Od planých neštovic k opičím neštovicím

2 Zář

Stává se to znovu a znovu – z ničeho nic se jakoby odnikud vynoří děsivá nová infekce, jako tomu bylo například v případech Lymeské boreliózy a Eboly, o AIDS nemluvě. Opičí neštovice nyní přicházejí nedlouho po SARS, která se na svět dostala takřka vzápětí po západonilské horečce, a zdá se, že se tento jev opakuje stále rychleji. Vědci se obávají toho, že se v následujících letech mohou vynořovat nebezpečné patogeny daleko častěji – riziko celosvětové pohromy by pak bylo daleko větší.

Všechny tyto nové choroby mají společnou jednu věc: na lidi je přenášejí zvířata. Obavy z nových patogenů a bioterorismu podnítily daleko intenzivnější snahu o odhalení nových infekcí a právě díky nim byly objeveny choroby staré, o nichž lidstvo nemělo celou dobu ani potuchy. Mnozí vědci jsou přesvědčeni o tom, že zvířata nyní přenášejí na lidi viry, bakterie a parazity daleko rychleji než kdy dříve a vytvářejí onemocnění známé jako zoonotické choroby. Chřipka je zoonotická choroba. HIV je zoonotická choroba. Vzteklina. Tuberkulóza. Brucelóza. Leptospiróza. Salmonelóza. Dýmějový mor. Opičí neštovice. Toxoplazmóza. Hantaviry. SARS. A seznam může pokračovat dál a dál. Narůstající rychlost je způsobována zmnožováním faktorů, které přivádí lidi do kontaktu s čím dál větším a rozmanitějším spektrem zvířat než kdy dříve.

Svět se zmenšuje

Země je čím dál více obydlená – lidé začínají žít, lovit a pěstovat svou obživu v jejích dříve neprozkoumaných částech, jako jsou například deštné pralesy a džungle Jižní Ameriky, Asie a Afriky, kde se nacházejí zvířata dříve člověku neznámá. Stejně tak se města rozrůstají do širšího prostoru a zasahují do míst, které ještě nedávno náležely vysoké zvěři, hmyzu a dalším tvorům. Klimatické změny zároveň do nového prostředí přivádějí ptactvo, komáry a další živé tvory včetně mikrobů, kteří s nimi žijí v symbióze. Kromě toho lidé vytrhují z jejich přirozeného prostředí čím dál širší spektrum hlodavců, obojživelníků a dalších exotických tvorů a chovají je buď jako domácí zvířata, nebo pro potravu. A moderní zemědělské postupy šíří kontaminovanou potravu daleko rychleji a do širší vrstvy obyvatelstva než dřív, takže jsou velké počty lidí vystavovány nebezpečí chorob jako například nemoc šílených krav a E. coli. Existuje nespočet faktorů umožňujících lidem kontakt s infekcemi, které po celá léta žily vedle nás, ale s nimiž jsme nepřicházeli do styku. Díky globálnímu pohybu lidí a zboží je tu daleko více způsobů, jak přepravovat viry z jednoho místa na druhé.

Po známých cestách

K přenosům nemocí ze zvířat na lidi docházelo odedávna – už od dob, kdy vedly všechny cesty do Říma, k jehož pádu bezpochyby přispěly. Plané neštovice se přenesly na lidi z velbloudů. Krysy roznášely dýmějový mor. Smrtící španělská chřipka, která si vyžádala životy dvaceti milionů lidí, vznikla stejně jako všechny viry chřipky u vodního ptactva. Můžeme jen odhadovat, kolik infekcí, které dnes přirozeně a v první řadě napadají lidi, se původně vyvinulo pouze u zvířat. Mnohé z těchto lidských infekcí jsou nemocím jiných živočišných druhů blízce příbuzné natolik, že jsme je původně mohli získat právě od nich. Choroby se přenášejí ze zvířat na lidi mnoha způsoby. Chřipkový virus původně vznikl u vodního ptactva. Čas od času zmutuje a dokáže nakazit další lidi. Právě k tomu nejčastěji dochází v jižní Číně – patrně proto, že zde velké množství lidí žije v těsném sousedství s velkým množstvím kuřat a prasat. A například prasata mohou být nakažena jak ptačí, tak lidskou chřipkou, čímž se stávají pro patogeny ideálním prostředím. Chřipka vyvolává ze všech známých patogenů největší obavy právě díky svým schopnostem mutace a rychlého šíření. Podle mnohých lékařů je jen otázkou času, kdy se rozšíří další virus typu španělské chřipky.

