Novoroční vzkazy prof. Heleny Illnerové

2 Led

Předsedkyně Akademie věd České republiky prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., poskytla našemu časopisu Svět vědy exkluzivní interview. Nepřišlo nám ani na mysl, že by českou vědu měl na prahu nového roku oslovit někdo jiný než právě tato první dáma, prosvětlující český vědecký „vesmír“.

Paní předsedkyně, co vám osobně v roce 2004 udělalo největší profesní radost?

Možná skutečnost, že jsme byli požádáni, abychom v Praze zorganizovali předání cen René Descartesa, nejvyššího ocenění EU za vynikající výsledky ve vědě. Úkolu jsme se snad zhostili dobře, na EuroNews běžely zprávy o předání cen na Pražském hradě po více dnů. Určitě mě také potěšilo, že mezi finální skupiny soutěžící o cenu se dostal i tým, v němž byli pracovníci Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky materiálu AV ČR. A k soukromé radosti patřilo, že jsem se v Německu zúčastnila přípravy návrhu integrovaného projektu výzkumu EU o biologických hodinách, tzv. EUROCLOCK. I když nevím, zda projekt bude úspěšný, mohla jsem se po celé dva dny nepřetržitě bavit o své vědě – to bylo báječné.

A z čeho jste měla největší soukromou „civilní“ radost?

Těch civilních radostí je mnoho: když se sejdeme jako celá rodina; když se vidím s kamarády a jsem s nimi na výletě či na horách; když jedu na kole do práce Prokopským údolím. Ale skutečně hezké bylo, když jsme se se čtyřmi vnoučaty plavili na lodi podél ostrovů v Dalmácii.

Řekla jste během posledního Akademického sněmu, že nebudete kandidovat na funkci předsedkyně na další období. Řeknete nám důvod?

Ten důvod je prostý – věk. Bylo mi 67 let. Kdybych šla znovu do funkce, přetáhla bych při čtyřletém funkčním období již sedmdesátku. To by myslím nebylo dobře. Jmenujeme-li ředitele pracovišť AV ČR, sledujeme také, jsou-li mladší než 65 let.

Měla jste či máte raději oslovení „paní předsedkyně“ nebo „paní profesorko“?

Paní předsedkyně mi snad nikdo ani neříkal, snad jen pan prezident Klaus. Pro většinu kolegů jsem byla paní docentkou, až v poslední době paní profesorkou či jen prostě Helenou.

Vaším vědeckým oborem je vývojová biologie a srovnávací fyziologie a věnujete se především cirkadiánním rytmům. Kolik hodin – týdně či měsíčně – jste věnovala vlastní výzkumné práci během výkonu funkce předsedkyně AV ČR?

Psávala jsem články a recenze o sobotách a nedělích, četla novou literaturu a připravovala přednášky, ale k laboratornímu stolu jsem se již nedostala. To jsem i trochu obrečela. Ale když chodím do své bývalé laboratoře, vždy se zaraduji, jaké máme schopné pracovníky a studenty a jaké pěkné nové metody dokázali zavést.

Které české výsledky výzkumu jste považovala v roce 2004 za nejkvalitnější a s největším ohlasem v Evropě či světě?

Těch výsledků je více – a kdybych vyjmenovala jen některé, určitě bych mnoho vědců urazila. Navíc říci, které české výsledky za rok 2004 měly největší ohlas ve světě je obtížné – ohlas se může objevit až po více letech. Ale o jednom výsledku se přece jenom zmíním, protože v prestižním časopise Science byl označen jako jeden z deseti průlomových výsledků roku 2004. Je to objev z oblasti výzkumu struktury vody, na němž se v mezinárodním týmu podílel i Pavel Jungwirth, mladý český teoretický chemický fyzik z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Tým zjistil, že ionty chloridové v ovzduší u oceánu jsou přítomny ve velké míře na povrchu aerosolových částic; doposud se věřilo, že jsou přítomny pouze uvnitř vodní vrstvy.

Když nebudete „předsedovat“, budete častěji v laboratoři, nebo už se obrátíte více směrem k rodině?

Myslím, že se obrátím více k rodině, dosud jsem na ni měla málo času. Ale chtěla bych dále diskutovat projekty a psát články v mateřském Fyziologickém ústavu a přednášet na Univerzitě Karlově. Určitě si však budu hledat nějakou veřejně prospěšnou práci, kterou budu považovat za smysluplnou – ráda se totiž o někoho či o něco starám.

Jak byste sama sebe ohodnotila jako předsedkyni Akademie – co ve vás při této práci vzbudilo pocit úspěchu a co nezdaru?

