Polsko se vrací k jaderné energii

16 Úno

Před patnácti lety Polsko zastavilo rozvoj jaderné energie na svém území. Počátkem roku ale vláda potvrdila návrat k jádru jako nezbytný krok v energetické politice.

Do roku 2005 vkročil polský kabinet s návrhem energetické koncepce pro zemi do roku 2025. Velké pozdvižení odborných i laických kruhů způsobila část věnovaná jaderné energii, jež byla v zemi po dlouhá léta tabu. Ve schváleném dokumentu stojí: „S ohledem na nutnou diverzifikaci primárních zdrojů energie a na potřebu omezit emise skleníkových plynů je zavedení jaderné energie do národního energetického programu pochopitelným krokem. Pokud vezmeme v potaz délku investičního cyklu, je potřeba okamžitě zahájit na toto téma veřejnou diskusi.“

Nejdřív v roce 2021

Polská vláda nepředpokládá, že by první polská jaderná elektrárna stála dříve než za 17 let. Podle koncepce zabere podpora jaderných investic v Polsku asi deset let (země má s jádrem malé zkušenosti, přestože úspěšně pracuje s ionizujícím zářením na poli medicíny, zemědělství a průmyslu), dalších pět let pak bude trvat přesvědčit veřejnost o potřebnosti jaderné energie. „I kdyby padlo definitivní rozhodnutí o investicích již dnes, nespustíme jadernou elektrárnu dříve než v roce 2021,“ píše se v koncepci. Přestože úvahy o počtu a typu možných jaderných elektráren na polském území jsou předčasné, v úvahu s největší pravděpodobností přichází evropský tlakovodní reaktor EPR z generace 3+, který v současné době staví Finsko a v roce 2012 se rozjede také ve Francii u malebného normandského městečka Flamanville. EPR má výkon 1600 MW a životnost asi 60 let, s možným prodloužením. Oproti svým předchůdcům spotřebuje o 15 % méně paliva.

Veřejné mínění se mění

Dlouhodobé průzkumy veřejného mínění ukazují, že Poláci si nutnost zavedení jádra do energetického koláče uvědomují. Zatímco v roce 1989 jich bylo proti jaderné energii 56 procent, nyní se stavbou jaderných elektráren nesouhlasí jen 38 procent obyvatel. Lidé dávno přestali jádro vnímat jako cizorodý prvek vnucovaný politikou Sovětského svazu, jak tomu bylo u stavby polské jaderné elektrárny Žarnowiec na baltském pobřeží (projekt byl v roce 1990 v polovině výstavby zastaven jako údajně neekonomický). Od té doby se mnohé změnilo. Polsko nyní produkuje až 98 % veškeré energie v uhelných elektrárnách, z nichž většina neprošla ani částečným odsířením. Závazky Kjótského protokolu tedy bude pro Polsko těžké splnit zvláště ve světle expertní předpovědi, že země do roku 2025 zvýší svou spotřebu energie až o 90 %!

Investice do infrastruktury

Polský sociolog Janusz Czapiński se domnívá, že lidé se v současnosti daleko více zajímají o ekologii, což jádru v porovnání s uhlím nahrává. „Lidé si to umí spočítat: nemáme silný pravidelný vítr jako Holandsko, tak co jiného nám zbývá? Jádro. Teď když jsme v Evropské unii, už se nemáme čeho bát,“ říká.

Lokality vytipované v minulosti jako vhodné pro výstavbu jaderných elektráren (například vesnice Klempicz či Kopań v západním Polsku) by realizaci vládních projektů uvítaly. Stavba a provoz elektrárny by do regionů přinesla tolik potřebnou práci, navíc by se investovalo do infrastruktury. Teplo z elektrárny se může využít na vytápění okolních osad, postavily by se kvalitní silnice, vyrostly by obchody a školy. Lidé v těchto lokalitách již měli šanci se s principem fungování elektráren seznámit v minulosti, kdy se stavby teprve plánovaly. O bezpečnost ani zdraví strach nemají. Jak poznamenal Witold Łada, hlavní inspektor úřadu pro jaderný dozor, zatímco ve Slezsku všechno pokrývá černý radioaktivní popílek z uhelných elektráren, v jaderných zařízeních se pracuje v bílých oblecích.

Leave a Reply