Povodně a posttraumatický stres

16 Bře

Katastrofální povodně, které v letech 1997 a 2002 zasáhly Českou republiku, přivedly vedení Grantové agentury ČR k ojedinělému nápadu vyhlásit na podzim roku 2002 mimořádnou veřejnou soutěž ve výzkumu a vývoji na téma komplexní ochrany proti nepříznivým změnám klimatu naší země, jejímž cílem bylo také shromáždit vědecké informace o příčinách a následcích takových klimatických jevů. Přijato bylo celkem 31 přihlášek (23 jich bylo z různých důvodů vyřazeno). Přinášíme informaci o jednom z projektů, který je zvláštní tím, že jako jediný vyšel z oblasti společenských a lékařských věd; řešitelem úkolu (a příjemcem grantu) byl MUDr. Pavel Mohr, Ph.D., z Psychiatrického centra v Praze (jako vedoucí týmu). Projekt byl prezentován pod titulem Vliv povodní v roce 2002 v České republice na psychický stav postižených obyvatel. Uvádíme ho ve znění (s nutnými redakčními úpravami), jak jej zveřejnila Grantová agentura ČR.

Cílem projektu bylo sledovat změny psychického stavu u osob postižených traumatickou událostí, jakou byly povodně v ČR v roce 2002. Zjišťovali jsme přítomnost a závažnost zejména úzkostných a depresivních příznaků a výskyt posttraumatické stresové poruchy v časovém odstupu osmi měsíců po události. Dalším cílem bylo zjistit mezi postiženými změny v užívání návykových látek (alkohol, cigarety a jiné drogy).

Na základě údajů z literatury jsme stanovili hypotézu, podle které u osob přímo postižených povodněmi stoupá výskyt úzkostných a depresivních příznaků včetně diagnózy posttraumatické stresové poruchy (PTSD) v porovnání se srovnávacím souborem nezasažené populace. Předpokládali jsme, že vliv traumatu na psychický stav lze detekovat i v období osmi měsíců po traumatické události. Přítomnost psychiatrických příznaků byla porovnávána s kontrolním souborem zdravých dobrovolníků nezasažených povodněmi. Studie se zúčastnili muži a ženy z pražského Karlína starší 18 let, kteří byli buď evakuováni, anebo v důsledku povodní v roce 2002 utrpěli hmotnou škodu (poškození majetku, bytu, domu atd.). Kontrolní soubor se skládal z dobrovolníků, kteří nebyli postiženi a odpovídali experimentálnímu souboru pohlavím, věkem a místem bydliště. Informace byly získávány během semistrukturovaného rozhovoru, na jehož základě byl vyplněn dotazník zaměřený na vliv povodní na postižené. Probandi odpovídali na dotazy o evakuaci během povodní, škodách, zranění aj., v průběhu interview byly vyplněny škály vlivu událostí (Impact of Event Scale; ISE-R) a změn v užívání návykových látek. V rozhovoru byly zodpovězeny také položky modulu PTSD ze strukturovaného klinického interview. Revidovaná Škála vlivu události (IES-R) je nástroj s 22 položkami, zachycující dotírající vzpomínky (intruze), vyhýbavé chování (avoidance) a zvýšenou podrážděnost (hyperarousal). Škála patří mezi nejčastěji užívané nástroje na měření traumatického stresu. Pro záznamy o užívání alkoholu, cigaret, marihuany a ostatních drog v období před povodní a po ní jsme použili vlastní originální dotazník.

Výsledky

Studijní soubor tvořilo 71 osob (30 mužů, 41 žen), průměrný věk byl 41 let (SD = 20). Kontrolní soubor tvořilo 67 osob (25 mužů, 42 žen), průměrný věk byl 40 let (SD = 20). Oba soubory se nelišily věkem, zastoupením pohlaví, rodinným stavem ani spokojeností s prací, kterou dělali před povodněmi, a spokojeností v partnerském vztahu. Rozdíl však byl ve vzdělání; kontrolní soubor měl vyšší vzdělání (p = 0,001).
V experimentálním souboru bylo během povodní evakuováno 59 osob (83,0 %) a celkem 56 osob (78,9 %) uvedlo škody na majetku. Evakuace trvala minimálně 10 dnů a více, deset osob se do svého bytu nemohlo nikdy vrátit. Většina souboru, 61 osob (86 %), byla evakuována dlouhodobě, až 75 dní. Vodu v bytě mělo 47 osob (66 %). Škodu na jiném majetku (pozemek, auto atd.) uvedlo 33 osob (46 %). Do práce kvůli povodním přestalo chodit 31 osob (44 %). Dvaadvacet osob přišlo během povodní o běžný příjem. O zásobování vodou přišlo 47 osob (66 %), o zásobování elektřinou 55 (77 %), 15 lidí (21 %) uvedlo zranění nebo onemocnění v rodině kvůli povodním. Během té doby bylo 10 osob (14 %) okradeno. Velmi spokojeno či spíše spokojeno bylo s rychlostí evakuace 36 osob (51 %), tři lidé (4 %) hodnotili rychlost jako něco „mezi“, 9 osob (13 %) bylo spíše nespokojeno nebo nespokojeno, zbytek nemohl odpovědět. Ze 37 lidí, kteří odpověděli na otázku týkající se spokojenosti s chováním záchranářů, bylo 35 spokojených nebo spíše spokojených. Pomoc státu po povodních hodnotilo 11 osob (15,5 %) jako velmi dobrou, 18 (25,4 %) jako spíše dobrou, 14 (19,7 %) jako „mezi“, 5 (7 %) jako spíše špatnou a 9 (12,7 %) jako špatnou.

