ale za současných podmínek nic lepšího nevymyslíme. Samozřejmě puky čistě z přírodních materiálů by byly lepší, ale jejich cena by byla nepřijatelná.“ Kotouče z Gufexu plní veškeré předepsané normy, a že jich není málo. Sleduje se například elastičnost, tvrdost, odrazová schopnost puku a podobně. Předepsané jsou pochopitelně i rozměry a hmotnost. Ptáte se, v čem jsou výrobky z Gufexu lepší než ty ostatní, které se do norem vešly také? Je to jednoduché. Puky z dílny Pavla Mráčka mají nezanedbatelnou výhodu v tom, že ve srovnání s konkurenčními produkty prakticky nezanechávají stopy na plexisklech a mantinelech. Hokejoví fandové si možná vzpomenou, jak to vypadalo ještě před zhruba deseti lety – z míst za brankou nebylo často skrz černé šmouhy ani vidět. A radost z téhle vlastnosti mají i sponzoři, jejichž loga na mantinelech zůstávají stále dobře čitelná. Pokud si půjdete koupit do obchodu puk, máte v tomto případě ještě jednu jistotu. „Všechny puky děláme stejné, nerozlišujeme, jestli je vyrábíme pro kluky na rybníku nebo jestli půjdou na mistrovství světa. Ono by to také nebylo dobré. Kdybychom šidili kvalitu, tak by hrozilo třeba i riziko zranění. To nemáme zapotřebí, a ani to nestojí za těch pár ušetřených desetníků,“ vědí ve firmě.

Ani sběratelé nepřijdou zkrátka

Puky jsou často středem pozornosti sběratelů. Jedna a někdy i obě strany kotouče bývají potištěny nejrůznějšími motivy. „Obvykle tiskneme loga klubů nebo soutěží, ve kterých se puky používají. Výjimkou ale nejsou ani firemní zakázky,“ říká Pavel Mráček. Zákazník si může vybrat potisk plnobarevný nebo zlatý či stříbrný. „Potisk u nás ve firmě zvládáme, ale jen zlatý nebo stříbrný, barevný zadáváme externí firmě. To už by bylo na naše technické možnosti moc. Barva totiž vypadá jinak při tisku na bílý papír a jinak, když se nanese na černou gumu. A my se samozřejmě snažíme od zákazníkem daného požadavku neodchýlit ani o kousek.“ Nejrůznějších variací potisků se v Gufexu ročně udělá i několik stovek. „Když takhle na utkání vystřelený kotouč zamíří mezi diváky, samozřejmě mi tam pohled zalétne. Na hokej se ale ještě pořád dokážu dívat i pohledem obyčejného fanouška, profesionální deformace typu že bych viděl jen puky, mi nehrozí,“ směje se Mráček.

Za rok milion puků

V jeho firmě si dnes můžete objednat nejen puky, ale i další gumové drobnosti, které s hokejem souvisí. Třeba koncovky na hokejky nebo malé přívěsky na klíče v podobě kotouče, které se od svých brášků na hraní liší prakticky jen velikostí. „Tohle všechno jsou ale jenom doplňky, hlavní část výrobní kapacity naplňujeme jinak,“ řekl Pavel Mráček. Hokejové kotouče představují přibližně 40 procent výroby firmy, zbytek obstarávají těsnění, silen- bloky a další předměty z technické pryže. To, že výroba puků byla šťastnou volbou, potvrzují i následující slova spokojeného majitele. „To, že jsme se prosadili do hokeje, nám pomáhá i v dalších oblastech. Jméno firmy se stalo známějším a hokej funguje jako docela dobrá reklamní agentura. Já jsem sice s odběrateli nemíval problémy ani dřív, ale teď jde všechno doslova jako na drátkách.“ A když už jsme se zmínili o zhruba čtyřiceti procentech výrobní kapacity, kterou puky zabírají, pojďme i ke konkrétnějším číslům. Každoročně vyrobí v Kateřinicích 800 tisíc až milion puků, které jdou doslova do celého světa.

Zájem je na Novém Zélandu i v Rusku

Každoročně míří stotisícová zásilka dealerům do zámoří, s kotouči z Moravy se hrají zápasy a turnaje například v Japonsku, v Jižní Africe, na Novém Zélandu a samozřejmě i ve všech hokejově vyspělých zemích. „Jde to už tak trochu samo,“ potvrzuje Mráček předpoklady, že se noví zájemci hlásí téměř sami. „Nedávno jsme otevřeli zastoupení i v Rusku a zatím to vypadá, že to nebyla špatná volba. Rusko je velká země, hokej je tam populární a potenciální odbytiště velká.“ I to, že se jeho výrobky dostanou do poměrně exotických zemí, dělá Pavlu Mráčkovi radost. „Těší mě to i proto, že se Česká republika zase tímhle směrem trochu zviditelní. Že reprezentujeme nejen kvalitním hokejem, ale i tím, co k němu patří.“ Ještě před pár lety Pavla Mráčka nikdo neznal, dnes si tyká s velkou většinou hokejových celebrit nejen u nás, ale i ve světě. „Seznámil jsem se se spoustou lidí, od hráčů až po funkcionáře. Jako hokejový fanoušek mám i z tohohle obrovskou radost.“

Šťastný člověk

.. je ten, který dosáhl všeho, na co pomýšlel. Pavel Mráček se za šťastného považuje, i když ví, že ještě pořád existují mety, které jsou výzvou. „Ale žádný nesplněný sen nemám, takhle o tom nepřemýšlím. Jsem rád, že se naše výrobky dostaly do světové špičky. Teď jsme prodloužili smlouvu s IIHF na další čtyři roky, takže co chtít víc? Ani žádnou novou velkou fabriku stavět neplánujeme. To, co máme v Kateřinicích, bohatě stačí,“ dodal majitel firmy těsně před tím, než se vydal nějakých sto metrů pěšky od kanceláře do téměř nezateplené místnosti, aby se podíval, jak se narodily další puky.

Leave a Reply