Ryba, která dělala kliky

18 Čvc

Musel to být zajímavý oběd. Mezinárodní skupina paleontologů, která dělala výzkum říčních usazenin u řeky na drsném ostrově Ellesmere v oblasti Nunavut v severní Kanadě, si dávala polední pauzu. Všichni jedli, když se jeden z nich náhodně otočil a ve zmrzlé skalní útesovité mělčině spatřil nějakou divnou tlamu mrtvé ryby. Takhle došlo k objevu tvora jménem Tiktaalik roseae, která se stala vědeckou senzací posledních měsíců.

Postupně našli vědci tři kostry ryby, která žila asi před 375 miliony let v prvohorním devonu a je posledním vývojovým článkem v postupné přeměně vodních živočichů v suchozemské. Jméno Tiktaalik dali rybě eskymáci z kmene Inuitů, kteří na Ellesmere žijí. V jejich jazyce to znamená „velká ryba plující v mělké vodě“. Mimochodem tiktaalik (přesněji tic-TAH-lick) je také inuitské jméno pro tzv. mníka jednovousého, který se vyskytuje i u nás.

Místo, na němž byla Tiktaalik roseae nalezena, je vzdáleno 950 km severně od severního polárního kruhu, jenž protíná Kanadu. Ryba už lépe chodila, než plavala. Patří do stejné třídy lalokoploutvých jako zkamenělina známá pod jménem latimérie obrovská. Švédský vědec Erik Ahlberg z univerzity Uppsale označil Tiktaalik roseae za „ikonu evoluce.“

Konečně!

K objevu došlo v rámci projektu, který trval celkem pět let. Jeho cílem bylo prozkoumat arktické usazeniny ze svrchního devonského období, kdy měla severní Kanada teplé subtropické podnebí a byla součástí tehdejšího kontinentu, zvaného Laurentia. Po ukončení projektu byly výsledky výzkumu zveřejněny v dubnovém čísle prestižního britského časopisu Nature. Přesně se neuvádí, kdy k nálezu došlo, ale stalo se tak patrně už v roce 2004. Vědci si dali trochu na čas. Jedním z objevitelů byl Neil Shubin z univerzity v Chicagu. „Tiktaalik roseae je přesně to, co jsme dlouho hledali. Zatím jsme znali starší ryby, které jednoznačně žily ve vodě a jenom plavaly, nebo mladší tvory, u nichž bylo nade vší pochybnost jasné, že už chodili. Tiktaalik je přesně napůl cesty mezi rybou a suchozemskými obratlovci,“ řekl profesor Shubin. Například Panderichthys žila výhradně ve vodě a Ichtyostega a Acanthostega už na souši. Shubinovu teorii takřka bez výhrad potvrzuje řada vědeckých autorit, například Andrew Milner z londýnského přírodovědeckého muzea.

Výborný stav

Vědci měli štěstí, že nalezené fosilie byly mimořádně dobře zachovalé, takže bez větších obtíží dali dohromady celé zvíře a jeho anatomii. Ryba byla dlouhá od 1,2 do 2,7 metru, měla ploché tělo a šlo o poměrně zdatného tvora. Předpokládá se, že mohl dorůstat až do délky tří metrů. Měl sice žábry a šupiny, ale ploutve už nesou znaky přeměny v končetiny suchozemských zvířat. „Rameno, lokty a části zápěstí jsou na předním páru ploutví už vytvořeny a fungují podobně jako u nejranějších zvířat žijících už výhradně na zemi,“ píše Shubin. Na zápěstí ještě nenavazovaly prsty, ale ploutevní paprsky, nicméně taková končetina už byla velmi funkční pro pohyb po souši. Krokodýlovitá hlava byla pohyblivá nezávisle na těle, což u ryb není možné. Tlama byla plná ostrých zubů a šlo evidentně o dravce. Také hrudní koš je podobný více suchozemským tvorům. Měl už i plíce a vyvinuté svaly. Vědci také došli k závěru, že zmenšený žaberní otvor se postupně stal uchem. „Tiktaalik už měl potíže s plaváním, ale ke svému životu potřeboval mělkou vodu. Dokázal z ní svižně vyběhnout, možná i proto, že občas unikal nějakému nepříteli,“ píší v Nature profesor Shubin a jeho kolega John Maise z Přírodovědeckého muzea v New Yorku.

Dělal kliky?

Profesor Shubin nazval Tiktaalik roseae „rybonožcem“ (fishapod). „Je to stvoření s ploutvemi, které dokáže dělat kliky,“ dodal. Vědci popisují pohyb Tiktaalika jako motoriku dnešního tuleně, který se dokáže vyšplhat na břeh, přemístit se z jednoho vodního toku do druhého a překonávat malé překážky.

Nálezem se nyní zabývá řada vědeckých pracovišť. „Dýchal jako takzvané dvojdyšné ryby. Nespoléhal se už jenom výhradně na žábry a více než jeho předchůdci žil ze vzduchu. A aby ho napumpoval do primitivních plic, potřeboval velkou, širokou hlavu,“ říká paleontoložka Jennifer Clarková z Londýna na internetové stránce společnosti National Geographic.

Co kreacionisté?

Je nesporně zajímavé, že nálezu se chopili také zastánci standardních evolučních teorií, založených v podstatě na jedné myšlence Charlese Darwina, že se vše živé postupně vyvinulo ze společného předka a musely existovat mnohé přechodné formy spojující řetězec až k živočichům, které známe v dnešní podobě. Tomu v posledních letech vášnivě oponují tzv. kreacionisté, jejichž pošetilé teorie o božím díle stvoření získaly řadu stejně potrhlých stoupenců. Prezident USA Georgie Bush se dokonce zastal úsilí vyučovat kreacionismus ve školách. Nález nejbližšího rybího předchůdce suchozemských obratlovců jako spojovacího článku však znovu potvrzuje klasickou evoluční teorii. Podobným prvkem je například archeopteryx, tvor na přechodu mezi plazy a ptáky. Dnes už prakticky žádné mezičlánky nechybí, což Charles Darwin v době prvního zveřejnění evoluční teorie v roce 1859 nemohl ani tušit, ale byl přesvědčen, že jednoho dne se lidem všechny vývojové linie podaří doplnit.

Leave a Reply