O struktuře vesmíru

2 Úno

Tento článek stručně informuje o podstatě autorovy knihy O VAZBÁCH (dále OV)[1]. Tato kniha je určena zájemcům o panlogii („vševědu“). Předpokládá vysokoškolské znalosti a přináší nezvyklý pohled na základy filozofie, matematiky, fyziky, přírody a vědy o společnosti.

Úvodem je třeba říci, že i nejskromnější popis nesmírně složité struktury vesmíru se neobejde bez matematiky. Čtenář se však nemusí bát, zde půjde jen o trochu středoškolské matematiky – nejvýše o umocňování a odmocňování (složitější matematika zůstala v OV).

Naturální průměr je základní pojem v OV. Je to tzv. „geometrický“ průměr (pouze z klad-ných čísel), který spočítáme tak, že všech n průměrovaných čísel vynásobíme mezi sebou a z výsledku vezmeme n-tou odmocninu. Tento průměr lze smysluplně používat i pro velmi rozdílná čísla, například lze úspěšně zprůměrovat hmotnost atomu vodíku (mH ) s hmotností Slunce (mS). V tomto konkrétním případě získáme naturální průměr v hodnotě (mH .mS )1/2 = 57,66 kg, zatímco normální (tzv. aritmetický) průměr činí: (mH +mS) /2 = 10 30 kg. Veličina 57,66 kg se velmi názorně interpretuje: je to hmotnost určovaná nejmenším a největším objektem (atomem H a Sluncem) v dostupném člověku okolí a – přísluší lidské bytosti! Člověk si to může dobře představit: „Kolikrát jsem hmotnější než atom vodíku, právě tolikrát je Slunce hmotnější než já; jsem právě (hmotným) středem svého světa!“ Tento příklad demonstruje úvahy, které vedly k rozpracování tzv. „naturální statistiky“ tvořící matematický základ OV. Zde jen připomeňme, že pojmem „průměr“ se níže rozumí průměr naturální.

Základní konstanty fyziky, na kterých je vybudována OV, se nazývají: gravitační konstanta, rychlost světla ve vakuu, Planckova konstanta, elementární elektrický náboj, hmotnost elektronu a hmotnost nukleonu (zvolen průměr z hmotnosti protonu a neutronu). Z těchto šesti konstant byly sestaveny dvě ještě základnější konstanty, které po nepatrných úpravách byly vyjádřeny dvěma přirozenými čísly: z2 = 180 a K = 180 20. Konstanta z = 180 1/2 = 13,40825… byla nazvána „základovým číslem“ a konstanta K = z40 = 1,1419 .1045 byla nazvána „kosmickou konstantou“. Číslo 40 (přesněji 2 x 20) ve vztahu „K = z40“ tvoří třetí doplňkovou konstantu ke konstantám K a z. Trojice těchto konstant tvoří páteř primitivních vztahů ve vesmíru, které byly nazvány „kosmickými vzorci“.

Kosmické vzorce jsou jádrem OV. Autor k nim dospěl rozsáhlou analýzou vazeb ve vesmíru. Tyto vzorce statisticky vymezují „klíčovým“ objektům (např. atomům) hodnoty některých fyzikálních veličin (V). Týká se to zejména: rádiusů (R), hmotností (M) a hustot (H) těchto objektů. Hodnoty Vn těchto veličin se vypočítají podle univerzálního vzorce určeného následující tabulkou. Například zmíněným atomům „stvořitel vymezil“ kosmický rádius R-12. Podle této tabulky snadno spočítáme: R-12 = 5 357,8.180 1/2.(-12) m = 1,5753 .10-10 m, což je o 2,5 % více než průměrná hodnota všech skutečných rádiusů atomů. Podobně průměrné hodnoty hmotnosti a hustoty u atomů se přibližují „kosmickým hodnotám“ M-15 a H-6 . Takové „kosmické informace“ o objektu lze přehledně zapsat v podobě „Objekt [Ri , Mj , Hk ]“, zde konkrétně: Atomy [R-12, M-15 , H-6 ].

Interpretace kosmických vzorců je velmi prostá. Třeba vzorec pro kosmické rádiusy má po-dobu „Ri = R0 .180i/2 pro i = -20 až +20“ a říká, že v současném vesmíru je: R-20 – nejmenší rádius, R+20 – největší rádius a v tomto rozmezí jsou rádiusy významných objektů R-19, R-18, … Přitom každý následující rádius je z- krát větší (z = 13,4…) než předchozí. Toto schéma připomíná známé ruské zasouvatelné panenky („babušky“). Vesmír, ve kterém žijeme, je sestaven spíše z násobků než ze sčítanců, a právě proto se ve velkých rozměrech dobře uplatňuje naturální průměr, zatímco normální (aritmetický) průměr zcela selhává. Použití kosmických vzorců uvedené v OV je dosti široké. Zde si uvedeme pouze dvě hlavní aplikace: kosmickou tabulku a kosmický graf.

Kosmická tabulka je systematické uspořádání kosmických rádiusů do tabulky, která připomíná Mendělejevovu periodickou tabulku chemických prvků. Má čtyři řady (nazvané: protosféra, vitosféra, astrosféra a galasféra) a sedm sloupců. Do jednotlivých okének této tabulky se podařilo vložit charakteristické „kosmické“ objekty (např. zmiňované atomy s R-12 jsou v 5. sloupci první řady). V tabulce jsou zahrnuty takové objekty, jako je elektron [R-18], atomová jádra [R-16],… nebo virus [R-10], člověk [R-4],… gravitačně zhroucená hvězda [R0, M10, H-20 ],… V tabulce se objevila i patřičná periodičnost, která umožnila určité předpovědi, zejména existenci „astromu“ a „galomu“ – tak byly nazvány makroanalogy atomů. Tyto předpovědi byly potvrzeny a ukázalo se, že my uvnitř astromu a galomu bydlíme. Je to podrobněji popsáno v OV (jsou popsány struktury těchto objektů i poruchy v těchto strukturách).

Kosmický graf je zobrazení hmotných objektů obsažených ve vesmíru v souřadných osách. Na vodorovné ose jsou vyneseny logaritmy rádiusů objektů (log r) a na svislé ose logaritmy příslušných hmotností (log m). Vznikne obraz složený z bodů, které lze uzavřít do několika samostatných obdélníčků. Obdélníčky mají různou délku, šířku, polohu a hlavně různý sklon vzhledem k vodorovné ose. Pokud místo veličin r a m použijeme „kosmické veličiny“ R (v rozmezí R-35 až R+20) a M (v rozmezí M-20 až M+20 ), vznikne obraz, který nese velmi hodnotné informace. Týká se to nejen struktury objektů v jednotlivých obdélníčkách, ale i souvislostí mezi jednotlivými obdélníčky, včetně souvislostí kosmogonických! Popis takových souvislostí již přesahuje rámec tohoto informativního článku.

Závěrem lze říci, že objevené kosmické vztahy (vzorce) mají značný přírodovědný i filozofický význam, protože odhalují další souvislost mezi přírodou a člověkem, který ji zkoumá.

Literatura: [1] Fejtek, J.: O vazbách (Panlogie), vydal autor v roce 2001

Autor: Jan Fejtek

Leave a Reply