Kdo stane v čele české vědy?

3 Úno

Na konci března vyprší čtyřleté funkční období všech důležitých pozic v Akademii věd ČR a nové volby se uskuteční na Akademickém sněmu v Praze 24. března. Dosavadní předsedkyně prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., se s předstihem rozhodla, že svou funkci nebude obhajovat se skromným odkazem na svůj věk. Akademický sněm tedy bude volit jejího nástupce, členy Akademické rady a členy Vědecké rady na období 2005 – 2009.

Na špičce ledovce české vědy bude balancovat nový předseda, který se stane celebritou mezinárodního významu a bude uskutečňovat koncepci rozvoje AV ČR na léta 2005 – 2009. Byla přijata na minulém sněmu (14. prosince 2004). Bude muset vzít na svá bedra provádění řady změn vyplývajících z nové legislativní reality. Současně bude postaven před zadání, které v sobě nese výrazný morálně ideový aspekt. Nezastřeně řečeno (nenajde se v řadách vědců mnoho „nebojsů“, kteří by to takto vyhraněně formulovali) – nový předseda ponese zodpovědnost za obhajobu prestiže a významu „čistého“ vyhledávacího výzkumu, současně bude muset „ustát“ tendence z kruhů vládních a průmyslových lobby vybízející vědu k větší prosperitě a napojení na výrobu a komerční prostředí. Odpověď na buď, anebo není možná, protože není dobrá. Tento problém nikoli překvapivě vyprofiloval i oba kandidáty na post předsedy Akademie.

Václav Pačes

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (nar. 1942), ředitel Ústavu molekulární genetiky, jehož oborem je především genomika, je – alespoň podle svých dosavadních prohlášení – zastáncem směru, jenž vidí nejdůležitější roli Akademie v základním vyhledávacím výzkumu. „Poslední dobou se hodně zdůrazňuje větší přímé zapojení Akademie do praktických projektů vedoucích přímo k nějakým výrobkům či novým výrobním procesům. Je otázka, jakou roli by zde Akademie měla mít. Nesmíme připustit, abychom se stávali pobočkami výrobních závodů. Naším hlavním a jednoznačně nejdůležitějším úkolem musí zůstat vyhledávací výzkum, při němž se nejlépe uplatní to nejcennější, co máme, a sice invence a iniciativa jednotlivých vědců. O tom musíme být schopni veřejnost a zodpovědné politiky přesvědčit.“ „Správný systém zapojení Akademie do praktických projektů by měl být organizován jinak. Měli bychom se snažit o budování vědecko-technologických parků a firemních inkubátorů, měli bychom se stávat konzultanty firem, případně jejich zakladateli, ale měli bychom současně mít široké možnosti získávat prostředky na výzkum bez firemní spoluúčasti. Upřednostňování státní podpory aplikovaného výzkumu na úkor vyhledávacího výzkumu se nikde na světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky. A naopak, velkorysá a dlouhodobá podpora vzdělávání a vědy (např. ve Finsku a Irsku) významně přispěla k ekonomické excelenci těchto zemí,“ říká prof. Pačes ve svém předvolebním prohlášení. Nevidí mnoho důvodů po zásadní změny, ale současně připouští, že to „neznamená, že bychom měli na současném stavu ustrnout a že bychom nebyli schopni reagovat na budoucí potřeby a ke změnám promyšleně přistoupit.“ Prof. Pačes je považován za špičkového vědce s velkým mezinárodním renomé, publikoval přes 100 původních prací, které byly citovány více než 900krát, působil mj. na univerzitách v Yale, Chicagu, Seville, Bristolu, pracoval v Ústavu aplikované biochemie v Japonsku. Je autorem či spoluautorem řady objevů – mj. přečtení úplné dědičné informace bakteriálního viru, objevení specifického enzymu zapojeného do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu a jeho tým stvořil první český syntetický gen (pro prekurzor neurotransmiteru enfekalinu). Byl místopředsedou Akademie v letech 1993 – 1997.

Vladimír Nekvasil

Současný místopředseda Akademie Ing. Vladimír Nekvasil, DrSc. (nar. 1944), vedoucí vědecký pracovník Fyzikálního ústavu, je vnímán do značné míry jako protipól prof. Pačese. Zastával od roku 1993 důležité posty ve Fyzikálním ústavu a Akademické radě AV ČR. Kromě vědecké práce v oboru teorie magnetických a optických vlastností sloučenin s obsahem tranzitivních prvků, v níž se v poslední době specializuje na elektronové excitace, supravodivost a magnetorezistenci v perovskitových materiálech, inklinuje ke spolupráci s politickou sférou. Jako reprezentant AV ČR se podílel na přípravě materiálu Národní politika výzkumu a vývoje ČR, je mj. členem vládní Rady pro výzkum a vývoj a podílel se na vypracování nového zákona o veřejných výzkumných institucích. Je rovněž spoluautorem Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v Akademii věd ČR pro období 2005 až 2009. Kréda Vladimíra Nekvasila, s nimiž půjde do voleb, nejlépe vystihují tyto citace z jeho prohlášení: „Ve spolupráci s představiteli výkonné i zákonodárné moci, regionů, vysokých škol a podnikatelů usilovat o náležité navýšení a efektivní využití prostředků plynoucích do výzkumu a vývoje z veřejných i soukromých zdrojů. Usilovat o snížení stále narůstající byrokracie ve vědě, kterou vnímám jako odraz celospolečensky škodlivé nedůvěry představitelů státního aparátu k vědcům.“ „S využitím mezinárodně uznávaných standardů zkvalitnit systém hodnocení pracovišť a jejich institucionálních záměrů, výsledky hodnocení promítat do jejich diferencovaného financování.“ „Podporovat spolupráci s institucemi aplikovaného výzkumu a podnikatelskými subjekty. S cílem zefektivnit transfer technologií zřídit při Akademii zvláštní útvar, jehož úkolem bude vytvářet vhodné organizační i právní podmínky včetně ochrany duševního vlastnictví. Uplatnění výsledků výzkumu v praxi při hodnocení ústavů přisoudit větší váhu než dosud.“Vladimír Nekvasil je autorem či spoluautorem 90 publikací v mezinárodních recenzovaných časopisech, asi 500 krát citovaných cizími autory. Spolupracuje s univerzitou s kanadském Sherbrooke a Ústavem Maxe Plancka ve Stuttgartu, působil na univerzitách v Yale, Bordeaux a Grenoblu.

Obavy

Nepřísluší nám komentovat vyhlídky dvou kandidátů, ale lze reflektovat nálady vědecké komunity. Ty odrážejí dva druhy pocitů, že výsledek voleb bude křižovatkou. Z ní se česká věda vydá buď osvědčenou akademickou cestou, na níž bude mít vyhledávací výzkum o něco lepší komerční prostředí v návaznosti na aplikovaný výzkum a výrobu – a všeobecně rovnější podmínky. Nebo půjde výrazněji komerčním směrem ve prospěch přírodních, technických a lékařských věd; společenské vědy, považované za „nevýrobní“, budou atrofovat. Vladimír Nekvasil je považován za více ambicióznějšího a dravějšího a jeho rétorika je příbuznější s výroky místopředsedy vlády Ing. Martina Jahna, předsedy Rady pro výzkum a vývoj. Václav Pačes je vnímán jako obhájce klasické akademičtější cesty a ač je především molekulárním genetikem, nachází díky svým postojům coby univerzálnější autorita hodně příznivců i mezi osobnostmi společenských věd.

Leave a Reply