Jindy je zase důvod přechodu viru ze zvířete na člověka způsoben tím, co člověk jí. Jedna z hlavních teorií o původu AIDS tvrdí, že virus pravděpodobně vznikl před zhruba pětasedmdesáti lety ve střední Africe, když se lovec řízl během zpracovávání zabitého šimpanze. Zvíře bylo nakaženo opičím virem omezené schopnosti imunity (simian immunodeficiency virus – SIV), který zmutoval v lidský virus omezené schopnosti imunity (human immunodeficiency virus – HIV). Něco podobného se pravděpodobně stalo v roce 1976 při rozšíření viru Eboly, který působí silné krvácení. Ten napadá primáty, ačkoli jeho hlavní zdroj zůstává dodnes neznámý. Lymeská borrelióza získala své jméno v roce 1977 poté, co se u skupiny dětí z amerického Lyme ve státě Connecticut rozvinula artritida. Lékaři nakonec zjistili, že chorobu způsobuje bakterie, kterou na člověka přenášejí černá klíšťata. Ta se původně živila pouze krví vysoké zvěře, s níž žila v symbióze. V roce 1993 začali na americkém středozápadě umírat jinak naprosto zdraví a relativně mladí lidé. Ukázalo se, že byli napadeni hantavirem, který se šířil výkaly a močí polních myší. Virus se v oblasti pravděpodobně nacházel po celá desetiletí, ale silné deště způsobily v daném roce velké přemnožení myší. Až do roku 1999 se virus západonilské horečky nacházel pouze v Africe a na Středním východě. Z ničeho nic byl objeven v New Yorku poté, co v jeho důsledku začali hromadně umírat ptáci. Dodnes nikdo neví jistě, jak se tam vlastně dostal – buď byl během migrace nakažený pták silným větrem odkloněn z původního směru let, nebo si někdo přivezl nakaženého ptáka do Spojených států jako domácí zvíře. Virus přenášejí nakažení komáři, kteří už se stačili rozšířit po celých kontinentálních Spojených státech. Všichni si jistě pamatujeme letošní globální rozšíření akutního respiračního syndromu (SARS), které vyvolalo neuvěřitelnou paniku a odstartovalo nevídanou mezinárodní lékařskou pohotovost. Podle všeho se infekce rozšířila na lidi poté, co jihočínské restaurace začaly podávat pokrmy z masa civetek, malých nočních savců. Podle této teorie se jako první nakazili kuchaři při zpracovávání zvířecího masa.

Opičí neštovice zdaleka nejsou poslední

Ještě před několika měsíci bylo možno případy viru opičích neštovic (příbuzného nebezpečnému viru planých neštovic) pozorovat pouze ve střední a západní Africe, kde se začal masově šířit už před několika lety v průběhu tamější občanské války. Lékařům se podařilo vystopovat zdroj šíření na západní polokouli a zjistili, že na vrcholku pyramidy stojí nakažená krysa obrovská (Cricetomys gambianus), kterou dovezl z Afriky texaský chovatel exotických zvířat. Ten ji choval společně s psouny stepními a králíky, které pak prodával dalším zájemcům o chov těchto domácích zvířat. Na širokou populaci psounů stepních se pak nemoc přenesla, když se několika těmto zvířatům podařilo uniknout do volné přírody – mezitím se ale opičí neštovice začaly přenášet na chovatele samotné. Celou věc komplikuje to, že se od osmdesátých let přestalo provádět očkování proti neštovicím, takže je dnes už málokdo odolný proti chorobě, která zmutovala, a započal přenos mezi lidmi.

Ale opičí neštovice jsou jen poslední z bezpočtu virových onemocnění, která zvířata po světě roznášejí. A při desetiprocentní úmrtnosti zdaleka nepatří k těm nejnebezpečnějším. Například horečka lassa vyvolává v západní Africe periodicky epidemie, které dokážou zabít skoro polovinu nakažených lidí. Přenašečem této rychle se šířící choroby je jeden druh malé krysy – přesně takového tvora, kterého by si někdo mohl vybrat jako příjemné domácí zvíře…

Leave a Reply