Léto na Plutu

26 Říj

Pluto je nejméně probádanou planetou naší sluneční soustavy. Nikdy jej zblízka nezkoumala žádná vesmírná sonda. Astronomové přesto určili, že jeho povrch, kde teplota nepřekročí hranici -230°C, pokrývají dusíkové ledy s malým množstvím metanu a oxidu uhelnatého. Australský tým v roce 1988 dokázal, že dusík tvoří i jeho atmosféru. Vědci tehdy přišli s tvrzením, že je velmi tenká a že vznikla sublimací ledu působením slunečních paprsků. Z toho vyvozovali, že jak se planeta vzdaluje od Slunce, tlak dusíku v atmosféře musí logicky klesat.

Tým Bruna Sicardyho z pařížské observatoře si chtěl tuto domněnku potvrdit. Využil toho, že Pluto procházelo v červenci a srpnu 2002 kolem dvou hvězd a pozoroval, jakým způsobem bude jejich světlo ovlivněno blízkostí planetární atmosféry. Díky tomu pak mohli astronomové vypočítat její tlak i teplotu ve vyšších vrstvách. Výsledek byl překvapivý: zatímco vzdálenost Pluta od Slunce se během posledních patnácti let zvýšila o třináct procent, atmosférický tlak na planetě se téměř zdvojnásobil.

Jak si tento fakt vysvětlit? Střídáním ročních období, odpovídají dnes vědci. V roce 1988 bylo na jižní polokouli Pluta jaro. Potom nastalo v místní „Arktidě“ léto. Po sto dvacet let dlouhé zimě se část jižní polární čepičky přeměnila na plyn a zvýšila tak atmosférický tlak. Astronomové odhadují, že toto zvyšování by mělo pokračovat do roku 2015, kdy se proces obrátí a tlak začne klesat.

Leave a Reply