Lotyšský voják na akademii v Brně

14 Bře

Vojenská akademie v Brně, která se dělí na tři fakulty, je jednou ze tří necivilních vysokých škol v České republice. Během padesáti let se v kurzech na této vysoké vojenské škole v Brně vystřídali studenti z třiatřiceti zemí celého světa. A přestože po pádu železné opony počet netuzemských žáků klesl, jednoho vám nyní můžeme představit. Na Fakultě letectví a protivzdušné obrany totiž v současné době studuje Lotyš Kaspars Skudrovs.

Vstupuji do hodiny matematiky: „Pozor! Pane veliteli, skupina je připravena zahájit zaměstnání.“
Takto začíná hodina ve vojenském prostoru na Šumavské, kde má každá fakulta své učebny. Ve skupině asi deseti vojáků, z nichž většina jsou praporčíci v modrém (barva uniformy signalizuje příslušnost k dané fakultě), zaměřené na radiotechnické zabezpečení letectva, sedí student, jehož oděv je trochu tmavší. Ačkoli jsem prošla hodnostním rychlokurzem, tu jeho z výložek identifikovat nedokážu. Později se dozvím, že Češi mají před poručíkem třináct šarží, kdežto lotyšská armáda jenom šest: kareivis, diškareivis, kaprális, seržants, vizsseržants a vissniekvitniks. Studium na Vojenské akademii je zaměstnáním. Vojáci dostávají plat a po ukončení školy musí odpracovat deset let v armádě. Lotyš Kaspars Skudrovs má před tělocvikem chvíli volno, a proto můžeme kromě učebny navštívit i vojenskou kantýnu plnou mužů v zelených maskáčích a modrých uniformách, kteří po nás – lotyšském vojákovi a civilistce – zvědavě pokukují. Čtyřiadvacetiletý Kaspars, který studuje v České republice již od roku 1999, je ženatý také s Lotyškou. I ta pracuje v armádě a bydlí s manželem v Brně. Kaspars hovoří jako rozený Čech a dokonce občas použije slovácký dialekt. „Alus is labs,“ usmívá se, když ho požádám o větu v lotyšštině. Doslovný překlad této jednoduché věty zní: „Pivo je dobré.“

Po získání nezávislosti pobaltských zemí začali příslušníci lotyšské armády opět studovat na českých vojenských školách. Navazují tak na tradici vzdělávání Lotyšů na československé vysoké válečné škole, která trvala do vypuknutí druhé světové války. Jak říká Kaspars, na brněnské akademii vystuduje nejen danou odbornost, ale získá i cenné zkušenosti, které jsou nenahraditelné pro život a další kariéru. Člověk tak získá velký přehled a naučí se komunikovat i pracovat v jiném než domácím prostředí. Lotyši prý často sledují politické dění v naší zemi. Češi mají podle Kasparse jinou mentalitu než lidé žijící v Pobaltí. Kromě toho dodržují také odlišné zvyky, třeba velikonoční. Ty Kasparsovi v Brně chybí ještě více než národní lotyšská jídla, jako například polyuka (kyselé zelí a maso) nebo šedý hrášek, který se vaří na Vánoce. „V době existence Sovětského svazu byly v Lotyšsku zakázané Vánoce, Velikonoce a letní slunovrat, který se slaví 23. června tím způsobem, že lidé rozdělají ohně v zahradách a tančí. Sovětská armáda vždycky vysílala letadla, aby zjistila, kdo slunovrat slaví,“ vzpomíná na absurdní praktiky komunismu Kaspars. V současnosti existuje v Lotyšsku výbušná situace zejména mezi obyvateli ruského původu, kteří tvoří třicet čtyři procenta populace, a Lotyši. Ani Kaspars nemá kladný vztah k ruským přistěhovalcům. „Když si chci něco koupit v Rize na trhu a obchodník mluví jenom rusky, schválně se obrátím na někoho jiného.“ Ve čtyři hodiny odpoledne studentům Vojenské akademie oficiálně končí zaměstnání. Avšak jen pro tento den. Máme s Kasparsem pár desítek metrů společnou cestu. Když opustíme kasárna, uvědomím si, že si nás civilisté prohlížejí. Středem pozornosti je mladý muž v cizokrajné uniformě.

Kaspar Skudrovs – Lotyšsko

  • v letech 1993 – 1996 studoval Jaunjejgana Highschool
  • dva roky pracoval u vojenské meteorologické služby v lotyšské armádě
  • od ledna 1999 studium českého jazyka v Ústavu jazykové přípravy Vojenské akademie v Brně
  • od září 1999 denní studium na Fakultě letectva a protivzdušné obrany VA v Brně, obor radiotechnickézabezpečení letectva.

Leave a Reply