Archive | Pedagogika RSS feed for this section

Vzdělávání – Cestou k prosperitě je změna pohledu

1 Pro

Mezinárodní srovnání ukazují na špatnou konkurenceschopnost českých studentů a špatnou efektivitu práce způsobenou nedostatky ve vzdělání. Tento problém se však setkává s minimálním zájmem jak politické reprezentace, tak celé české společnosti.

Ministerští úředníci špatné zprávy relativizují a hřeší na to, že česká veřejnost dosud setrvává na tradičních představách o dobrém českém vzdělávání. Jsou jako vystřižené z komedie Škola základ života, což česká škola stále uspokojivě naplňuje. Ani ta hrstka intelektuálů, které máme a jimž není lhostejný osud české společnosti, si neuvědomuje, jak hluboký je rozpor mezi prioritami vzdělávacích politik vyspělých zemí a směřováním českého vzdělávacího systému. A také jak závažný důsledek má tato okolnost pro stav celé společnosti. Vidí sice některé problémy – například odsun romských dětí do zvláštních škol – domnívají se však, že to jsou problémy dílčí a celkově je s českým školstvím víceméně vše v pořádku. To je ovšem hluboký omyl. Nešvary, které paralyzují český vzdělávací systém, jsou společné všem jeho součástem a ovlivňují jej jako celek. Cesta k jejich odstranění vede přes hlubokou proměnu náhledu na úlohu vzdělávání a jeho funkce ve společnosti, která se týká opět celého vzdělávacího systému.

Výběr a kultivace „těch nejlepších“

Hlavní princip, na kterém stojí český vzdělávací systém, je oddělování „dobrých žáků“ od „špatných žáků“. Těm dobrým poskytujeme další příležitosti v podobě výběrových škol, nad těmi špatnými lámeme hůl ve velmi útlém věku. Té hrstce „nejlepších“ je pak určeno „náročné akademické vzdělání“ na vysokých školách, které je vnímáno jako záruka řádné kultivace elity. Bojíme se otevřít vysokoškolské vzdělání většímu množství žáků, protože by tím mohla kvalita elity utrpět. Kvalitu vzdělávacího systému pak posuzujeme podle výsledků těch nejlepších: výherců olympiád, studentů, kteří se zúčastnili zahraniční výměny, těch několika českých vědců, kteří se „prosadili“ na západě. Ponechme stranou okolnost, že na utváření těchto špiček nemá systém zpravidla žádnou zásluhu, ty se utvářejí samy. Důležitější je si přiznat, že nastavení priorit v systému (výběr a kultivace těch nejlepších) je nejen problematické, ale že je i špatně realizováno: při výběru se poztrácí spoustu talentů a při výchově elit se zapomíná na kultivaci nezávislého myšlení.

Značné ztráty

Výběr je dán strukturou systému, tedy rozdělováním dětí do výběrových a nevýběrových tříd a škol, které začíná již na vstupu do základní školy. Více než 5 % dětí posíláme rovnou do zvláštních škol, kde jim sice poskytujeme vlídnější zacházení, ale zbavujeme je stimulů a příležitostí, které mají jejich vrstevníci v běžných školách. Další rozdělení nastává ve 3. třídě, kdy 10 % dětí odchází do jazykových tříd, potom v 5. a 7. třídě, kdy 10 % odchází do víceletých gymnázií. Poslední důležité rozhodnutí dělají děti v 9. třídě. Ti, kteří půjdou do učiliště nebo do střední odborné školy, budou mít velmi ztíženu případnou cestu k vysokoškolskému vzdělání. Na přijímací zkoušky vyžadující detailní faktografické znalosti připravují své studenty výlučně gymnázia. Ty však navštěvuje v České republice méně než 20 % populace (nejmenší podíl ze všech zemí OECD). Jeden z nejmenších v mezinárodním srovnání je rovněž podíl žáků, kterým je umožněno studovat na vysoké škole.