Snažila jsem se spolu s Akademickou radou starat zodpovědně o chod Akademie, o přidělování prostředků pracovištím dle kvality jejich výzkumu, o dobrou reprezentaci Akademie i české vědy na poli domácím i zahraničním a o přátelské slušné vztahy uvnitř Akademie i navenek. Snad se nám podařilo rozvinout skutečně dobrou spolupráci s vysokými školami ve výzkumu i výchově založenou na vzájemné důvěře a možná se i podařilo podpořit začínající mladé vědce nově vyhlášeným juniorským programem Akademie. Stále však cítím určitou rezervu v přenosu aplikovatelných výsledků našeho výzkumu do uživatelské sféry; o překonání této rezervy se však musí rukou společnou postarat nejen výzkumníci, ale hlavně i možní uživatelé.

Jaký máte pocit ze čtyřleté spolupráce s vládou, ministerstvy a parlamentem?

Nyní bych asi měla říci, že špatný, protože kdekdo na vládu a parlament nadává. Já to však říci nemohu. Pokud jsem něco potřebovala od některého z ministrů, měla jsme dveře otevřené a vždy mě pozorně vyslechli a leckdy i pomohli. Někdy také ne. Ale to je samozřejmě i otázka ministerských aparátů, zda a jak jsou funkční. A rozhodně jsme nacházeli pochopení pro naše těžkosti ve Výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu i v Rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Říkám-li pochopení, neříkám tím, že jsme byli zrovna rozmazlováni. Myslím, že v naší zemi máme ještě daleko k tomu, abychom nejen slovem, ale i skutkem učinili z výzkumu a vzdělání naši prioritu.

Co říkáte novému zákonu o veřejných výzkumných institucích?

Zákon by mohl napomoci lepší spolupráci výzkumných ústavů s uživatelskou sférou a vysokými školami i lepšímu vstupu ústavů do různých smluvních vztahů v rámci Evropské unie. Na druhé straně zákon nevyřeší podfinancování české vědy ani nárůst byrokracie v koordinaci a řízení výzkumu. V boji proti byrokratickým přístupům a za větší podporu výzkumu se bude muset spojit obec badatelská s osvícenými politiky a koordinátory výzkumu.

Jaké byste v roce 2005 určila české vědě priority?

Prioritu bych určila jen jednu: podporovat kvalitu, kvalitu, kvalitu. V tom jsem jako Lenin, který řekl, jak ví již jen starší generace, „učit se, učit se, učit se“. Jen z kvalitního výzkumu mohou vzniknout kvalitní inovace. Jen u kvalitního výzkumu mohou být vychováni budoucí kvalitní vědci, průkopníci nových tvůrčích přístupů a budoucí vysokoškolští učitelé.

Máte blízko především k přírodním vědám. Jaký je váš vztah ke společensko-vědním oborům?

Ke společensko-vědním i humanitním oborům mám vztah příkladně kladný. K pochopení společnosti, jejího vývoje a možných vizí tohoto vývoje je nutné studovat tyto obory a snažit se jim porozumět. Já sama se těším, co všechno budu dělat, až ze mne přestane být úplný soumar a táhnoucí kobyla: budu si číst historické knihy, rozmluvím se francouzsky, naučím se německy a večer budu chodit na přednášky moudrých lidí z oblasti filozofie či dějin umění. Ale možná, že vše již nestihnu.

Jakým koníčkům, které jste asi při sezeních „na třech židlích“ v AV ČR, ve Fyziologickém ústavu ČSAV a na Přírodovědecké fakultě UK coby pedagožka musela trochu zanedbávat, chcete dát v roce 2005 trochu víc prostoru?

Půjdu se projít do lesa, když ho prosvítí slunce. Vezmu jedno nebo více vnoučat, půjdu s nimi do divadla a budu se radovat z jejich radosti. A hlavně snad si budu trochu číst i něco jiného než jen odbornou literaturu a úřední spisy, pokud jsem ještě nezapomněla, co to vlastně je a jak se to dělá. A snad se také vynasnažím napsat populární knihu o časovém systému v živých organismech, abych všem ukázala, jak je krásně a důmyslně přírodou vymyšlen a vystavěn a jak nám jeho znalost může pomoci v obyčejném životě.

Jaké máte přání pro českou vědu v roce 2005 a jaké byste jí vyslovila poselství?

Těch přání je více: aby byla skutečně dobrá; aby již byla v převážné většině srovnatelná se světem a v některých oblastech aby světový průměr přerůstala; aby byla přínosná pro ekonomický rozvoj naší společnosti, pro poznávání světa kolem nás i našich tradic a kulturního dědictví; aby zajímala nejen vědeckou, ale i laickou veřejnost; a aby ji spravovali muži a ženy moudří, vynikající svým rozhledem, ku prospěchu české vědy i celé společnosti České republiky.

Leave a Reply