Archive | Mikrobiologie RSS feed for this section

Grónsko – Arktická expedice

28 Srp

„Už třetí den se plavíme na sever. Zítra možná uvidíme pobřeží Špicberků a pak poplujeme směrem ke grónskému pobřeží. Asi za týden dorazíme k hranici ledu, kry jsou letos zase o něco dál na sever. V laboratořích ukrytých v teplu lodě se už zpracovávají první výsledky měření. Kontrolky blikají, je slyšet tichý chod počítačů a přístrojů, zatímco nad lodí se objevilo malé hejno racků tříprstých. Létají sem a tam, honí se a křičí a je jim úplně jedno, že je pět nad nulou a od severu vane ledový vítr. Stojím zabalená ve svetru a teplé větrovce na přídi lodi a najednou mám pocit, že mě ledovým dechem vítá sám velký Arktis.“

Tolik z expedičního deníku Markéty Pokorné, studentky pátého ročníku Českého vysokého učení technického v Praze, obor geodézie, kartografie. Čtvrtý rok svého studia strávila na Universitě Hannover, kde se specializovala na batymetrii. Je jedna z mála šťastlivců, kteří se mohli zúčastnit prestižní mezinárodní expedice směřující do arktické oblasti východního Grónska.
[…]

Další důkazy o vodě na Marsu

24 Čvc

Americký rover Opportunity se s velkou pravděpodobností pohyboval dva měsíce na dně jednoho z bývalých moří planety Mars. V úterý 23. března se vyšplhal z kráteru Eagle. Výsledky rozborů hornin vedou k jednoznačnému závěru, že na Marsu byla kdysi stojatá i tekoucí voda. „Opportunity nyní stojí na pobřeží bývalého moře, které bylo slané,“ prohlásil šéf vědeckého programu roverů Opportunity a Spirit Steve Squyres z amerického Úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který je současně profesorem astronomie na Cornellské univerzitě v Ithace. „Byla-li na Marsu voda, byl na něm i s největší pravděpodobností život. Je to impuls k rozšíření našeho programu výzkumu Marsu, mohli bychom objevit aspoň stopy mikrobů a o existenci života na této planetě přinést skutečné důkazy,“ řekl šéf vesmírného výzkumu NASA dr. Ed Weiler. […]

Vodní květy, situace v České republice

21 Dub

Procento výskytu vodního květu v našich přehradách se rok od roku zvětšuje. V letním období roku 2003 byly provedeny dva jednorázové odběry 25 rekreačních i vodárenských nádrží. Vodní květ sinic se vyskytoval v 70 % případů, z toho 84 % populací sinic produkovalo toxické látky (konkrétně microcystiny). Nejvyšší množství těchto látek bylo naměřeno v srpnu na přehradách Sedlice, Hněvkovice, Orlík a Vranov, kde dominoval druh Microcystis aeruginosa, který patří mezi nejrozšířenější sinice. Letos patrně vlivem chladného počasí byl nástup vodního květu oddálen, takže ještě v polovině července na většině přehrad nebyl vodní květ zaznamenán a sinice zde byly přítomny jen v malém množství. Výjimkou byla Brněnská přehrada a otavské rameno Orlické přehrady, kde byl sinicový vodní květ již plně vyvinut. Bohužel lze očekávat, že v průběhu léta se kvalita vody výrazně zhoršila i v ostatních lokalitách. Z uvedených informací je patrné, že problematika výskytu vodních květů sinic v České republice je velmi aktuální a v zaslouží si další výzkum.

Otázky k vstupu do EU – Blanka Říhová, Vladimír Holáň, Bohuslav Ošťádal

28 Bře

S blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie se názory vědců na dopady tohoto kroku na českou vědu a výzkum shodují v tom, že se příliš mnoho změn neodehraje. V této „várce“ odpovědí na naše dvě otázky se zaskvěla přední česká mikrobioložka Blanka Říhová svým sympatickým optimismem, že nedojde k odlivu mozků a při srovnatelných podmínkách by byly výsledky lepší než ve většině zemí EU.

