Patenty včera a dnes

3 Úno

Vynálezy, patenty, užitné vzory, zlepšovací návrhy, prostě nová technická řešení, vyžadují ochranu. Právní úprava vztahů z vytvoření a uplatnění výsledků technické tvůrčí činnosti a průmyslové estetiky má mimořádný význam nejen pro ochranu osobních a majetkových práv jejich tvůrců, ale zejména pro hospodářský a technický rozvoj společnosti.

Právní ochrana má svou hlubokou historii. Za první chráněný vynález je považováno zařízení k odvodňování dolů, za něž bylo uděleno privilegium v roce 1315 panu Konrádovi. Za první zákonnou úpravu ochrany vynálezů lze však považovat až císařský patent (literae patentes) z roku 1832 vydaný Františkem II. Podle tohoto patentu, ve smyslu projevu vůle panovníka, bylo uděleno za dvacet let jeho uplatňování přes 5000 privilegií na vynálezy. Na sklonku 19. století byl pro rakouskou část monarchie vydán nový patentový zákon č. 30 říšského zákoníku ze dne 11. ledna 1897, který platil na území Československa v podstatě až do 31. 3. 1952. Je zajímavé, že způsob přihlašování patentů se dodnes příliš nezměnil.

Citáty pokynů patentního úřadu

Pokyny „prvorepublikového“ Patentního úřadu jsou velmi podobné těm dnešním. Čteme v nich například, že:
Patentní spis vzniká tehdy, když je vynálezce přesvědčen, že jeho vynález je definitivní a životaschopný, pak je třeba napsat podrobný popis vynálezu. Vynálezce osvětlí podstatu svého vynálezu a vyzdvihne zejména jeho novost. Zdůrazní, v čem se liší od podobných známých předmětů. Za tento popis se připojí tzv. „Patentní nárok“, který může mít několik číslovaných nároků. V těchto nárocích vynálezce stručně, ale výstižně shrne, nač si činí patentní nárok. Tento odstavec je nejdůležitější z celého spisu. Část označená „Patentní nárok“ má význam právní. Na konci může být připojen náčrtek osvětlující text. Vynálezcům se doporučuje, pokud nemají ještě sami dosti zkušeností, aby si dali tento spis sestavit od patentního zástupce, který již provedl tisíce patentních přihlášek a má značnou rutinu. Často teprve patentní zástupce vhodnou stylizací dodá vynálezu skutečnou cenu. Tito zástupci žádali za svou službu přibližně 1000 Kčs včetně přihlašovacího poplatku. Přihláška vynálezu se předkládala Patentnímu úřadu přes podatelnu, kde bylo na kopii vytisknuto pořadové číslo a přesný čas podání (i v minutách). Příslušný referent pak přihlášku zkoumal, studoval podobné patenty již udělené u nás i v zahraničí a buď zjišťoval, zda vynález je skutečně novinkou a neodporuje zákonitým předpisům. Shledal-li závady, zaslal původci dopis s vylíčením těchto závad, které bylo nutno v dané lhůtě vyvrátit. V kladném případě byl podrobný popis vynálezu zveřejněn v „Patentním věstníku“ a po dva měsíce byl veřejně vyložen včetně náčrtků a výkresů v Patentním úřadě. Nedělaly se žádné tajnosti. Kdokoli mohl v této lhůtě podat námitky neboli odpor proti patentu. Nedošel-li v této lhůtě odpor, nebo byl shledán bezpředmětným, usnesl se Patentní úřad na udělení patentu.

