Jiří Vaněk – Lineární rotační peristaltická infuzní pumpa s přesným dávkováním

27 Úno

„Kdo se včas nezmění – končí.“ Tato věta je mým životním krédem od ukončení povinné školní docházky. Znamenalo to být ve své „vědomostní kategorii“ mezi nejlepšími. Ať již v učení, na střední škole nebo později. Být průměrný byť ve vyšší kategorii postrádalo smysl. A tak jsem ve svém produktivním životě prošel výzkumem, výrobou, provozem i ministerským postavením. Tam mne zastihl rok 1989. Moji podřízení za mými zády svolali schůzi, na které mírnou většinou hlasů schválili, že nic neznám, nic neumím, ničemu nerozumím a pan ministr Bojar by mne měl z ministerstva zdravotnictví vyhodit. Jak odhlasovali, tak se i stalo.

Tím jsem se proti své vůli stal začínajícím podnikatelem, neboť pro zaměstnanecký poměr se mi novou situací výrazně snížila možnost nemít za šéfa dosazeného hlupáka. Dosazení hlupáci se vyskytovali před rokem 1989 a vyskytují se hojně i po roce 1989 – zejména ve státní správě. Ve vlastní firmě je práce zajímavější, ale odpovědnější z hlediska chyb, na kterých se podílíte. Každé chybné rozhodnutí zaplatíte z vlastních peněz podle sloganu „Daň z blbosti je daň přímá a okamžitě splatná“. Za státní správu platí její chyby daňoví poplatníci, což předurčuje nízkou kvalitu státní správy.

Přihlášený projekt

Budování vlastní firmy muselo být podřízeno jediné myšlence – nejdříve musí firma spolehlivě uživit své zakladatele a v budoucnu musí uživit i výzkum firmy, který jsem chtěl řídit. To trvalo 10 let. Při úvahách o zadání vnitropodnikového výzkumu jsme si ve firmě (www.inset.cz, držitel certifikátu: ČSN EN ISO 9001:2002, ČSN EN ISO 13 485) stanovili zásadní podmínku – cokoli budeme vyvíjet, tak výsledný produkt musí výrazným způsobem převyšovat současnou světovou špičku oboru a jedinečnost produktu musí být patentově chráněna. Jinak nemá smysl zahajovat vývoj a neefektivně rozhazovat vlastní peníze. A pak se zrodily první analýzy nedostatků současných infuzních pump a způsob, jakým lze tyto nedostatky odstranit. Výsledné řešení je koncentrováno ve dvou patentových návrzích na konstrukci určujícího prvku infuzní pumpy – mechanicky lineárního rotačního peristaltického čerpadla s přesným dávkováním.
Peristaltický efekt je založen na principu postupného a opakovaného vytlačování dávkovaného média z pružného obalu. U rotačního peristaltického čerpadla se tak děje na kruhové dráze (okluzní dráha) přitlačováním přítlačné kladky na pružný obal (pumpový segment) a současným posunováním kladky v podélném směru pružného obalu (pumpového segmentu) na okluzní dráze. První patentová přihláška (PV 2002-683) řeší přesnost dávkování čerpadla tím, že autor dokázal fixovat pumpový segment na okluzní dráze čerpadla a vytvořit konstantní vzdálenost zamáčknutí přítlačné kladky do pumpového segmentu. Pohybující se pumpový segment na okluzní dráze a měnící se vzdálenosti zamáčknutí přítlačné kladky do pumpového segmentu při různých podmínkách čerpání je příčinou víceotáčkové nepřesnosti ostatních rotačních peristaltických čerpadel.

Druhá patentová přihláška (PV 2002-2926) řeší mechanickou linearitu úhlového natočení rotoru čerpadla a návazně tím vytlačovaného objemu dávkovaného média. Patentovatelné řešení ruší negativní vliv té přítlačné kladky, která se právě pohybuje po pumpovém segmentu na výstupu pracovní dráhy čerpadla. Ostatní čerpadla v okamžiku uvolnění přítlačné kladky z pumpového segmentu pulzují, tj. v tento okamžik výrazně méně nebo zcela nečerpají, ačkoliv se jejich rotor stále otáčí a tím jsou v rozsahu jedné otáčky významně nepřesná a nelineární.

Co jej trápí?

Propagační hesla o podpoře výzkumu platí svérázným způsobem. Na moji žádost o státní podporu dokončení vývoje a zahájení výroby infuzní pumpy s peristaltickým čerpadlem přihlášeným k patentování pan ministr Grégr zařídil, že jsem dostal brožuru o podpoře výzkumu a doporučení, ať žádám dále. V současné době vítězí sociální pojetí státu a snaha okamžitě vytvořit velké množství pracovních míst, což lze dosáhnout pouze s relativně nenáročnou kvalifikací zaměstnanců. To zajišťuje potenciální voliče ihned a větší technické a technologické zaostávání státu v budoucnu. Státní správa nemá mechanismus ani kvalifikované ministerské úředníky k objektivnímu hodnocení přínosu a potenciálních rizik podpory privátního výzkumu. Provázanost posuzování podpory výzkumu s externími odborníky, jejichž zaměstnavatelé v té či oné formě žádají o rozpočtové prostředky nebo je již čerpají, principiálně potlačuje nezávislost jejich názoru. Udělení státní podpory privátnímu výzkumu se pak pro nedostatek rozpočtových prostředků musí natolik administrativně ztížit, že je pro žadatele snazší vymyslet dva patenty než vyplnit jednu žádost o podporu výzkumu, která by měla šanci na přijetí, a přitom nelhat a nepodvádět.Systémové řešení je přitom tak snadné. Privátní výzkum si hradí každý sám ze svých prostředků až do okamžiku prokázání výjimečnosti, jedinečnosti a realizovatelnosti nového řešení. Ministerstvo posoudí potenciální přínos nápadu a zařadí/nezařadí žadatele do veřejného slosování o finanční podporu výzkumu v daném rozpočtovém období. K tomu stačí jeden až dva ministerští úředníci myslící vlastní hlavou, jejichž pracovní hodnocení je přímo závislé na později ekonomicky úspěšných nápadech ať již zařazených nebo nezařazených do slosování. Tím se potlačí korupční prostředí osobního a neefektivního rozdělování státních (cizích) peněz a nic jiného se nemusí evidovat a prokazovat. Přirozený výběr těch nejlepších inovačních nápadů je tím systémově zajištěn i při současném nedostatku peněz na podporu výzkumu.

Na závěr…

Ekonomický potenciál projektu výroby zdravotnických a laboratorních aplikací patentovatelného čerpadla a jeho přínos pro stát odhaduji v úrovni středně velké automobilky vyrábějící své produkty na našem území. Míra přidané hodnoty je podstatně vyšší než u výroby automobilů a má charakter strukturální změny průmyslové výroby. Podaří se dosáhnout vytčený záměr do 10 let s pomocí státu, bez jeho pomoci, vůbec ne anebo jenom z nepatrné části? To ukáže budoucnost.

Leave a Reply