Padělatelé budou mít smůlu

2 Srp

Obchod s originály obrazů velkých mistrů je obrovský byznys. V aukčních síních létají miliony v tvrdých měnách. Byznys s jejich padělky je však ještě lukrativnější. Zvláště proto, že dnešní plagiátoři jsou rovněž mistry svého oboru. Dokážou zvládnout nejen techniku malby slavného umělce a malovat přesně, ale umějí si připravit barvy na základě stejné technologie, jaká se třeba v případě vlámských mistrů používala v 16. století. Zvládají dokonale tzv. „patinování“, jež dá obrazu příslušné stáří. Současná věda je však schopna plagiátory postupně zničit. Svědčí o tom práce výzkumného týmu z americké univerzity Dartmouth College ve městě Hannover ve státě New Hampshire.

Správná odpověď na otázku, zda je obraz skutečně třeba od Rembrandt a nebo je to padělek, je problémem za několik milionů dolarů. Tým profesora Hany Farida, jehož nejbližšími spolupracovníky v Dartmouth College byli Daniel Rockmore a Siwei Lyu, vytvořil relativně dokonalý verifikační nástroj díky počítačům a vysoce sofistikovanému software.

Technika malby v rovnicích

Farid je matematikem a profesorem informatiky. Pracoval na nových metodách počítačových úprav digitálních fotografií a analýz písma, je špičkovým odborníkem na computerovou grafiku. Tato činnost ho inspirovala k vymýšlení software, který by pomohl historikům umění a znalcům jednoznačně určit, zda je příslušný obraz originálem či nikoliv. Se svou prací prorazil do konzervativního prostředí, v němž se dlouho tvrdilo, že práci umělce nelze degradovat do matematické rovnice, ale přitom znalci začali být stále vnímavější vůči novým ověřovacím nástrojům. Hanu Farid vymyslel sérii matematických rovnic, které vyjadřovaly statistická měření zachycující styl malířského rukopisu konkrétního umělce. Vytvořil strukturu software, která najde charakteristické znaky, např. pokud jde o kladení štětce či tužky, zda levou či pravou rukou, typické linie tahů a nanášení barev atd. Skrývají se za tím obrovské znalosti ručních malířských technik. Sám Farid je velkým milovníkem a znalcem výtvarného umění. Obrazy jsou skenovány jako digitální fotografie s vysokým stupněm rozlišení a „krájeny“ v počítači na 64 bloků. Snímaná data jsou „prohnána“ matematickým algoritmem a vznikne software pro ověřování děl jednoho konkrétního umělce.

Software Brueghel

„Vím, že jsme teprve na začátku vývoje nových metod, které pomohou historikům a expertům ve věčném boji s plagiátory a podvodníky. Tento software není konečnou odpovědí na problémy s padělateli a padělky. Je to jako počítačová lupa s dokonalou pamětí. Bude vždy jen jednou z metod ověřování a nabídnutou rukou moderní vědy směrem k umění,“ řekl Hany Farid, když dílo svého týmu poprvé prezentoval na konci listopadu 2004.

Vědci z univerzity v Hannoveru (mimochodem jméno této školy je v Evropě takřka neznámé, město Hannover na pravém břehu řeky Connecticut, oddělující státy New Hampshire a Vermont, má jen asi 11 000 obyvatel, ale kromě nich žije ve městě 4000 studentů a 1000 „postgraduálů“, univerzita byla založena už v roce 1769 a výzkumné programy mají fantastické výsledky; je to prostě enkláva věda a umění) předvedli užaslým expertům, jak program funguje. Půjčili si obrazy z Hoodova muzea umění v Dartmouthu a zaměřili se na několik umělců. Jedním z nich byl u nás méně známý italský renesanční malíř Pietro Perugino žijící v letech 1448 – 1523, vlastním jménem Pietro Vanucci, současník Leonarda da Vinciho, Michelangela, Botticelliho a Piera della Francesca. Mezi jeho klíčová díla patří např. freska v Sixtinské kapli v Římě (pojmenovávaná jako Doručení klíčů), obrazy Pieta, Zjevení sv. Bernarda atd. Faridův tým nashromáždil data a pak jeho software označil „nedeklarovaný“ obraz za Peruginovo dílo a ještě zjistil, že se na něm museli podílet další čtyři umělci. Experti výsledek potvrdili.

Další důkaz spolehlivosti software přinesl test na obrazech vlámského malíře Pietera Brueghela staršího (1520 – 1569), žáka Hieronymuse Bosche. Data byla nasbírána na osmi originálech. Při testu bylo zamícháno mezi originály pět ověřených a „uznávaných“ kopií. Faridův program se ani jednou nespletl.

Není to náhrada

„Je to něco úžasného, když to takhle bude fungovat. Je zřejmé, že moderní věda může být umění prospěšná. K ověřování pravosti obrazů je potřeba mnoho lidí a času a stojí to dost peněz. Ještě na tom bude dost práce, ale hodně nám to pomůže,“ prohlásil ředitel ochrany Harvardské galerie Henry Lie.

Hany Farid přes velký úspěch nikterak nepodléhá euforii. „Naše metoda je rafinovaná, ale rozhodně ji nelze považovat za náhradu současných tradičních postupů. Plagiátoři klamou milovníky umění a šéfy galerií už několik staletí a věda nabízí pomoc. Není to poprvé, metoda karbonového datování a nebo rentgenová analýza je také výsledkem vědeckého výzkumu a vývoje,“ prohlásil Farid. Je si velmi dobře vědom slabin svého postupu procesu zkoumání pravosti výtvarných děl. „Jednak nyní potřebujeme vstoupit do dalších galerií a nasbírat data z mnoha obrazů dalších umělců. Musíme vytvořit velkou databázi, přitom je nezbytné program zdokonalovat a zlepšovat jeho statistické vlastnosti. Je tu mnoho dalších úskalí. Většina vynikajících malířů byla také proslulými učiteli s mnoha žáky, kteří přebírali styl svého mistra. Další omezení představuje moderní umění. U obrazů, na nichž se například v menší míře používá kontrast, je všechno složitější. Umělec také může během několika let podstatně obměnit svůj styl, takže metoda může označit obraz téhož autora za padělek. Objem dat o stylu tedy bude muset být mnohem robustnější,“ posteskl si Hany Farid. Jeho metoda však projevuje vysokou spolehlivost u výtvarného umění minulosti, které patří mezi nejdražší a nejvyhledávanější. „Dokážeme už matematicky popsat vlastnosti, které ani lidské oko nezachytí. V tom je největší přínos a my se svou prací zdaleka nekončíme,“dodal profesor Dartmouth College.

Leave a Reply