Patentní práva

Udělením patentu nabyl jeho majitel výlučné právo používat na území ČSR, „vyráběti jej po živnostensku, prodávat, uvádět na trh, používat nebo zadávat licence. Majitel patentu má právo patent prodat, pronajmout, zapůjčit licence, může dokonce patent zastavit nebo si na něj vypůjčit. Patent představuje majetek. V případě úmrtí majitele patentu přechází všechna práva z patentu plynoucí na jeho dědice.“ Tyto zásady zůstaly zachovány do současnosti. Majitel patentu se – jedná-li se o skutečně dobrý vynález – obvykle snaží vyhradit si práva i v cizině. O mezinárodní patentní ochranu se stará mezinárodní Unie na ochranu živnostenského vlastnictví ve švýcarském Bernu. Smluvní státy Unie se zavázaly, že budou občanům ostatních zemí poskytovat na svém území tutéž právní ochranu jako vlastním příslušníkům, přihlásí-li svůj vynález k patentování v jiném státu Unie nejpozději do 12 měsíců od jeho původního přihlášení v mateřském státě. Poplatek za přihlášení patentu v ČSR na první rok činil 150 korun. Každým dalším rokem však patentní příspěvek vzrůstal. V patnáctém roce (poslední rok ochrany) činil 3600 Kč. Podobně je tomu i v cizině. Nezaplatil-li vynálezce na některý rok poplatek ve stanovené lhůtě, patent bez náhrady propadl. Patentní zákon každoročním zvyšováním poplatků obecně směřuje k tomu, aby méně cenné nebo nevyužité patenty propadly a staly se tak veřejným vlastnictvím, aby jich mohl využít každý iniciativní podnikatel, nedovedl-li nebo nemohl-li jich využít vynálezce sám.

Doba ochrany

Podle „prvorepublikového“ patentního zákona v ČSR trval patent 15 let. V jiných zemích kolísá trvání patentu kolem 15 – 30 let. Po uplynutí této lhůty s ním může kdokoliv disponovat. Patentové zákony obvykle jmenují přímo předměty, které jsou z patentové ochrany vyloučeny. Jsou to: vědecké poučky, teorie a zásady, vynálezy, jejichž účel nebo použití odporuje zákonům, nebo jejichž podstata odporuje dobrým mravům, je škodlivá zdraví anebo směřuje ke klamání veřejnosti. Dále byly vyloučeny vynálezy vztahující se na zboží státního monopolu, na lidské potraviny a poživatiny, léčiva, látky dezinfekční a látky vyrobené chemickým postupem. Bylo však možné si dát patentovat postup výroby takových látek, který pak dává patentní ochranu i výrobku. Hlavní podmínkou udělení patentu je stále jeho novost. Proto se každému vynálezci už tehdy doporučovalo, aby o svém vynálezu úzkostlivě mlčel, dokud jej nepřihlásí k patentu. Jakmile ovšem měl patent udělen, bylo veškeré tajemství nemístné a zbytečné, neboť patentní zákon poskytuje vynálezci ochranu dostatečnou. Garantem ochrany byl a je vždy stát a jeho justiční systém. Každý patent zanikal automaticky po 15 letech. Mohl však propadnout dříve, jestliže majitel patentu nezaplatil roční poplatky. Patent mohl být zrušen, pokud vyšly najevo i později skutečnosti, které by bývaly udělení patentu znemožnily. Majitel patentu mohl i patent odvolat, vzdát se jej. Majitel patentu měl povinnost patentu využít. Nevyužil-li jej dostatečně do tří let, byl ze zákona povinen předat jej za poplatek prvnímu důvěryhodnému uchazeči.

Patentování dnes

Dodnes k velkým rozdílům při způsobu přihlašování vynálezů nedošlo. V současné době je podle zákona č. 527/80 Sb. kladen větší nárok na hodnotu vynálezu. Nestačí pouze jeho novost, ale je třeba, aby byl vynález charakterizován tzv. vynálezeckou výší spočívající v tom, že daný vynález není pro odborníka zřejmý a je nad rámec dosažitelných výsledků. O tom, jak se začínala rozvíjet patentová činnost v předmnichovské republice, lze poukázat např. v oboru elektrotechniky na rozhlasový příjem zprostředkovaný krystalkou, jejíž polovodičová součást byla patentována jako „Krystalový detektor“ československým patentem s číslem 18 520. Rozmachem techniky polovodičů v celém světě došlo k jejich širokému uplatnění v systémech počítačů, jak ukazuje např. československý patent č. 274 237 „Zapojení pro programové řízení analogově-číslicového převodníku u ukládání dat do paměti“. Podobně v oboru chemie lze ukázat na veliký rozvoj výzkumu oboru organických sloučenin, kde se od jednoduchých aminokyselin uvedených např. v československém patentu číslo 47 934 „Způsob výroby bentoinu…“ dospělo k náročným sloučeninám, jakým jsou nukleosidy uvedené v československém patentu č. 274 511. O tom, jakým směrem by měla pokračovat tvůrčí činnost ve vynalézání a kam by se měly tvůrčí síly ubírat, svědčí v současné době ekologické úvahy spočívající v nalézání hospodárných nedestruktivních řešení.

Leave a Reply