Naučili mramor mluvit a hrát

18 Čvc

V minulých dnech představili dva muži – sochař Jan Řeřicha a elektrotechnik Miroslav Ledvinka – české veřejnosti skutečně unikátní technický výtvor: první membránu do výškového reproduktoru z přírodního kamene. Vyrobili ji z mramoru, pro nějž mají kameníci název Verde Guatemala a geologové ho označují jako hadec (nebo serpentinit). Kámen je starý zhruba 260 milionů let. Sochař Jan Řeřicha je znám i jinými kousky. Přede dvěma lety dokázal praktické využití mimořádné schopnosti tohoto kamene už při stavbě mramorových houslí, které jsou od března 2004 ve vzácných sbírkách Muzea hlavního města Prahy a jsou i encyklopedickým heslem od prosince téhož roku v aktualizované verzi na CD-ROM a DVD známého slovníku UNIVERSUM. Je také autorem plovoucí kamenné kostky.

Nikdo nevěřil

Hadec je přeměněná hornina obvykle tmavozelené až černozelené barvy (vyskytuje se i černý s modravým nebo fialovým odstínem). Často je skvrnitá v zelených odstínech a zvětralé povrchové části šednou až hnědnou. Podstatnou součástí je serpentin, který je velmi drobně šupinkovitý (antigorit) nebo vláknitý (chryzotil). Obsahuje často zbytky původních nerostů, hlavně pyroxen (bronzit), chromit a magnetit. Dost často je přítomen granát (s převahou pyropové složky). Protože jde o metamorfovaný mramor, lze jej brusičsky opracovat do neuvěřitelně tenké, ale přesto relativně pevné tloušťky. To je také důvod, proč housle hrají, zatím pouze slabě, avšak s originálním zabarvením tónu. Housle vznikly s výrazným přispěním myšlenek a iniciativy houslového virtuosa Jaroslava Svěceného, který je jejich majitelem a duchovním spoluautorem. Membrána je pochopitelně ještě tenčí než stěny houslí. „Tentokrát jde o spojení materiálu starého 260 let s moderní elektronikou. Mramorová membrána do reproduktoru je dalším krokem v definování tohoto úžasného kamene. Cílem této cesty bylo slyšet lidský hlas nebo celý orchestr vycházející z materiálu, o kterém se až donedávna myslelo, že ani nerezonuje,“ říká Jan Řeřicha.

Půl milimetru

Janu Řeřichovi se podařilo vybrousit membránu, která má průměr cca 4,5 cm a tloušťku pouhých 0,5 mm. Je vsazena do normálního klasického malého reproduktoru pro výkon 0,5 W, 8 Ohm. Dále se reproduktor skládá z kmitací cívky, středicího závěsu a okrajové gumy. Bylo nutno upravit přívody mezi kmitací cívkou, membránou a přívodními lanky pro přívod signálu. „Pochopitelně jsem musel spolupracovat s elektrotechnikem a pan Miroslav Ledvinka tu technickou část perfektně zvládl. Dostali jsme chuť udělat další krok,“ dodává Jan Řeřicha. Reproduktor s mramorovou membránou je ve světovém měřítku naprostým unikátem. Autoři myšlenky nyní připravují větší reproduktor pro výkon 5W opět s využitím kamenné membrány. Na tomto reproduktoru už bude provedena zkouška frekvenční citlivosti na maximum a citlivosti kmitočtu. Po těchto testech bude jasnější zařazení této membrány ve světě audiotechniky.

Leave a Reply