Nejrychlejší truck světa

2 Bře

Všude kolem horká poušť. Pod nohama perfektní asfalt tvrdý jako beton. Dva vrtulníky si sedají vedle dálnice. Skupina dvaceti členů vlády a královské rodiny na VIP pódiu. Desítky televizních štábů. Z dálky se mezi blýskajícími svodidly blíží modrá tečka zpomalující z rychlosti 285,6 km/h. Není to ovšem Porsche, ale náklaďák. Český! Nejrychlejší truck na světě!

Chraptí desítky vysílaček a v těch zvucích dominuje jedno slovo: Fantastic! Oficiální komisař FIA vzrušeně huláká do megafonu. Desítky lidí vybíhají z depa na silnici a nadšeně řvou. Mechanici v kombinézách, pánové v oblecích, Arabové v tradičních hábitech. Se zdviženýma rukama kráčí v čele vstříc vozu Martin Koloc. Je 15.36 hodin středovýchodního času dne 12. dubna 2004 na dálnici Dubai Bypass ve Sjednocených arabských emirátech. Český vůz zn. Buggyra s pilotem Davidem Vršeckým právě překonal rychlostní světový rekord v kategorii kamionů s dieselovým motorem. Výsledná rychlost na letmý kilometr (po vypočtení průměru dvou jízd opačnými směry) je 281,723 km/h. Šéfkonstruktér Buggyry, někdejší postrach roudnických ulic a „zlobivé dítě“ českého motorismu, Martin Koloc má v očích slzy. Před chvílí se mu třásly ruce nervozitou, že se Vršecký může taky zabít. „Strašně poctivě jsme se na všechno připravili, ale pořád jsme nevěděli, do čeho jdeme. Teď máme nejrychlejší truck na světě. Jsem šťastný,“ říká Koloc a zhluboka vydechuje. Obklopují ho šejkové a gratulují. Skáčou na něj mechanici a pak utíkají za autem do depa. Musejí Vršeckého „vyšroubovat“ z vozu ven a pak mu dát hobla. Na rekordního pilota se vrhá malá hrstka českých žurnalistů – z ČTK, České televize, TV Praha, Truckeru a České hlavy, kteří nedokázali zachovat odstup. Být u rychlostního světového rekordu je chvíle, na niž se nezapomíná. Češi se nikdy o nic podobného nepokusili, zatím náš automobilový průmysl na nic takového neměl odvahu ani techniku. Je to průlom!

Jak na rekord?

Nechme však stranou emoce, které byly odůvodnitelné i u silných povah. Jak lze zlomit světový rekord v tak extrémní technické kategorii, jakou je rychlostní rekord s kamionem s dieselovým motorem za regulérních podmínek, které opravňují k zápisu do Guinnessovy knihy rekordů? „Napadlo mě to vloni v červnu po závodě Evropského poháru v Nogaru. Buggyra v roce 2002 šampionát vyhrála a bylo mi jasné, že budeme první i v sezoně 2003. Neměli jsme soupeře, mohly nás porážet jen vlastní chyby. Takže jsem se se svými inženýry dohodl, že Buggyru upravíme v rámci regulí, které předepisuje FIA, pro překonání světového rekordu na letmý kilometr a letmou míli. Byl jsem si jistý, že to dokážeme, protože znám kvality Buggyry a starý rekord byl ,jenom‘ 255,886 km/h (překonal ho už v roce 1936 Američan G. T. E. Eyston na voze Flying Spray s motorem Rolls-Royce v USA na ploše solného jezera Boneville – pozn. red.). Náš vůz ve standardní úpravě pro Evropský pohár uměl bez restriktorů vyvinout rychlost 246 km/h. Ty dva rekordy jsme chtěli zajet na jistotu a pak bylo v plánu vyšponovat rekord nad 300 km/h,“ prozrazuje Martin Koloc, spolumajitel týmu Buggyra a šéf celého projektu.