[…]

Nemoc šílených krav a transfuze

18 Čvc

V polovině 90. let vrcholila ve Velké Británii epidemie „bovinní spongiformní encefalopatie“ (BSE) a vzápětí bylo popsáno u lidí do té doby se nevyskytující onemocnění tzv. variantní Creutzfeldtova-Jakobova choroba (vCJD). Záhy bylo prokázáno, že původcem BSE i vCJD je prion a obě choroby byly dány do vzájemné souvislosti. Vzápětí byla otevřena diskuse o cestách šíření obou chorob a možném přenosu původce choroby krví a krevní transfuzí.

Označení prion vznikl spojením a přesmyčkou dvou slov: protein (bílkovina) a infekce, tedy „infekci působící bílkovina“. Jeho autorem je S. B. Prusiner, který prokázal bílkovinnou povahu původce klasické Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby (CJD) a infekční choroby ovcí scrapie a posléze vypracoval hypotézu přenosu infekce a rozvoje priony vyvolávaných chorob (dostal za to v r. 1996 Nobelovu cenu). Nicnémě úplná jednota v tom, zda priony považovat za zvláštní primitivní mikroby = původce chorob nebo za „neživou“, chemickou strukturu, není. Meze se stírají. Prion je poměrně malá bílkovina (235 aminokyselin, cca 35 kD), která je standardní součástí membrány řady buněk. Sled aminokyselin je jako u jiných bílkovin určen sekvencí bazí v DNA. Gen je umístěn na 20. chromozomu (u člověka). Vývojově jde o bílkovinu starou, sled aminokyselin se u jednotlivých živočišných druhů liší poměrně málo. U člověka je ve struktuře prionů popsáno několik polymorfních míst (tj. mohou se na nich vyskytovat různé aminokyseliny). Funkce prionů není známa, myši neschopné vytvářet priony (kmen byl připraven genovou manipulací) žijí bez známek jakékoli poruchy, není však možné nakazit je priony vyvolávanou chorobou. Ve zdravé buňce má bílkovina prionu typickou strukturu, tvar (označuje se PrPC podle anglického „cell“, buňka). U patologického prionu (PrPSC podle anglického „scrapie“) je tvar molekuly pozměněn. Patologický prion získává změnou tvaru i odolnost vůči teplotě či štěpení, prodlužuje se poločas jeho života a v buňce se hromadí. Při kontaktu patologického prionu PrPSC s normálním se změní i struktura prionu normálního, patologický prion mu svou strukturu „vnutí“. Tak PrPSC v buňce postupně přibývá (tzv. dominový efekt). Zajímavé je, že mezi normálním a patologickým prionem nemusí nutně být rozdíl v aminokyselinové sekvenci, zdá se však, že různé varianty „normálního prionu“ mají ke změně struktury na PrPSC různý sklon.

[…]

SARS bez servítků

18 Čvn

Nebýt války v Iráku, plnila by ta zpráva spolehlivě první stránky novin. Rozšíření SARS, dosud neznámého onemocnění dýchacích cest, však s dozvuky posledních výstřelů protisaddámovské koalice v Iráku přece jen převzalo štafetu nejsledovanější a nejzávažnější světové události a tuto pozici si (právem) drží dodnes.

Proč si vlastně nemoc, jejíž viry vypadají pod mikroskopem jako nevinné plátky kiwi, získala takovou pozornost – zvláště když je od prvopočátku relativně dobře léčitelná (úmrtnost na SARS činí „pouhá“ čtyři procenta)? Odpovědí najdeme hned několik. Tak především nelze podceňovat žádnou chorobu, která se šíří vzduchem tak snadno jako SARS. Avšak neméně závažným důvodem zvýšeného zájmu o onemocnění je skutečnost, že se v podobě viru SARS koncentrují všechna palčivá témata současného světa – od projevů globalizace přes politické dopady až po šíření terorismu a boj proti němu. SARS není jen pouhou první nemocí 21. století, jak bývá často označována. Je to zároveň i jakýsi katalyzátor – lakmusový papírek, který s neomylnou přesností odkrývá všechny neřešené či nedořešené problémy současného světa. Zkusme se tedy zamyslet nad možnými důsledky šíření choroby SARS. Zkusme se na chvíli povznést nad každodenní informace o počtu zemřelých (jakkoli jsou jejich úmrtí lidskými tragédiemi) a věnujme pozornost spíše otázce, jakým způsobem a do jaké míry promění syndrom akutního respiračního selhání životy obyvatel globální vesnice 21. století. Zdá se, že odpovědi jsou stejně složité a neuchopitelné jako virus sám.

[…]