Freightliner: Americký tahač Made in Czech

28 Úno

Česká technická kreativita je nepochybně národním talentem, jenž nezná zábran. Inženýři už poměrně známé společnosti Buggyra Technology Centrum v Roudnici nad Labem vyvinuli před čtyřmi lety automobilový tahač ve specifikaci odpovídající závodnímu speciálu pro Evropský pohár trucků v nejsilnější a nejprestižnější třídě Super Race Truck. V roce 2002 a 2003 se s Buggyrou stal německý pilot Gerd Körber mistrem Evropy a značka s dalšími českými i zahraničními jezdci ovládla tuto atraktivní disciplínu motoristického sportu. Technologie (především dieselové motory MK002) si úspěšně razí cestu světovými trhy. Letos 12. února ve Spojených arabských emirátech překonal pilot David Vršecký s tímto vozem světový rychlostní rekord v kategorii trucků (281,723 km/h). V roce 2004 však spatřil světlo světa další nový vůz z BTC. Nese sice americkou značku Freightliner, ale jde o zcela české dílo s mezinárodní pomocí expertů (zaměstnanců BTC) a investorů.

Čeští inženýři Ladislav Půr a Robin Dolejš s německým konstruktérem Mario Kressem (vymysleli společně s dvojnásobným mistrem Evropy v závodech tahačů Martinem Kolocem a dalšími specialisty i Buggyru) nejdřív vyvinuli nový dieselový motor pod firemním označením C13 o obsahu 12 500 ccm. A pak pro něj začali hledat auto. „Mariovi Kressovi se hrozně líbil Freightliner M-2 svým designem a konstrukcí. Tak jsme se rozhodli postavit závodní tahač na bázi sériového vozu pro třídu Race Truck („supry“ mohou být prototypy, vozy třídy Race Truck se však musejí vyrábět sériově v komerčních verzích, podobně jako např. osobní auta pro rallye – pozn. red.). „Z Freightlineru vlastně zbyl jen ten pěkný design v trochu změněných rozměrech,“ říká Ing. Robin Dolejš (28). Řečeno jinak – jde o Freightliner s technologií Buggyra. „Na voze není jediná součástka, která by neprošla naší modifikací,“ dodává Dolejš.

Za osm měsíců

Vývoj jakéhokoli auta se většinou počítá na roky. Buggyra vznikla za rok od první čáry na rýsovacím prkně, v roce 2001 už závodila, ale hlavně se „vychytávaly“ závady. Konkurence soukromého týmu proti gigantickým koncernům byla už sama o sobě velkou drzostí. Další dva roky však Buggyra dominovala Evropě, letos jí individuální titul unikl (získal ho Němec Markus Oestreich na VW), ale Francouz Ludovic Fauré byl v Evropském poháru celkově druhý, Čech David Vršecký třetí a Španěl Antonio Albacete čtvrtý. Buggyra opět vyhrála Pohár konstruktérů v „superformuli 1“. Český Freightliner se vyvíjel dokonce jen pouhých osm měsíců od listopadu 2003. Jeho testovacím jezdcem byl šampion Gerd Körber, který se s vozem poprvé představil mimo soutěž na závodě EP v Nürburgringu. Při premiéře, kterou na známém německém okruhu sledovalo 180 000 diváků (tolik jich nechodí ani na formuli 1), byl v měřených trénincích o dvě sekundy rychlejší než soupeři, ale závod nedokončil pro technickou poruchu stejně jako ještě dvakrát poté (v září v Mostě a předposlední říjnový víkend na francouzském okruhu Le Mans). Vždy nejrychlejší trénink nebo kvalifikace (pokaždé mimo soutěž), vždy porucha. V Le Mans si jel pro druhé místo z deváté startovní pozice, ale v předposledním kole mu praskla spojovací tyč řízení. „Stojíme vlastně před stejnými problémy, jaké jsme řešili s Buggyrou. Vůz má dobrou konstrukci, výborný výkon, ale zatím mu chybí spolehlivost. Velmi často jde jen o volbu materiálu,“ vysvětluje Ing. Ladislav Půr (34).

