Patentování lidských genů

2 Čvn

Ve vztahu k této otázce trpím určitou posedlostí a nemohu se vzdát možnosti vracet se k ní při každé příležitosti, která se naskytne. Patentové právo je složité a má mnoho výkladových podob. Cílem je ochrana duševního vlastnictví a pro její udělení je směrodatné rozhodnutí, zda výplodem naší činnosti je objev nebo vynález.

Pokud se na patent díváme pouze z hlediska toho, co přináší svému majiteli, co je jeho účelem, pak odpověď je jednoduchá: Patent je potenciálním zdrojem finančních prostředků. A jestliže na otázku, co je možné patentovat, dostáváme odpověď, že kategorie objevů není na rozdíl od vynálezů patentovatelná, pak jistě objevy jsou z tohoto hlediska bezcenné. V konkrétním případě rozhodují patentové úřady (u nás Úřad na ochranu duševního vlastnictví) a v Evropské unii, která se pravděpodobně stane i naším domovem, Evropský patentový úřad. Podle názoru jeho prezidenta (pokud se od minulého roku nezměnil) lze z hlediska lidského genomu za objev považovat stanovení nukleotidové sekvence, kdežto určení smyslu (funkce) lze považovat za vynález. Má smysl polemizovat? Snaha patentovat je rozšířená zvláště v USA, kde značná část výzkumu je financována ze soukromých zdrojů, a pro univerzity zvláště potřebných, naopak v Evropě je v mnoha státech velice omezená – výzkum je financován ze státních prostředků. Rozdíl nejspíš souvisí s nezbytností návratnosti investic v soukromém sektoru. Podnětem k mému návratu k problematice patentování byla nedávno proběhlá soudní pře, která se odehrála v USA, při níž byl napaden patent univerzity v Rochesteru. Patent měl zabránit komukoliv, kdo by chtěl zjištění, že pro dosažení protizánětlivých účinků je velice vhodným terčem COX-2 gen, využít ke konstrukci léku (inhibitorů cyklooxygenázy 2, prostaglandin G/H syntézy 2). V tomto případě šlo o licenční poplatky za lék proti artritidě Celebrex vyráběný firmami Pharmacia Corp. a Pfitzer.

Univerzita by si jistě ráda nechala od farmaceutických firem platit licenční poplatky (americké zdroje vždy uvádějí rozsah potenciálního trhu v USD), a proto byl patent upraven tak, aby prakticky vynález jakýchkoliv inhibitorů znamenal porušení patentových práv univerzity. Výsledek soudního řízení vyzněl v neprospěch univerzity v Rochesteru s odůvodněním, že patent neobsahoval žádné konkrétní údaje o případném inhibitoru a že pouze odhalení cílového genu, tedy výsledek základního výzkumu, spadá proto do kategorie objevů a nelze jej tedy patentově chránit. Jde o první precedentní odklon od široce pojatých patentů, často právě produkovaných v rámci základního výzkumu univerzitními pracovišti.

Naše univerzity, jako tvůrci výsledků základního výzkumu, se zatím takovými otázkami nemusí příliš znepokojovat – snad jen Akademie věd, která ovšem má příslušné patentové oddělení. A konzumenti patentů – náš farmaceutický průmysl nebo zdravotnická zařízení, kvůli omezenosti našeho domácího trhu, asi také příliš ne. Situace se však změní po našem vstupu do Evropské unie. Společný trh, jehož se staneme součástí, již bude stát za pořádnou bitvu.

Leave a Reply