Prokop Diviš – kněz, který ovládl hrozbu z nebes

23 Zář

Kdyby Češi dokázali sami sebe vždycky dobře »prodávat«, musel by být Prokop Diviš jedním z nejslavnějších lidí 18. století a historicky patřit mezi nejvěhlasnější učence dějin. Na srpen, jak uvádíme v kalendáriu na následující stránce, připadá výročí jeho narození (1. 8. 1696), takže se za osobností Prokopa Diviše ohlédneme. Dostaneme se možná do křížku s historiky, z nich někteří tvrdí, že se Václav Divíšek, jak zní jeho občanské jméno, narodil v Helvíkovicích u Žamberka až 26. března 1698, ale spor o datum jeho narození není tím hlavním, co ozařuje jeho osobnost. Historici se přou i o místo narození, mohla to být i obec Pěčín na Rychnovsku.

Prokop Diviš kromě toho, že byl premonstrátským knězem a vystudovaným teologem s doktorátem, byl totiž špičkovým vědcem své doby. Orientoval se především na fyziku, byl nesmírně vzdělaný a na úrovni tehdejšího vědění neustále experimentoval a bádal. Dnes by se řeklo, že byl prostě ve fyzice »in«. Je známý především vynálezem bleskosvodu. Jeho vědecké výzkumy jsou mnohem širší. Zkoumal vliv elektřiny na rostliny a živé organismy vůbec, byl průkopníkem elektroléčby (léčil revmatismus, lehká ochrnutí, bolesti hlavy, krku atd.), zabýval se hydrotechnikou a zkonstruoval první klávesový elektrický hudební nástroj na světě, tzv. Denis D’or, který lze označit za předchůdce syntezátoru.

Chudý a chytrý

Václav Divíšek se narodil v chudé rodině ve druhém manželství svého otce, který rychle přišel na to, že zrovna tohle dítě je velmi chytré. Ze základní školy šel do znojemského jezuitského gymnázia a studoval na náklady premonstrátského kláštera v Louce. Studium skončil v roce 1719 a po vstupu do premonstrátského řádu dostal jméno Procopius. V klášteře složil řeholní slib, vyučoval v něm teologii a filozofii a sám studoval dál. Byl vysvěcen na kněze v roce 1726. Do filozofie tehdy patřily přírodní vědy a Prokop Diviš je miloval. Při vyučování doprovázel výklad různými demonstračními pokusy. Na věrouku však nezapomínal, v roce 1729 byl jmenován v klášterní škole profesorem teologie a v roce 1733 dostal na univerzitě v Salcburku doktorát.

Zamiloval se do elektřiny

V roce 1736 přijel Prokop Diviš do Přímětic na Znojemsku, stal se administrátorem zdejší farnosti a zůstal zde s malou přestávkou až do smrti. Od roku 1742 byl farářem přímětického kostela. Jeho zájem o fyzikální jevy vyústil v zamilovanost do elektřiny. Diviš měl zvládnutou všechnu literaturu a inspirovalo ho dílo slavného amerického vědce (později i politika a diplomata) Benjamina Franklina. V té době byla známa jen statická elektřina a Franklin začal experimentovat v roce 1740. V roce 1748 zjistil, že třením vzniká zároveň kladný i záporný náboj a vymyslel tzv. teorii elektrického fluida. Je trochu zvláštní, že Franklinova kniha Experiments and Observations on Electricity byla publikována v roce 1751 v Londýně a z předchozí doby jsou známy jednotlivé práce z novin v Americe. V roce 1750 však Prokop Diviš předváděl před císařovnou Marií Terezií ve Vídni experimenty, které nabádají k domněnce, že už byl o něco dál než Franklin. O principu bleskosvodu a »odelektrizování mraků« hovořil Diviš už v roce 1750, stahování elektrického náboje už znal a demonstroval ho. Tzv. Leydenská lahev (první kondenzátor), byla vynalezena v roce 1745 a Diviš krátce poté už předváděl zajímavé experimenty, o nichž se do té doby Franklin nezmiňoval. Měl vlastní stroj na výrobu elektřiny »třecí technologií«. Skleněná koule na bukovém hřídeli se třela o podložku z telecí kůže. Konduktorem byla kovová deska obložená voskem. Do ní Diviš sváděl elektřinu z koule železným řetízkem. Vyrobil si i Leydenskou lahev a na tomto základě vytvářel další přístroje a pomůcky.

Diviš to uzemnil

Franklin oznámil vynález bleskosvodu v roce 1752, ale ten příliš nefungoval, protože nebyl uzemněný, zatímco Divišovo zařízení v roce 1754 ano. Proto plnilo svou funkci zcela dokonale. Diviš svůj první bleskosvod vztyčil 15. června 1754 v Příměticích a nazval ho »machina meteorologica«. Byl konstruován jako horizontální kříž ze železných tyčí, ramena byla překřížena dalšími kratšími tyčemi, na konstrukci bylo připevněno 12 kovových krabic. Víka měla zespoda ostré hroty, které dosedaly na dna. Vnitřek byl vyplněný železnými pilinami. Na vrcholu konstrukce byla třináctá krabice a otáčivá křidélka (měla plašit ptáky). Tím byla vytvořena vlastně velká vodivá plocha. »Machina meteorogica« byla stabilizována třemi železnými řetězy (vlastně svody) k zemi, v níž byly poměrně hluboko zakopané železné kotvy, uložené do napěchovaných okují. Bleskosvod měl původně vytahovat elektřinu rovnou z mraků, aby blesky vůbec nevznikly. Místo toho je stahoval do země. V roce 1760 bylo suché vyprahlé léto beze srážek, bouřek a vláhy. Rozzuření sedláci ze všeho obvinili bleskosvod a strhli ho. Příští rok bylo léto bouřkové a sedláci přišli za Divišem, aby bleskosvod znovu postavil. Jeden si dal vynálezce na svůj kostel. Ovládl hrozbu z nebes a zkrotil blesk jako »posla božího«, což v době protireformace nemělo v církevních kruzích zrovna tu nejlepší odezvu.

První »syntezátor«

Pravděpodobně v roce 1753 Prokop Diviš zkonstruoval hudební nástroj Denis D’or (Zlatý Diviš). Lze ho charakterizovat jako skříňový klávesový nástroj s pedály. Měl 790 kovových strun, 14 zdvojených rejstříků, měl na svou dobu vynikající mechaniku. Diviš napájel struny elektřinou z Leydenských lahví pro čistší a plnější zvuk a přitom vznikaly souzvuky. Kombinace rejstříků a chování elektrizovaných strun přinášely velké možnosti. Stroj údajně vydával 150 různých harmonií a napodoboval zvuky různých nástrojů, dokonce i dechových a zvonkových, prý zněl i jako lidský hlas. O nástroji se mluvilo jako o zázraku. Bohužel se nedochoval. Když Prokop Diviš v roce 1765 zemřel, byl »syntezátor« převezen do Vídně. Po koncertě v Prešpurku (Bratislavě) se ztratil. Druhý Denis D’or, který prý Diviš dělal na zakázku zájemci z Berlína, nebyl dokončen. Prokop Diviš se za svého života velkého uznání – vyjma pochval od obyvatel Přímětic – nedočkal. Jeho poznatky sepsané v díle Magia naturalis vyšly v německém Tübingenu až krátce po jeho smrti. V rakousko-uherské monarchii nebyl tisk knihy na nátlak jezuitů, s nimiž měl Prokop Diviš často problémy, povolen.

Leave a Reply