Po dobrém roce špatné zprávy

4 Led

Stále častěji jsme experty i politiky přesvědčováni o tom, že stojíme tváří v tvář proměně, která bývá označována za přechod ke „znalostní“ ekonomice (knowledge economy). Jak ukazují nejnovější mezinárodní studie na toto téma a jak současně potvrzují zkušenosti ze zemí, jejichž konkurenceschopnost již řadu let roste (Irsko, Finsko, Nizozemí), tato proměna zásadním způsobem zvětšuje význam lidského kapitálu a výzkumu spojeného s inovačním podnikáním.

V zemích, kde politická elita vzala tato zjištění vážně, již delší dobu roste konkurenceschopnost národních ekonomik a hospodářský růst tam dostává trvalejší charakter (sustainable growth). Renomované ročenky konkurenceschopnosti i srovnávací studie OECD přitom ukazují, že klíčovými proměnnými v rovnici, která vysvětluje konkurenceschopnost národních ekonomik, je rozvoj lidských zdrojů a rychlost inovačního cyklu. Jinak řečeno: země, které nedokážou zajistit expanzi vzdělávacích systémů a stávají se pouze pasivními „příjemci“ nových technologií, aniž vlastním výzkumem přispívají ke zrychlování inovačního cyklu, se jak v ekonomické konkurenceschopnosti, tak v globální ekonomické soutěži a následně i v životní úrovni dostávají do stále nevýhodnější pozice. To vede k odlivu mozků, což šance na obrat k lepšímu ještě více komplikuje. Co se z domácího pohledu a z krátkodobého hlediska může jevit jako růst, může být ve skutečnosti z dlouhodobého hlediska postupný propad.

Češi, pozor! Padáme

Vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj lidského kapitálu a pro zrychlení inovačního cyklu ve výzkumu a vývoji ovšem není možné krátkozrakou politikou orientovanou na krátkodobé cíle. Politika zaměřená na zvyšování konkurenceschopnosti se naopak vyznačuje tím, že její cíle daleko přesahují časový horizont jednoho volebního období. Zatím vše nasvědčuje tomu, že rozvoj lidského kapitálu, transformace vzdělávacího systému, modernizace systému výzkumu a jeho financování, transformace vědeckých a výzkumných institucí a konečně vytvoření podmínek pro rozvoj inovačního podnikání založeného na partnerství univerzit, výzkumných institucí a firem, jsou témata zcela na okraji zájmu české politiky, která se orientuje převážně na krátkodobé cíle. Proto také konkurenceschopnost naší ekonomiky je velmi nízká a má klesající tendenci. V rámci zemí OECD se dlouhodobě řadíme na jedno z posledních míst. Podle Světové ročenky konkurenceschopnosti (The World Competitiveness Yearbook) jsme v roce 2001 byli z 29 zemí na 28. místě, na které jsme klesli z 21. místa v roce 1996. Poslední vydání Globální zprávy o konkurenceschopnosti (The Global Competitiveness Report 2002-2003), která porovnává celkem 80 zemí, jsme v indexu růstové konkurenceschopnosti svědčící o růstovém potenciálu ekonomiky na 39. místě a i zde se projevuje klesající tendence.

