Předvánoční rozhovor s předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem

16 Pro

Předseda Akademie věd ČR prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (63), brzy ukončí svůj první kalendářní rok ve funkci prvního muže české vědy (byl zvolen na XXVI. zasedání Akademického sněmu letos v březnu). Velmi ochotně vyhověl žádosti redakce Světa vědy posedět chvíli při předvánočním rozhovoru, kterým jsme tak trochu bilancovali jeho první necelý rok na tomto prestižním postu.

Pane předsedo, máte za sebou necelý první rok svého funkčního období a končí kalendářní rok. Dostal jste se od března aspoň jednou do laboratoře, nebo jste se musel věnovat výhradně úřadování na Národní třídě?

To víte, že jsem se dostal do laboratoře. Funkcionář Akademie musí být aktivní ve svém oboru. Já mám to štěstí, že jsem ve skupině mladších kolegů, kteří jsou samostatní, pilně pracují a já se od nich jednak učím, co je nového, a snad jim i přispěji radou a hlavně pro ně sháním peníze na práci.

Česká věda vypadá možná trochu jinak z postu vědce a ředitele ústavu a z křesla předsedy Akademie. Musel jste nějak za oněch devět měsíců korigovat své představy o stavu české vědecké komunity?

Vlastně ani ne. V letech 1993 až 1997 jsem už byl ve funkci místopředsedy Akademie a nepřestal jsem sledovat vývoj v naší vědě. Nejen v Akademii.

Vaším vědeckým oborem je genetika, přesněji řečeno genomika – kdybyste si představil českou vědu jako živého tvora s genetickou výbavou, jak byste ho charakterizoval?

Genetická informace se mění jen pomalu. To je na jedné straně dobře, změny by mohly být příčinou chorob. Na druhé straně jsou ale změny v DNA hnací silou evoluce. Bez těchto změn by se nevyvíjely vyšší a vyšší organismy. Obávám se, že v české vědě je změna také pomalá. A zase: z jednoho pohledu to je dobře, protože revolučními (a neuváženými) kroky by se mohly rozbít pracovní týmy, přerušit slibné projekty. Ale přece jen by více pružnosti česká věda potřebovala.

Bylo pro vás výhodou, že jste byl už jedno volební období místopředsedou Akademie? Mezitím jste získal odstup a nadhled – na co jste mohl nyní ve funkci prezidenta navázat a co je úplně nové?

To skutečně výhoda je. Předsednictví Akademie není pro mne vlastně nic tak zásadně neznámého. Navazuji na své předchůdce, byl jsem s nimi ve styku po celou dobu jejich působení v pozici předsedů Akademie. Zásadní krok nás čeká příští rok. Je to přechod ústavů Akademie na novou formu, na tzv. veřejnoprávní výzkumné instituce. To nám přinese některé výhody, ale i jisté problémy. Těmi se teď hodně zabýváme.

Podařilo se vám za devět měsíců nastartovat v české vědě nějaké nové mechanismy a uplatnit vlastní řekněme know- how?

Tak především jsme v Akademické radě zřídili novou funkci. Jeden člen je pověřen naší lepší integrací do evropského výzkumného prostoru. Bylo zřízeno Centrum mobility, které by mělo usnadňovat příchod nových odborníků ze zahraničí a působení našich vědců mimo Česko. Podařilo se mi navázat dobré vztahy s klíčovými politiky a prosadit podporu některých projektů. Ale to nejdůležitější, mimořádná podpora nejnadějnějších výzkumných týmů a akcelerace zvyšování úrovně naší vědy, na nás stále čeká.

Je česká věda ve svém nitru i ve vztahu ke státu prostředím konfliktů, nebo ráje na zemi?

