První Čech na dně Antarktidy

18 Dub

Je mnoho Čechů, kteří nás vybízejí zvednout své národní sebevědomí nad rozvadovskou celnici, zalesněné šumavské vrchy nebo se směle a drze zahledět přes Dunaj. Jen o tom musíme chtít vědět a čerpat z toho. Jedním z takových zdrojů je Miroslav Hrdý (39). Je nejen filmařem a potápěčem, ale i dobrodruhem a objevitelem. Lze ho vlastně označit za renesančního člověka filmového obrazu, jehož prostředím je povrch zemský, mořská hlubina, vzduch a jejich extrémní varianty. Světem nyní letí jeho hodinový neverbální film Aqua Marine (s původní hudbou Roberta Jíši) natočený pod hladinami moří a oceánů 17 zemí. A 17. února 2004 se stal prvním Čechem, jenž se potopil do vod Antarktidy a navíc jeho kamera odtud vynesla nevšední svědectví.

Miroslava Hrdého nelze zaškatulkovat. Leda velmi obecně, že patří mezi české hlavy, jimž lze přisoudit světovou výjimečnost. Protože jak jinak si s tím poradit, když například: natočí film o tzv. bílém žralokovi v Jižní Africe; projede s německým entomologem Karlem Wernerem 8000 kilometrů Afrikou a najde s ním agresivního, nebezpečného brouka-zabijáka jménem Manticora (když ho v Botswaně naposled našel český cestovatel Emil Holub na začátku 20. století, tak to byla bomba, neboť se svět domníval, že tento tvor už vyhynul); potopí se v Antarktidě jako první Čech (až do hloubky 26 metrů) a na dně objeví tvora jménem Glyptonotus Antarcticus, vzácného endemita, korýše podobného trilobitům atd. Je to filmař, který má více než 10 cen z různých filmových festivalů a kromě „rutinních“ dokumentů pro ČT (například pro Objektiv) se hrdě hlásí k 12 filmům (mj. Free diving.cz o extrémním hloubkovém potápění bez přístrojů), nebo dobrodruh, hazardér, služebník vědy, potápěč, cestovatel? Kdo ví…

Hazardérem nejsem

„Určitě nejsem hazardérem, i když to tak někdy vypadá. Potápěl jsem se odjakživa, ale přístrojovým potápěčem jsem až od roku 1994. Jsem stále pouze tzv. jednohvězdičkovým potápěčem, protože moje ambice nekráčejí k nějakým výkonnostním hranicím. Ale když do něčeho jdu, tak se nesmím bát. Ovšem riziko předem zcela racionálně snižuji na minimum. Nevyzývám smrt,“ říká Miroslav Hrdý a se smíchem dodává, že byl zřejmě prvním jednohvězdičkovým potápěčem na světě, který se v Antarktidě potopil. Ponorů u břehů nejjižnější pevniny světa bylo celkem jedenáct. Voda měla minus jeden až dva stupně, čili nejde o extrémní potápěčský výkon, ale jde o unikátní projekt, který dosud nikdo jiný neuskutečnil. Zorganizovat premiéru českého potápěče pod hladinou antarktického světa byl nápad českého polárníka Viléma Rudolfa. Do značné míry se ujal složité „manažerské“ role celé akce a byl Miroslavu Hrdému užitečným poradcem a průvodcem. Mise se připravovala tři roky. Jejich dalším společníkem byl kytarový virtuos Lubomír Brabec, jenž je se svou slabostí pro Antarktidu už proslulý. Bude z toho další film.