Celkově tedy převažovalo spíše pozitivní hodnocení rychlosti evakuace, spokojenosti se záchranáři a pomocí státu.
Rozdíly mezi studijním a kontrolním souborem byly v diagnóze posttraumatické stresové poruchy (PTSD) nevýznamné (Pearsonův x = 2,52; p = 0,28), ačkoli v experimentálním souboru byl pozorován trend k větší míře PTSD: v kontrolním souboru měly PTSD 3 osoby, v experimentálním 8. U dvou z osmi v experimentálním souboru se PTSD vztahovalo k povodním, u dalších k jiným událostem (znásilnění, vykolejení soupravy metra, nemoci blízkých, smrti syna, otce, bratra). Ve srovnávacím souboru se PTSD vztahovalo k úmrtí v rodině (smrt manžela a sestry). Nejvyšší míru traumatického stresu měli jedinci s PTSD způsobenou povodněmi, následují PTSD v důsledku smrti a znásilnění. Celkem 4 z 11 osob s PTSD v obou skupinách však skórují v rámci pásma normy pro obě skupiny. Více než 60 % všech osob s PTSD mělo zvýšené skóre v IES-R.Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem byly ve všech parametrech škály vlivu událostí (IES-R) statisticky významné (Mann-Whitney U-test, p < 0,000): studijní soubor měl ve všech proměnných vyšší hodnoty, tj. vyšší míru traumatického stressu.Výsledky ukázaly, že v žádném ze sledovaných ukazatelů nedošlo k statisticky významné změně v užívání návykových látek.

Závěry

Míra traumatického stresu je pravděpodobně kontinuum, kde na jednom pólu stojí nenápadné výsledky v IES-R u většiny kontrolního souboru s přechodem k vyšším hodnotám skóre IES-R až po vyjádření posttraumatické stresové poruchy jako klinické nosologické jednotky. Pouze dvě osoby s diagnostikovanou PTSD se vztahem k povodním se může zdát v souboru 71 lidí málo. V souboru postižených povodněmi má PTSD 8 osob (11,3 %) – ale povodněmi způsobenými jich bylo jen cca 25 % z nich. Tento výsledek přibližně odpovídá (české epidemiologické nálezy nemáme) předpokládanému PTSD v populaci (7,8 %). Z celkového počtu 250 000 osob evakuovaných během povodní v roce 2002 by tak množství postižených s PTSD mohlo při 2,5 % výskytu dosáhnout 28 169 osob. V našem souboru ale nebyli všichni evakuovaní, takže tento odhad je jen velmi přibližný. Zajímavý je celkově vyšší počet PTSD v experimentálním souboru nezpůsobených povodní (6 versus 2). Vykládáme si jej možným působením „senzitizujícího“ vlivu povodní na výpověď respondentů v rozhovoru s tazatelkami.
Dalším nečekaným nálezem je poměrná spokojenost s úlohou státu při povodních v kontrastu s opakovanou kritikou pomoci státu, která zazněla ve sdělovacích prostředcích v době povodní a po ní. Překvapující výsledek, i v kontextu údajů ze světové literatury, je rovněž absence změny ve spotřebě návykových látek. Tento údaj koresponduje s trendem nižšího výskytu stresových poruch ve sledovaném vzorku české populace. V našem souboru převažují osoby v produktivním věku, spíše ženatí s rodinami. Soubor zaměřený na rizikové skupiny – starší osoby, ženy, děti a dospívající – by možná přinesl vyšší výskyt PTSD. Vliv na výsledky studie naznačují nízkou míru výskytu přetrvávajícího traumatického stresu po přírodní katastrofě a v české populaci mohly mít i další faktory, například strukturovaná diagnostika v terénních podmínkách. Tazatelky měly nesnadnou úlohu při získávání dat, zvláště pokud musely zvládat obranný mechanismus popření či negace problémů u dotazovaných. PTSD je často označována jako „tichá diagnóza“ s předpokladem, že její výskyt je vyšší, než mohou výzkumná data ukazovat. Vliv na výsledky mohlo mít rovněž bias při výběru probandů, kteří byli získáváni různými cestami, osobními kontakty, doporučením z krizového centra, od psychoterapeutů apod.

Ačkoli naše výsledky ve srovnání s údaji ze světové literatury naznačují nižší výskyt perzistujících posttraumatických stresových poruch ve sledovaném vzorku české populace oproti podobným výzkumům zahraničním, je nicméně vyšší míra traumatického stresu, měřená IES-R u skupiny osob postižených osm měsíců před vyšetřením povodněmi, varující a ukazuje na dlouhodobé přetrvávání psychických dopadů povodní. Celkový podíl PTSD v experimentálním souboru je 11,3 %, i když jen u čtvrtiny z nich šlo o následek vlivu povodní. Dlouhodobé sledování podobných souborů je důležité i z hlediska hledání strategií účinné pomoci a prevence dlouhodobých následků. Budoucí výzkumy by neměly opomenout sledovat, jak se lze vyrovnat se zátěží, dále míru nemocnosti a celkový zdravotní (nejen psychický) stav. Naše studie je první, která sledovala míru přetrvávajícího stresu po přírodní katastrofě v České republice. Její výsledky potvrdily a priori postulovanou primární hypotézu (u osob přímo postižených povodněmi stoupá výskyt úzkostných příznaků ve srovnání s kontrolním souborem nezasažené populace; vliv traumatu na psychický stav lze detekovat i v období 6 až 12 měsíců po traumatické události) a současně nepotvrdily předpoklad, podle kterého v důsledku traumatických událostí stoupá spotřeba návykových látek.

Leave a Reply