Ani jedno, ani druhé. Jisté ale je, že úroveň naší vědy závisí zcela zásadně zejména na dvou parametrech. Jednak je to masivní navýšení prostředků na výzkum. Bez něj nebudeme schopni konkurovat v získávání financí z evropských programů a postupně budeme zaostávat i ekonomicky. V současnosti musí tyto prostředky bohužel přijít ze státní pokladny. Jsou to tedy naše společné peníze a vědci musí být schopni přesvědčit veřejnost, že investovat tyto peníze do vědy se vyplatí. V budoucnu doufejme bude přibývat peněz ze soukromého sektoru. A druhým parametrem je schopnost nás pracovníků ve vědě odvážněji reorganizovat toky peněz tak, abychom velkoryse podporovali ty nejlepší z nás. A to třeba i na úkor slabších vědeckých institucí a pracovních skupin.

Kolik hodin denně musíte nyní pracovat nebo věnovat se oficialitám a společenským povinnostem? Zkuste to srovnat se svým vytížením, když jste byl ředitelem ústavu?

Tohle se zhoršilo. Pokud chci zůstat aktivním vědcem, tak musím pracovní hodiny ještě víc natáhnout. Poslední měsíce nedělám vlastně nic, co by nesouviselo s Akademií věd jako celku nebo s mou vlastní vědeckou prací.

Při posledním rozhovoru pro Svět vědy jste hovořil o tom, že stát by měl vědcům více důvěřovat a svěřit jim finanční prostředky tak, aby s nimi mohli nakládat volněji podle vlastního kreativního konceptu. Podařilo se vám něčeho v tomto směru dosáhnout?

Moc ne. Ale přece jen. Rada pro výzkum a vývoj má za úkol snížit byrokracii spojenou s financováním vědy. Také se zlepšila metodika vykazování vědeckých výsledků a jejich hodnocení. To ale nebyly moje zásluhy. A pořád je ještě hodně co zlepšovat.

Věda nyní získává větší finanční podporu a rozpočet v kapitole vědy značně navyšuje i Evropská unie, ale manažeři tvrdí, že není dostatek vědců. Jak komentujete tuto situaci?

Především nemáme dost vědců v té nejvyšší vědecké třídě. Vědců, kteří by vytvářeli vědecké školy, soustředili okolo sebe nadšené mladé kolegy a tím i táhli celou vědu nahoru. Jestli nemáme dost slabých vědců – tak to by mi příliš nevadilo.

Citlivým problémem české vědy je odliv mozků do zahraničí anebo jejich únik do komerční sféry. Tento trend se zrychluje nebo stagnuje?

Já myslím, že se nezrychluje. Pokud vytvoříme dobré podmínky v našich laboratořích a pracovnách, tak věřím, že problém odlivu mozků nebude nijak závažný. Zejména jestli se nám podaří přilákat i dobré kolegy ze zahraničí. Moje zkušenost z Ústavu molekulární genetiky není v tomto směru nijak zvlášť alarmující. Vím ale, že v některých oborech s odchodem pracovníků problémy mají.

Máte ještě vůbec nějaké soukromí – a pokud ano, čím se ve volném čase zabýváte?

Soukromí si snažím udržet. Číslo mobilního telefonu nikomu nedávám a snažím se trochu jezdit na kole a v zimě lyžovat. Ale je to málo. Před spaním si čtu. To je asi tak všechno, co stíhám.

Čím vám čeští vědci udělali v roce 2005 největší radost?

Byl jsem na soutěžích středoškoláků ve vědecké činnosti. To mi udělalo radost. Také Týden vědy a techniky, který Akademie věd organizovala v listopadu, se povedl. Mladí lidé proudili na prohlídky vědeckých ústavů ve velkém. Žádný velký objev se ale v Česku v roce 2005 nezrodil. Ono však k velkým objevům dochází jen zřídka. Pěkných výsledků dosáhli například naši imunologové a skupiny molekulární vývojové biologie. Ve fyzice se úspěšně bádalo v teorii strun, což je snad cesta k popsání jednotné síly vesmíru.

Prosinec je měsícem, v němž se mísí bilancování a atmosféra vánočních dárkových orgií. Jeden náš kolega věnuje manželce velmi originální dárek – tři kondiční jízdy v autoškole. Měl byste i pro českou vědu něco podobně originálního?

Měli bychom si nadělit větší náročnost k sobě samým.

Leave a Reply