Hlavně české ruce a hlavy

Buggyra jako konstrukčně zbrusu nový český vůz byla představena poprvé v roce 2001. Po třetí sezoně neměl tento závodní speciál v Evropě konkurenci. Kolocův osmiválcový motor MK 002 o obsahu 12 000 ccm měl výkon zhruba 1044 kW (1400 koní). „Měli jsme celkem jasnou představu o rekordním voze koncem loňského roku, když jsme jeho první verzi testovali na letišti ve Vodochodech. Ještě jsme neměli aerodynamickou karoserii a speciální pneumatiky, ale dosáhli jsme celkem bez problémů rychlosti přes 260 km/h. Vůz jel na maximální výkon zhruba dvanáct sekund, což je přibližně čas, během něhož urazí auto letmých 1000 metrů při rychlosti kolem 280 km/h. Dál jsme to neriskovali, dokud jsme nebyli hotovi s dalšími úpravami auta,“ líčí přípravy ing. Miroslav Půr, který se svým zkušeným německým inženýrem Mariem Kressem a mladým Čechem Robinem Dolejšem vymýšlel rekordní Buggyru. Půr měl „na krku“ hlavně elektroniku, Dolejš aerodynamiku a Kress motor. Vypočítali nový diferenciál se stálými „dlouhými“ převody, zkonstruovali novou zadní nápravu, Kress s mechaniky a techniky v Roudnici prakticky vyrobil nový motor s výkonem téměř 1416 kW, jehož úpravy jsou součástí firemního tajemství. Zvolil také podstatně výkonnější turbodmychadla. „V Evropě není moc takových brzd, na nichž se nechá náš motor otestovat. Vyšla nám vstříc firma MAN, ale vlastně jsme výkon nikdy přesně nezměřili. Nebyl čas s ním pořád jezdit do Augsburgu. Aerodynamika byla těžkým oříškem. Robin vyrobil model 1:15 a testovali jsme ho v aerodynamickém tunelu na ČVUT v Praze. Spolupráce tam byla fantastická, přihlásilo se nám několik desítek studentů, kteří nám chtěli pomoci. Vybrali jsme si jich šedesát a oni pracovali několik týdnů ve třech skupinách po dvaceti prakticky nepřetržitě. Nasbírali ohromný objem dat,“ pochvaloval si Mario Kress.

Příjemná překvapení
Podle výsledků testů v tunelu „okapotovali“ podvozek a „překapotovali“ kabinu, v zadní části vytvořili jakýsi „kiosek“, takže vůz nakonec vypadal jako velký pick-up. „Počítali jsme s určitými chybami, protože model 1:15 nelze vytvořit naprosto přesně. Museli jsme sáhnout k několika kompromisům a použít technický cit. Tlačil nás čas, ale dočkali jsme se několika příjemných překvapení. Dosáhli jsme u takového monstra stejného koeficientu odporu vzduchu, jaký měla osobní škodovka Favorit. Průtah vzduchu vozem tak perfektně chladil motor, že při rekordním pokusu byla na mezichladiči teplota jen 40 °C, zatímco při závodech jsme naměřili obvykle 50 °C. Při prudké akceleraci měl motor 3260 otáček za minutu, takže zbyla ještě velká rezerva (standardní motor MK-002 má maximum 4000 ot./min. – pozn. red.). Točivý moment byl skutečně impozantní, naměřili jsme přes 6000 Nm/min., zatímco u standardního dvanáctilitru je 4900 Nm/min. Valivý odpor pneumatik jsme výrazně snížili tím, že jsme ve spoluráci s firmou Ridgeon zkonstruovali úplně nové gumy, které vydrží rychlost 400 km/h. Vzadu jsme použili rozměr 365/70×22,5, vpředu 315/70×22,5. Nahustili jsme je na sedm barů speciálním plynem od firmy Linde. Při závodě hustíme vzadu 5 a vpředu 3,6 baru. Ještě než David Vršecký přijel s vozem na místo rekordního pokusu, tak jsme si byli jisti, že rekord překonáme,“ říká o technických podrobnostech Miloslav Půr.

Rekord za provozu

Celá kolona včetně rekordního vozu totiž vyrážela z dubajské třídy Muraqqabat, kde bylo v rámci Dubai Shopping Festivalu postaveno závodní depo Buggyry jako expoziční stánek, na místo pokusu po vlastní ose. Na Dubai Bypass byl uzavřen čtrnáctikilometrový úsek, ale až od 15 hodin. Ve 14.10 hod. Koloc rozhodl, že Vršecký zkusí jet posledních pár kilometrů jako závěrečný test – za plného provozu! David sundal nohu z plynu v okamžiku, kdy jel rychlostí 267 km/h! Bylo skoro vyhráno. Obě rekordní jízdy pak proběhly zcela hladce. „Odehrála se jen jedna věc, na kterou jsme nebyli připraveni, ale žádný vážnější problém tím nevznikl. Na začátku úseku vysoké akcelerace na úrovni rychlosti 200 km/h se ozvala v kabině šílená rána a pokračovala hlukem, který se skoro nedal snést, i když jsem měl přilbu a špunty v uších. Deflektory se úplně připlácly na kabinu. Ale přežil jsem to, auto taky,“ líčil svůj prožitek David Vršecký. Vůz však nepřežil první jízdu pokusu o rekord na letmou míli, když za volant usedla místní hvězda Muhammad Ben Sulayem, rallyeový pojem Středního východu. Jeho akceleraci nesnesl diferenciál. Jen hřídel zůstala celá. Čili se nemohl uskutečnit ani pokus o dosažení hranice 300 km/h. Ale základní úkol, aby Čech s českým vozem byl rekordmanem na kilometr, byl naplněn.

