Největší výbuch v historii vesmíru

2 Úno

Jsou neduhy, kterými trpí i vesmírní veleobři. Jedny takové „zažívací potíže“ postihly i supermasivní černou díru v centrální galaxii jedné galaktické kupy. Černá díra byla natolik nenasytná, že se rozhodla požrat více materiálu, než byla schopna. Následné černodírové zvracení vyústilo v největší pozorovaný výbuch ve vesmíru, jaký jsme kdy zažili.

Obrázek tohoto úžasného výbuchu, který byl dosud největší od samotného vzniku vesmíru, zachytila vesmírná observatoř Chandra, která pátrá po vesmírné obloze v rentgenovém spektru. Observatoř Chandra X-ray v americké Cambridge je velmi prestižním astronomickým pracovištěm, které je exkluzivním partnerem NASA v rámci kontraktu s Harvardovou univerzitou a Smithovy astrofyzikální laboratoře. Název Chandra je odvozen od příjmení amerického nositele Nobelovy ceny (1983) indického původu Subrahmanyana Chandrasekhara, který byl spíše znám pod jménem Chandra (v jazyce sanskrt to znamená Měsíc).

Výbuch trval 100 milionů let

Výbuch je dáván za vinu supermasivní černé díře, která sedí v nitru centrální galaxie galaktického klastru označovaného MS 0735.6+7421. Zbytky po výbuchu vytvořily dva oblouky obklopující celou centrální galaxii. Výbuch trval 100 milionů let a materiál se stále od centra výbuchu vzdaluje. Energie emitována touto erupcí dosahovala neuvěřitelné energie stovky milionů gama záblesků. Observatoř si se svým objevem dala na čas. Snímky byly pořízeny 30. listopadu 2003, útvar je vzdálený 2,6 miliardy světelných let v souhvězdí Žirafa, šířka zorného pole je 4,2 arcminuty, souřadnice na obloze RA 07h 41m 50.20s | Dec +74_ 14′ 51.00″, délka expozice je 13 hodin. Vědci z Cambridge však nespěchali, pečlivě vše vyhodnotili a výsledky zkoumání zveřejnili až 5. ledna 2005.

„Nenažraná“ díra

K výbuchu došlo doslova v důsledku nenažranosti černé díry. Ta se rozhodla pojmout mnohem větší množství materiálu, než sama vážila. Avšak schopnost pojmout další hmotu se zastavila na 300 milionech hmot Slunce a další materiál byl nesmírně silnou explozí odvržen do okolního prostoru. Není zcela zřejmé, odkud se tak obrovské množství potravy pro černou díru vzalo. Předpokládá se však, že materiál se mohl uvolnit nějakým katastrofickým zchladnutím galaktického plynu mateřské galaxie.

Zavinily to jety

Další pozorování a výpočty ukazují na to, že se černá díra během této „erupce“ extrémně zvětšila. Je to zajímavý, nevšední a vzrušující poznatek. Je považováno za obvyklé, že supermasivní černé díry na své hmotě nenabývají nijak rapidně a to ani v důsledku požírání okolní hmoty. Nahlédnutím na objekt v rádiovém spektru bylo možno odhadnout nadvesmírné vlastnosti výbuchu. Za vznikem stojí takzvané „jety“ (čti: [džety]). Neboli polární výtrysky hmoty z černé díry v důsledku akrečních procesů. Ty způsobily odvržení hmoty do vzdálenosti milionů světelných let od nitra. Hmota vytrysknuvší z černé díry v tomto polárním směru pak vytvořila „rentgenovaly“ zářivé oblouky o hmotě v přepočtu tisíců miliard Sluncí! Tedy více než hmoty všech hvězd v naší galaxii!

To tu ještě nebylo!

Chandra již dříve tyto pozůstatky explozí supermasivních černých děr objevila, avšak nikdy tak obrovské. Dosud největší a dobře pozorovaný výbuch v galaktické skupině v souhvězdí Persea je 250x menší. Další zářivé oblouky jako pozůstatky zažívacích potíží černých děr třeba v galaxii M87 jsou menší dokonce desetitisícinásobně.

Leave a Reply