Nadšení Američané

Americký výrobce vozů Freightliner (sídlí v Portlandu ve státě Oregon a společnost ovládá firma Mercedes Benz) je závodní verzí vozu nadšen. Vedení Buggyry už rozhodlo, že v příštím roce budou auta řádně přihlášena do soutěže ve třídě Race Truck, aby se utkala se silnou konkurencí tahačů zn. MAN, Mercedes, Renault, Volvo, Foden, DAF, Phoenix atd. „Buggyrácké“ motory MK002 (C12) o obsahu 12 000 ccm a výkonu 1400 koní se už komerčně prosadily (např. se montují do rychlých jachet nebo se používají při výrobě elektrické energie na Blízkém a Středním východě) a podobný úspěch se zřejmě čeká i od motorů C13. Freightliner má ze sta procent podvozek vyvinutý v BTC (zkonstruoval ho Mario Kress), motor C13 je řadovým šestiválcem o obsahu 12 500 ccm a má výkon 1050 koní (pro závody se musí používat restriktor 65 mm). Jeho zvláštností je, že má vstupy a výstupy na opačných stranách, používá dvoustupňové turbo, což je v této třídě novinka, pilot může využívat výrazně většího rozsahu otáček (už od 1200 ot./min.). Původní motor v sériovém Freightlineru měl výkon 400 koní. Přední i zadní náprava jsou sériové, péra vpředu i vzadu jsou listová, konstruktéři použili rovněž vpředu i vzadu tlumiče Öhlins. Celková váha je 5800 kg. Speciální spojku pro závody vyrábí firma LUK, závodní šestnáctistupňová převodovka nese značku MB. Vpředu se používají pneumatiky Ridgon, vzadu Goodyear. Do auta je instalována telemetrie zn. Magnetti Mareli, během závodního víkendu se nasbírá až 700 MB dat.

Tajemství Buggyry

Řada dalších prvků je pečlivě střežena jako původní know-how značky Buggyra a BTC – například elektronické vstřikování paliva, software, použité materiály a podobně. „Při vývoji motoru nové generace i celého auta jsme použili naše poznatky a kontakty týkající se aerodynamiky při stavbě vozu pro světový rychlostní rekord, z testování a provozu motoru v extrémní zátěži. Používáme extrémní materiály, například titan, karbon, různé slitiny kovů, můžeme samozřejmě přitom využívat spolupráce s různými specializovanými firmami,“ prozrazuje Ing. Ladislav Půr, který je stejně jako Robin Dolejš elektronikem. Právě elektronika a software jsou silnou stránkou BTC.

Často však s Mariem Kressem řeší – zejména s ohledem na spolehlivost – poměrně banální problémy s materiálem. Např. spalovací tlaky u Buggyry byly kolem 250 barů, u Freightlinera jsou přes 300 barů a jsou potíže s těsněními (např. pod hlavou). Zkušeností však už mají na rozdávání. V roce 2001 byly například během jednoho víkendu zničeny tři motory MK001 kvůli parametrům součástky v hodnotě 80 haléřů.

Při vývoji aut vznikají další zajímavé efekty. Dolejš s Půrem například vyvinuli zařízení pro bezkontaktní měření otáček vrtulky v turbu. „Nebyl to záměr. Prostě jsme potřebovali zjistit, kde se vlastně ve vývoji pohybujeme. Na patent jsme zatím ani nepomysleli,“ dodává ještě Ladislav Půr.

Role testovacího pilota

Vývoji Freightlinera velmi účinně pomáhá dvojnásobný „buggyrácký“ mistr Evropy Němec Gerd Körber. Řada jezdců během tréninku přijede do depa a prohlásí – nejede to, udělejte s tím něco. „Gerd – to je něco jiného. On umí popsat přesně stav věcí a říci, co se mu nezdá, ať už jde o stabilitu vozu, chod motoru, chování brzd či pneumatik,“ poznamenal Robin Dolejš. Körber vlastní v Německu v Rheihau velkou rodinnou spediční firmu s kamionovou dopravou, která mu zabírá hodně času. Letošní sezonu tedy věnuje především své práci a spolupráci na vývoji nového vozu jako testovací pilot. Příští rok však chce znovu závodit. Samozřejmě s Freightlinerem, i když ve slabší třídě.

Značka Buggyra se tím připravila i na variantu, že by se v příští sezoně mohly obě třídy sloučit na základě nových předpisů. Myslí i na to, že by jméno české technologie mělo hájit víc českých jezdců, tudíž není vyloučeno, že Körberovým partnerem v týmu Buggyra bude mladý Čech z Frenštátu pod Radhoštěm Adam Lacko. Vloni jezdil Super Race Trucky na tatře, letos už přešel do slabší třídy a pilotuje MAN, s nímž skončil v letošním ročníku EP celkově na třetím místě. Námluvy už začaly právě při posledním závodě v Le Mans 24. října. „Gerd Körber je jezdec, který je považován za Michaela Schumachera mezi truckery. Rozumí vozům, technice, spolupracuje dobře s mechaniky, při závodění dělá minimum chyb. Umí jezdit na vodě i na suchu. A když se s autem něco během jízdy děje, dokáže ihned reagovat změnou jezdeckého stylu a přizpůsobit se autu. Když vadnou brzdy, tak jede tak, aby brzdit skoro nemusel. My se naopak snažíme přizpůsobit vůz pilotovi. Takový jezdec je v týmu neocenitelný,“ tvrdí společně Robin Dolejš a Ladislav Půr.

Leave a Reply