Jak to vlastně bylo s dinosaury?

28 Zář

Ten příběh zná každé dítě: pád obrovského asteroidu na Zemi před pětašedesáti milióny let zvedl oblaka prachu, které zastínily Slunce. Následně přišla doba ledová, která od základů změnila potravní řetězec a dinosauři vyhynuli. Někteří geologové ale o této teorii pochybují a stavějí svůj nesouhlas na argumentu, že asteroid o průměru deseti kilometrů by nedokázal zvířit tolik prachu, aby jeho oblak zahalil celou Zeměkouli.

Tyto pochybnosti vědci získali po dlouhém zkoumání vrstev usazenin kolem kráteru Chicxulub na mexickém poloostrově Yucatán, který má být právě místem dopadu tohoto asteroidu. Podle původní vědecké teorie měl dopad vytvořit velice jemné prachové částečky o průměru menším než jeden mikron, které se rychle rozšířily a zůstaly ve vzduchu po mnoho měsíců. Ale podle vzorků z této lokality a počítačových simulací se ukazuje, že usazeniny obsahují daleko větší prachové částice a skleněné kuličky. Navíc usazeniny neobsahují ani zdaleka tolik prachu, kolik by jej bylo zapotřebí k naprostému nasycení atmosféry a následnému zastavení fotosyntézy. Většina částic, vymrštěných nárazem do atmosféry, dopadla podle geologů v okruhu zhruba šesti set mil.

Pravdou nicméně zůstává, že dopad asteroidu měl jistou souvislost s masovým vyhynutím dinosaurů – vědci pouze tvrdí, že rozhodně nebyl jedinou příčinou. Hlavní důvod podle všeho spočíval v tom, že se při nárazu vypařily miliardy tun síry, jejíž výskyt je v oblasti Yucatánu vysoký – asteroid tedy dopadl v obzvlášť geologicky citlivém místě. Oblaka kyseliny sírové pak mohla být dostatečně silná na to, aby fotosyntézu zastavila skoro na celý rok, což je doba dostaečně dlouhá k zahájení procesu globálního ochlazování. Pokud by tom tak skutečně bylo, jsou asteroidy střední velikosti daleko méně nebezpečné, než jak vědci donedávna předpokládali.

Leave a Reply