Archive | Astronomie a astrofyzika RSS feed for this section

Zemi se pod nohama motá trojan

6 Srp

Asteroid v zeleném kroužku.

S pomocí infračerveného kosmického teleskopu byla objevena planetka, která sdílí se Zemí stejnou oběžnou dráhu. Planetka předbíhá naši Zemi při oběhu slunce o 60 stupňů. Riziko srážky podle astronomů nehrozí.

Planetka dostala název 2010 TK7 . Nově objevené vesmírné těleso je tak zvaný trojan.
[…]

Náš vesmír v záři paprsků gama

29 Čvn

Comptonova observatoř pro pozorování paprsků gama byla hned po Hubbleově vesmírném teleskopu druhou z velkých observatoří vyslaných na oběžnou dráhu. Při váze sedmnácti tun byl Compton – vypuštěný z raketoplánu Atlantis 5. dubna 1991 – vůbec nejtěžší astrofyzikální sondou své doby vynesenou do vesmíru. Na rozdíl od Hubbleu, jehož přístroje operují s viditelnými a ultrafialovými vlnovými délkami, byl Compton vybaven čtyřmi přístroji zachycujícími vysokoenergetické záření paprsků gama. Po devíti letech práce byl úspěšně stažen z oběžné dráhy a vrátil se do atmosféry 4. června 2000. […]

Venuše dává mikrobům opalovací krém?

23 Kvě

Astronomové-profesionálové i amatéři se těší na 8. červen. Planeta Venuše bude přecházet přes sluneční disk, což je úkaz, který lidé mohli pozorovat naposledy před 122 lety. Česká republika je jedním ze spolupořadatelských států projektu Venus Transit 2004 a je zapojena do mezinárodní sítě, jež bude úkaz pozorovat s cílem změřit co nejpřesněji střední vzdálenost Země od Slunce. Naměřená data z řady míst v Evropě, Asii a Africe budou zpracována pařížskou observatoří a použita k výpočtu astronomické jednotky. Venuše je však zajímavá i z jiného aktuálního důvodu. Vědci neúnavně spekulují o tom, že tato planeta má přece jen nějaký potenciál biologického života.

[…]

Observatoř Pierra Augera

2 Bře

Dosavadní detektory kosmického záření zejména v Japonsku a USA zaregistrovaly v posledních 30 letech údaje o několika desítkách částic kosmického záření s energiemi nad 1019 elektronvoltů. Rekordní hodnota činila dokonce 3,2×1020 eV. Částice byla zachycena detektorem „Muší oko“ v Utahu v USA 15. října 1991. O tomto záření se ví pouze to, že existuje, ale neví se, odkud přichází, co je jeho podstatou, jak vzniká a kam až vlastně sahá škála jeho energií. Proto vědci potřebují těchto vysoce energetických částic zaregistrovat daleko více, aby výsledky byly statisticky vypovídající a aby se případně podařilo tuto astrofyzikální záhadu rozluštit. A tak budou tyto částice „chytat“ na ploše 3000 km2 v nádherném přírodním prostředí mezi Andami a argentinskou pampou podle předpokladu po dobu dvaceti let ve dne v noci. Neobsahuje fyzika přece jen řádný kus poezie?

[…]

O struktuře vesmíru

2 Úno

Tento článek stručně informuje o podstatě autorovy knihy O VAZBÁCH (dále OV)[1]. Tato kniha je určena zájemcům o panlogii („vševědu“). Předpokládá vysokoškolské znalosti a přináší nezvyklý pohled na základy filozofie, matematiky, fyziky, přírody a vědy o společnosti.

Úvodem je třeba říci, že i nejskromnější popis nesmírně složité struktury vesmíru se neobejde bez matematiky. Čtenář se však nemusí bát, zde půjde jen o trochu středoškolské matematiky – nejvýše o umocňování a odmocňování (složitější matematika zůstala v OV).

[…]

Invaze černých děr

21 Pro

Dlouhou dobu podporovali astrofyzikové domněnku, která se nedávno potvrdila: podivné pohyby hvězd a silné rentgenové záření dokazují, že v srdcích všech vesmírných galaxií jsou ukryty velmi hmotné černé díry. Naši soustavu nevyjímaje. Mléčná dráha vypadá na pohled velmi klidně. Přesto v jejím středu, někde v souhvězdí Střelce, sídlí gigantická černá díra pohlcující ve spirále časoprostoru všechny hvězdy, plyny a vesmírná tělesa, která se dostanou za její horizont událostí.

[…]

Tam, kde prší diamanty

19 Kvě

Naše pohledy jsou stále častěji upřeny do vzdáleného vesmíru. Poameričtělý název „deep space“ mnohem častěji než dříve odhaluje roušku neskutečných vesmírných představení, o kterých dosud pozemšťan nemá ani potuchy. Na druhé straně je zde pevná a stále aktuální konkurence už trochu fádního Marsu. A tak se na nevšední události z jiných míst, také právoplatného vesmírného prostoru, v médiích téměř nedostává. Neprávem opomíjeným tématem jsou diamantové deště na planetách Uran a Neptun.

Dopřejme si jedinečnou možnost zabrouzdat na chvíli do téměř neosahaného místa sluneční soustavy, mezi planety největší a nejzáhadnější.

[…]

Vesmírná erotika: Nahá singularita

12 Úno

Na celou knihu by vydalo popsat všechny podstatné objekty vesmíru, které nemůžeme spatřit. Některé nemůžeme spatřit díky tomu, že je žádná naše technologie nedokáže zobrazit, na jiné se nemůžeme podívat, protože to z principu není možné. A potom je tady jedna zcela jedinečná a choulostivá záležitost. Černá díra bez šatů – nahá singularita.

Objekt, který se zhroutí sám do sebe, se v podstatě chová jako bezrozměrný bod v prostoročase. Abychom se vyhnuli problému, kde se ta všechna hmota ztratí, vytvořili jsme pro takové místo samostatný popis, který je velmi jednoduchý. Říkáme, že geometrie je v takovém místě nekonečně zakřivena. Jedině tak je možno vysvětlit, kde všechno, co do černé díry spadne, zmizí. Takové místo nazýváme geometrickou singularitou.

[…]

Jupiter má novou velkou rudou skvrnu

3 Led

Filipínský amatérský pozorovatel oznámil objev nové velké rudé skvrny na Jupiteru. Její velikost je poloviční oproti známé velké rudé skvrně a má jméno Oval BA. Zajímavé je, že objev byl uskutečněn nikoli velkým teleskopem, ale pomocí pouze třiceticentimetrového dalekohledu a CCD kamery.
[…]

Vesmír jako černý ementál

23 Říj

Ještě tomu není ani padesát let, co název „černá díra“ spatřil světlo světa. Byl to slavný fyzik John Wheeler, který v roce 1967 zařídil, že se tento pojem zapsal do učebnic fyziky. Za pouhých padesát let pokročily naše znalosti o těchto nejextrémnějších objektech přírody velmi daleko. Ještě před několika lety by se opatrný vědec bál ukázat na oblohu a s určitostí říci: „Tam u té hvězdy napravo je černá díra.“ Dnes se nebojíme. Zkušenosti nám naopak ukazují, že s černými dírami musí příroda velmi vážně počítat.

[…]