Dobrý plán

Rychlostní rekord se nepřekonává tak, že pilot usedne za volant a dá tam rychle „plný knedlík“. „Měli jsme několik variant. Nakonec jsme se rozhodli pro řešení, že na úseku dlouhém necelých 4,5 kilometru bude akcelerovat zhruba v prvních 800 metrech na úroveň 200 km/h (už na první rychlostní stupeň dosáhne vůz rychlosti 110 km/h – pozn. red.). Pak tuto rychlost udrží nebo ji jen mírně zvýší na dalších asi 1200 metrech, na nichž motor uchladíme – na tomto úseku nám stačilo jen 20 % výkonu. Určili jsme si na trati bod A, z něhož David prudce akceleroval na čtvrtý rychlostní stupeň – na něm dosáhneme rychlosti 265 km/h – až na téměř stoprocentní výkon při pátém rychlostním stupni. Letmý měřený úsek projížděl na padesátiprocentní výkon dosaženou rychlostí přes 280 km/h. Klaplo to dokonale,“ prozradil Miloslav Půr.

Překvapení – Bin Ládin

Martin Koloc tímto rekordem zaujal celý motoristický svět a netají se tím, že chystá další překvapení. „Vyvíjení rychlého vozu je z technického a technologického hlediska natolik zajímavé, že se tomu budeme věnovat dál. Postavíme nový vůz speciálně na rychlostní rekord, který už nebude vycházet ze speciálu pro Evropský pohár. Myslím, že to zvládneme ještě letos,“ poznamenal Koloc. Překvapení se skrývalo i v pozadí celého projektu Buggyra, jehož obchodní podobu jsme v posledních třech letech znali trochu jinak. Tým závodil na evropských okruzích s rozpočtem přes 400 milionů korun, jenž se skládal z příspěvků českých sponzorů i zahraničních investorů. Od letoška je Buggyra Truck Racing Team oficiálně podporován vládou Sjednocených arabských emirátů a je součástí širšího projektu, který se oficiálně nazývá Mezinárodní společenství firem Buggyra. Předsedou představenstva je Bandar Tariq Bin Ládin, synovec nejhledanějšího teroristy světa. Jeho otec a Usáma Bin Ládin jsou bratři. Usámy se rodina oficiálně zřekla. V Dubaji patří Bin Ládinové k nesmírně respektovaným rodinám, která je jasně profilovaná jako součást nejvyšší společenské smetánky Emirátů. Holding Bin Ládinů patří k nejmocnějším korporacím v Asii, jen firma Bin Ládin Constructions má 140 000 zaměstnanců. „Firmu založil už můj dědeček a prostě děláme byznys. S Američany, s Němci, s Francouzi, s celým světem. Nebavím se o politice, zajímá mě budoucnost a obchod. Dělat s Buggyrou je pro nás velká věc. Chceme-li arabský svět změnit, musíme ho více otevřít světu a jednou z cest je účast v mezinárodních projektech, jimž se v Dubaji dobře daří. Vytváříme novou generaci naší země, která už je jiná než ty předchozí. Vzdělanější, osvícenější,“ řekl reportérovi České hlavy Bander Tariq Bin Ládin, vzdělaný a příjemný čtyřiatřicetiletý muž, který má jen z Evropy tři vysokoškolské diplomy. V depu Buggyra na Muraqqabat Road byl prakticky denně. A v jeho společnosti přicházely další významné celebrity – například Jeho excelence šejk Saeed Bin Mohammed Bin Rashid Al Maktoum, syn korunního prince šejka Mohammeda Bin Rashid Al Maktoum, ministra obrany SAE. Žádný div, do společenské špičky Emirátu Dubaj už patří i Koloc. Stal se tu pojmem za pouhý rok, co tu žije. Tak to prostě chodí, že když Čech umí, tak je vidět. Technologie Buggyry, vyvinutá především v Roudnici, jde přes kontakty na evropském a arabském trhu dobře na odbyt.

Leave a Reply