Jen děti ze škatulek

Mechanismu výběru jsou podřízeny výukové metody a přístup učitelů k žákům na všech stupních škol. Děti se vlastně stále připravují na přijímací zkoušky. Tím je předurčen nejen způsob a rozsah výuky, ale i způsob hodnocení dětí. Dítě, které má uspět, musí být ukázněné a musí být schopno si osvojit učivo přesně podle učitelových představ. Děti „nestádní“, které se nějakým způsobem odlišují, se v tradiční české škole neprosadí. Ve frontální výuce není místo pro individuální přístup. A tak na cestě k vyššímu vzdělání ztrácíme řadu talentů jen proto, že se nám nevešly do škatulky. Často jsou to děti s méně podnětným rodinným zázemím, jejichž rodiče se neumějí o své děti „postarat“. To vede k tomu, že Česká republika je ve srovnáních OECD jednou ze zemí, které vykazují nejvyšší závislost dosaženého vzdělání/výsledků na rodinném zázemí.

Neumíme vychovávat elitu

Výchova elit nevede přes memorování pouček, termínů, letopočtů či zákonů. Vyžaduje kultivaci myšlení, schopnosti tvořit si vlastní nezávislý postoj a názor, argumentovat, nevzdávat se, hledat vlastní neotřelá řešení, věcně komunikovat. Spočívá však také v kultivaci osobnosti, charakteru, v budování občanských postojů a hodnot. To však neposkytuje svým žákům ani české gymnázium, ani česká univerzita. Učitelé nechápou své zadání výše uvedeným způsobem a nemají pro kultivaci elit zpravidla ani dostatečné osobnostní vybavení. Česká škola totiž neláká osobnosti, neboť jim neposkytuje dost autonomie ani zodpovědnosti. Úkolem ministerských úředníků je jim autonomii a zodpovědnost nabídnout a dát jim dostatečně důstojný úkol a podmínky pro jeho plnění. Jedině tak se mohou osobnosti do české školy vrátit.

Efekt společného vzdělávání

Zkušenosti vyspělých zemí ukazují, že úkolem moderního vzdělávacího systému není rozdělovat děti na ty, jež dostanou příležitost, a ty, které ji nedostanou, ale poskytnout ji všem dětem. Důvodem není pouze spravedlnost, ale zejména efektivita. Největší devízou moderní společnosti jsou lidské zdroje a žádná společnost si nemůže dovolit jimi plýtvat. Musí se v maximální míře pokusit objevit všechny talenty a dát jim příležitost se uplatnit. Dát maximální příležitost všem většinou v praxi znamená, že se děti vzdělávají co nejdéle (většinou do 15 nebo 16, mnohdy až do 18 let) společně. Středoškolské i vysokoškolské vzdělání je otevřené. Nadaným nejsou dopředu vytvářeny „skleníkové“ podmínky, ale je jim poskytnuta příležitost, aby se prosadili v rovné soutěži. Společné vzdělání nemá ovšem nic společného s rovnostářstvím. Poskytuje příležitost všem, motivuje je, aby ze sebe vydali maximum, oceňuje je však podle toho, jak poskytnuté příležitosti využili, co dokázali – svou pílí a pracovitostí, svým nadáním. Řada zemí přistoupila na společné vzdělávání poté, co zjistila, že dětem v nevýběrových školách či třídách neumí poskytnout lepší vzdělání než takové, když se vzdělávají dohromady se svými „nadanějšími“ vrstevníky.