Už i Litva a Estonsko

Dnes již nikoho nepřekvapuje, že „malé“ Finsko si každoročně vyměňuje první místo ve světového žebříčku konkurenceschopnosti s takovou velmocí, jako je USA. Možná nás nemusí trápit, že na tyto dva tygry znalostní ekonomiky zatím nemáme. Vstoupili jsme do soutěže trochu později a tak umístění kdesi uprostřed světového žebříčku může kdekomu přijít jako docela slušné. To je ovšem hluboký omyl. Před nás se totiž nezadržitelně dostávají země, které byly v minulosti hluboko pod námi a do téže soutěže vstoupily buď ve stejnou dobu, nebo ještě později než my. Proto když se na konci minulého roku bilancovalo a většina politiků vládní koalice konstatovala, že to byl dobrý rok, nevycházel jsem z údivu. Hned na začátku roku však přišla zpráva, která vrhla na optimistické hodnocení minulého roku stín a ukázala holou pravdu: nezaměstnanost překročila deset procent a je jasné, že bude dále stoupat. Při ekonomickém růstu, který jsme zaznamenali, to není zcela normální. Navíc se ukazuje, že naším problémem se postupně stává i vysoká nezaměstnanost absolventů vysokých škol, kterých ovšem v celkovém úhrnu máme ve srovnání s vyspělými zeměmi stále málo. Ve stejnou dobu byly zveřejněny i výsledky studia konkurenceschopnosti každoročně publikované Světovým ekonomickým fórem. Ty ukázaly, že naše schopnost konkurovat jiným ekonomikám se dále zhoršila a to nejen vůči známým „tygrům“ znalostních ekonomik (Finsko, USA), ale už i vůči našim souputníkům (Estonsko, Slovinsko, Maďarsko, Litva).

Růst na nezdravých základech

Vše tedy nasvědčuje tomu, že poměrně příznivý ekonomický růst ČR není založen na zdravých základech. Většina ekonomů vidí hlavní příčiny tohoto vývoje v příliš vysoké míře regulace naší ekonomiky, která podrývá vnitřní zdroje vývoje konkurenceschopnosti. Motivaci k výkonu a úspěchu nelze totiž nahradit vytvářením rozpočtových či jiných polštářů. To platí pro jedince, firmy i země. Na deformující vliv vládních dotací, vytvářejících pole pro korupci a klientelismus jako jednu z nejvýznamnějších příčin našeho zaostávání, upozorňuje i poslední Zpráva o globální konkurenceschopnosti. Výzkum provedený mezi manažery firem ve 102 zemích publikovaný na sklonku minulého roku ukázal, že toto byla druhá největší překážka růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky. Obě světové ročenky i data zveřejňovaná Světovou bankou shodně ukazují, že jednou z hlavních příčin nízké a klesající úrovně konkurenceschopnosti ČR je zhoršující se rozvinutost lidských zdrojů a nízký inovační potenciál. Jak vypadá inovační potenciál České republiky ve srovnání s USA a Finskem ukazuje graf, ve kterém jsou všechny ukazatele standardizovány na škálu 1 (minimum) až 10 (maximum). Naše zaostávání je patrné v podílu mladých lidí získávajících vysokoškolské vzdělání, v managementu a financování výzkumu a vývoje a ve spolupráci univerzit s průmyslem a technologicky orientovanými firmami. Právě v těchto ukazatelích se dostáváme do stále horší pozice ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy. V indexu inovačního potenciálu jsme až na 42. místě, Estonsko, Slovinsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko i Polsko jsou vysoko před námi. Naše zaostávání v inovačním potenciálu je tedy větší než v případě celkové konkurenceschopnosti. Přitom inovační potenciál je považován za jeden z hlavních faktorů celkové konkurenceschopnosti ekonomiky a udržitelného ekonomického růstu. Uvedené údaje proto naznačují další možný pokles konkurenceschopnosti ČR.

Cestou je změna priorit

Hlubší analýza příčin neutěšeného stavu ukazuje, že posílení zdravých kořenů ekonomického vývoje České republiky nebude možné bez zásadní změny politických priorit. Pokud se nepodaří prosadit skutečně poctivou a hlubokou reformu veřejných financí, která posílí motivace k výkonu na všech úrovních, pokud bude odkládána vnitřně konzistentní reforma celého systému vzdělávání a zejména vysokého školství, pokud se nepodaří posílit zájem firem a soukromých investorů o financování výzkumu a nebudou odstraněny překážky spolupráce vysokých škol s malými a středními firmami na poli inovačního podnikání, pokud pro tyto firmy nebude dostupný tzv. rizikový kapitál a konečně, nepodaří-li se výrazně snížit hladinu korupce a klientelismu, půjde to s naší ekonomikou v dlouhodobé perspektivě dále z kopce. O tom, jak spolu souvisí jednotlivé dimenze konkurenceschopnosti, až někdy příště.

Leave a Reply