Jako v českém lomu

Film Aqua Marine byl jakýmsi filmařským potápěčským „sumářem“ Miroslava Hrdého za deset let. Materiál pochází z Jižní Afriky, Galapág, Havaje, Ekvádoru, Venezuely, ze Sjednocených arabských emirátů, Egypta, Mosambiku, Thajska, Indonésie, Vánočního ostrova, Kokosového ostrova, z evropských moří atd. Je to vlastně 17 příběhů, jejichž pojítkem je příběh želvy. Škoda že v něm zrovna Antarktida chybí. „Na jednu stranu to může být svým způsobem pravda, ale na druhou stranu už bylo na čase, aby o Antarktidě vznikl původní český film. Pokud vím, tak žádný neexistuje. Už bylo načase. Navíc to bude film točený nejen na povrchu kontinentu, ale i pod hladinou oceánu. Rozptýlím tím také obecné povědomí o tzv. antarktických filmech zahraniční provenience. Většina z nich totiž nevznikla v Antarktidě, ale na nejjižnějším ostrově South Georgia. Ty kýčovité obrázky s hejny tučňáků pocházejí právě odtud.“ Jak vlastně vypadá Antarktida pod vodou? Jak obstojí iluze o průzračné modré vodě mezi ledovci, která je především domovem velryb? Kdo vlastně vládne přírodě šestého kontinentu? „Voda je studená, takže ryby tu prakticky nežijí. Viditelnost je poměrně špatná, asi tak šest až deset metrů. Připadal jsem si, jak kdybych se potápěl někde v Čechách v nějakém lomu. Ve vodě žije poměrně hodně planktonu, takže tuto oblast rády vyhledávají velryby, které se jím živí. Únor spadá do období antarktického léta, takže sladkovodní ledovce ve slané vodě tají, uvolňují kyslík a další plyny. Je to domov statisíců tučňáků a mnoha tuleňů, takže vodu kalí tuny jejich exkrementů. Není to, jako když se potápíte na Sinaji, kam rád jezdím, klidně hodinu ležím na dně průzračného moře a vidím desítky metrů kolem sebe.“

Lovec predátorů

Miroslav Hrdý prožil skutečně pozoruhodný osobní vývoj. Původním povoláním je sice zámečník vyučený v Českých loděnicích, ale díky renesančnímu talentu se postupně živil jako profesionální hudebník (baskytarista), výtvarník, nakonec jako filmař-dobrodruh, syntetizující role producenta, kameramana, scenáristy, střihače i režiséra. Hlavní složkou jeho živobytí je však grafické studio, které se zabývá reklamou a designem. Z jeho počítačů mj. pochází více než 200 realizovaných designů „cédéček“. Má renomé mezi umělci, vědci i filmaři. Kdyby žil v USA nebo v západní Evropě, byl by nepochybně hvězdou kanálů National Geographic nebo Animal Planet. „Natáčím hlavně po Českou televizi a vážím si toho.“ S kamerou v ruce ho lze označit i za lovce predátorů. Manticora, o níž natáčel film v Africe, je broukem, který napadne a zabije i jedovatého hada. Je nesmírně těžké ho spatřit, a komu se to podaří a pohlédne mu do očí, je podle šamanů odsouzen k smrti. Miroslav Hrdý ho s Karlem Wernerem našel, filmoval a pak s ním žil několik let ve svém ateliéru v Praze na Letné. „Měl jsem jich několik v teráriu a sledoval jsem je, dotočil jsem pěkných pár minut do toho našeho filmu. Nejsem žádný ujetý blázen, prostě se snažím vždycky dobře vědět, o co jde. Jak vidíte, jsem furt naživu,“ poznamenává Miroslav Hrdý.

Zabiják z Antarktidy

Stejně tomu bylo s již legendizovaným natáčením bílého žraloka a jinými zabijáky pod hladinou moří. V Antarktidě potkal dalšího predátora. „Leopardí tuleň supluje v Antarktidě žraloka. Dosahuje délky tří metrů, váží tři metráky. Když se mu nelíbíte a má hlad, jde po vás. Pak je to špatné. Filmoval jsem ho, když sežral jednoho tučňáka, a pak se po nás hodně blbě koukal. Když se pohnul směrem ke mně, tak jsem se klidil hodně rychle.“ Víc o svém novém filmu, který by měl být hotov do konce května, nechce prozrazovat. Bude to každopádně počin, který v české dokumentární filmografii zaujme velmi zvláštní postavení. Rodí se v ateliéru, v němž sousedí počítače s terárii, akvárii, entomologickými trofejemi a po podlaze se volně prochází velká želva, jíž Miroslav Hrdý říká Obiwan Bankenobi. Asi to není normální, že na zavolání obvykle přiběhne jako pes, ale hodně to vypovídá. Ještě se sluší Miroslavu Hrdému přiznat minimálně jednu zásluhu. Pro natáčení pod vodou používá profesionální kameru Canon, ale její vodotěsné pouzdro s ovládacími prvky stojí v USA nebo v Kanadě, kde jsou uznávaní výrobci, přes čtvrt milionu. Na základě jeho zkušeností a technických konzultací vyvinula a vyrobila ostravská firma IQ Sub český produkt, jehož parametry představují světovou špičku. Jeho cena je desetinová a zájemců ze světa přibývá. A to je další výborná zpráva ze světa dobrodružství, která prožívá Čech Miroslav Hrdý.

Leave a Reply