Výzkumy hovoří jinak

Výzkumy zároveň přesvědčivě neprokázaly přínos vzdělávání ve výběrových třídách pro děti nadané. Stejné závěry poskytují i domácí šetření, která například ukazují, že rozdíly mezi žáky 1. ročníků čtyřletých gymnázií a 5. ročníků osmiletých gymnázií jsou natolik zanedbatelné, že v nejmenším nepodporují všeobecně rozšířenou představu o víceletých gymnáziích jako školách umožňujících mimořádný rozvoj mimořádně nadaným. Šetření v mnoha zemích také ukázala, že děti nejsou do výběrových a nevýběrových tříd rozdělovány spravedlivě. I když je stanoveno objektivní kritérium, motivovaní rodiče vždy najdou nějakou cestu, jak ho obejít. Na tyto praktiky pak ve zvýšené míře doplácejí děti s méně podnětným rodinným zázemím, důsledkem je opět neefektivní využití talentů. To platí i pro ČR, kde rozdíl mezi rodinným zázemím dětí z víceletých gymnázií a základních škol zdaleka přesahuje rozdíl v intelektuálním potenciálu obou skupin žáků. Motivace přímo ve škole Aby společné vzdělávání plnilo svoji funkci, musí být však organizováno jinak než současná česká škola. Mělo by umožňovat diferenciaci v rámci jednotlivých předmětů. Vyžaduje metody práce, které umožňují učiteli poskytovat žákům individuální péči a podporu, a to jak žákům nadaným, tak žákům, kteří potřebují pomoci. Musí dbát ve zvýšené míře o klima školy a spolupráci s rodiči. Důraz musí být kladen na daleko širší rozvoj žáků, ve kterém budou mít místo i jiné než akademické aktivity. Úkolem moderního vzdělávacího systému je motivovat všechny děti, i ty z méně podnětného prostředí k tomu, aby zůstaly co nejdéle ve škole, probudit v nich touhu k dalšímu vzděláváni, pomoci jim objevit jejich silné stránky a dát jim zakusit úspěch. Tato strategie vede ke snížení nežádoucích sociálních jevů, neboť motivuje i děti rizikové. Ty, které posíláme do výchovných ústavů nebo které opouštějí školu před dokončením středoškolského vzdělání a mají tím pádem velmi ztíženou pozici na trhu práce. Statistiky ukazují, že v České republice tvoří tyto děti minimálně 8 % populačního ročníku.

Úkol státní správy

Přestože výše popsaná cesta se může jevit z tradičního pohledu české školy jako obtížná a těžko přijatelná, nade vší pochybnost směřuje k prosperitě a k vytváření zdravé moderní demokratické společnosti. Až to ministerští úředníci pochopí, budou mít před sebou nelehký úkol vysvětlit to české veřejnosti a přesvědčit české učitele, že tento úkol zvládnou a jeho splnění pro ně bude v konečném důsledku výhodné. Zejména je na něj ale musí odborně připravit.

Psychowalkman, fenomén pro expanzi lidského vědomí

30 Pro

V roce 1986 předpověděl americký psycholog a vědec Michael Hutchison, že éra přístrojů pro expanzi lidského vědomí právě přichází. Od tohoto data, kdy byla také vyrobena první série těchto přístrojů pro širokou veřejnost, se fenomén zvaný AVS přístroj – lidově „psychowalkman“ – nezadržitelně šíří po světě.

Odvaha některých reklamních i nezávislých informací o AVS přístrojích (psychowalkmanech) je velká. Uvádí se, mimo jiné, že AVS přístroj dokáže zvýšit koncentraci až o 50 %, okamžitě zbavit únavy a stresu nebo samovyléčit některé psychosomatické potíže, např. nespavost či deprese. Ovšem i když některá reklamní tvrzení občas přehánějí, v zásadě je to pravda. Vývoj fenoménu „psychowalkman“, při němž byly uděleny i 2 Nobelovy ceny, trval bezmála 50 let a určitě stál za to. AVS přístroje zvyšující kapacitu mozku pracují na základě přesných fakt o fungování lidského mozku a organismu. Americký vědec Prof. PhD. Thomas Budzinski, který působil v letech 1980 až1986 jako šéf psychologických výzkumů v NASA a Pentagonu, popisuje:

„Fyziologové a psychologové například zjistili, že i v bdělém stavu využíváme jen asi desetinu mozkové kapacity. Pomozme si přirovnáním: v supermoderním závodním autě se po dálnici ploužíte dvacetikilometrovou rychlostí na jedničku jen proto, že vám nikdo neřekl o existenci řadicí páky. Stejně je tomu s mozkem. Mozek v sobě prostě ukrývá mnohem víc schopností, mnohem víc paměťové a myšlenkové kapacity, než se nám doposud zdálo. A jako řídicí centrum organismu dokáže mozek při probuzení vědomí i efektivněji řídit celé tělo. AVS přístroje jsou geniální v tom, že dokážou tuto nevyužitou kapacitu mozku a tělesných biorytmů nastartovat.“

[…]

Vysoké školství a finance: O co vlastně jde?

21 Úno

Za hlavní problém financování vysokého školství v naší zemi bývá považováno řešení otázky, odkud vzít dostatek finančních prostředků. Nebylo by však přesnější položit otázku, kam či na co a za co peníze dát? Ekonomové tento problém nazývají alokační efektivností.

[…]

Vzdělávací a výcvikové centrum E-academy

2 Úno

Zatímco náš stát vynakládá na propagaci vstupu České republiky do Evropské unie nemalé finanční prostředky, existuje od počátku letošního roku ojedinělý projekt evropského významu, který využívá stále více lidí. […]

Honeywell podporuje české školy

21 Čvc

Americká průmyslová korporace Honeywell věnovala 30. června v Praze 207 000 amerických dolarů (přibližně 5,6 milionu Kč) českému technickému školství. Symbolický šek převzal z rukou Jaroslava Doležala, oficiálního reprezentanta společnosti Honeywell v České republice, 1. náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Václav Pícl. Slavnostního aktu se na půdě MŠMT zúčastnil také velvyslanec USA v České republice pan William J. Cabaniss.
[…]

Týden neklidu

15 Dub

Týden na přelomu března a dubna byl neklidný. Postarali se o to organizátoři „týdne neklidu“, studenti a učitelé některých vysokých škol, kteří chtěli upozornit na katastrofální situaci v českém vysokém školství a přimět politickou reprezentaci, aby se jí začala vážně zabývat. Oficiální dokument dokonce hovoří o „nezbytnosti komplexní reformy“ vysokého školství. Při bližším ohledání však čtenář zjistí, že o žádnou komplexní reformu nejde. Týden neklidu měl vládu přimět k tomu, aby posílila rozpočty vysokých škol.

[…]

Děti v ohrožení

23 Bře

Syndrom barona Prášila. Poněkud směšný název, za nímž se skrývá závažná psychická porucha rodičů, kteří trpí utkvělou představou, že jejich děti jsou nemocné, a snaží se o tom ze všech svých sil přesvědčit i lékaře. Výsledkem je zvláštní druh týrání dětí, který může končit i smrtí. Až donedávna byl prášilovský syndrom považován za „marginální“ jev, jde však o mnohem rozšířenější problém, než se původně zdálo.

[…]

Lotyšský voják na akademii v Brně

14 Bře

Vojenská akademie v Brně, která se dělí na tři fakulty, je jednou ze tří necivilních vysokých škol v České republice. Během padesáti let se v kurzech na této vysoké vojenské škole v Brně vystřídali studenti z třiatřiceti zemí celého světa. A přestože po pádu železné opony počet netuzemských žáků klesl, jednoho vám nyní můžeme představit. Na Fakultě letectví a protivzdušné obrany totiž v současné době studuje Lotyš Kaspars Skudrovs.

[…]

Vojenská akademie v Brně

14 Bře

Je státní veřejnou vysokou školou a představuje významné pedagogické a vědecko-výzkumné centrum Armády České republiky. Zajišťuje vysokoškolskou přípravu důstojníků AČR, fyzicky zdatných a psychicky odolných vojenských profesionálů, pro potřeby pozemního vojska a vzdušných sil i pro armádní logistiku.

[…]