Evropská vědecká korunovace na Hradě

15 Pro

Evropa korunovala 2. prosince na Pražském hradě své nejlepší vědce za rok 2004 udělením Descartových cen, které jsou považovány za „evropské Nobelovky“. Z osmi finálových týmů, které vybrala porota v čele s prezidentkou Descartes Grand Jury paní prof. Ene Ergma z Estonska, která je mj. předsedkyní estonského parlamentu a viceprezidentkou Estonské akademie věd (je profesorkou astrofyziky na univerzitě v Tartu), vzešli nakonec dva vítězové, mezi něž byla rozdělena prémie ve výši jednoho milionu eur.

Slavnostní ceremoniál, který se odehrál na Hradě v Rudolfově galerii a předcházel mu projev prezidenta České republiky Václava Klause, měl noblesní ráz. Ceny předávali evropský komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik ze Slovinska (sám pracoval jako vědec v oboru makroekonomických analýz a byl mj. dva roky ministrem pro evropské záležitosti své země) a prof. Ene Ergma. Ceremoniálu na Hradě se zúčastnila kromě vědecké elity i řada špičkových českých politiků včetně předsedy Parlamentu ČR Miroslava Zaorálka. Odchod prezidenta hned po projevu působil dost rozpačitě. Podle pravidel Descartes Prize je kladen důraz na mezinárodní spolupráci a soutěží týmy. Shodou okolností oba „zlatí medailisté“ měli lídry svých týmů ve Skandinávii.

Komunikace budoucnosti

Tým profesora fyziky Anderse Karlssona (Kungl Tekniska Hogskolan) měl centrálu ve Stockholmu a byl oceněn za projekt IST-QuComm, který byl prezentován pod titulem „Od kvantové teleportace k bezpečné komunikaci“. Jeho skupině, kterou tvořili Harald Weinfurther (Ludwig-Maximilians Universität Mnichov), Anton Zeilinger (Universita Vídeň), Artur Ekert (University Oxford a Cambridge), Nikolas Gisin (Universita Ženeva), Richard Hughes (National Laboratory Los Alamos, USA), Thierry Debuisschert (Thales, Francie) a John G. Rarity (QinetiQ a Universita Bristol), se podařilo vyřešit problém, jak na dálku přenášet kvantové informace „zapsané“ ve světelných částicích (fotonech). Klíčový experiment se odehrál 21. dubna Vídni – data byla přenesena mezi dvěma přijímači na protějších březích Dunaje spojenými šestikilometrovým kabelem z optických vláken. Nešlo jen o čistý pokus přenosu dat, ale s použitím tzv. kvantové kryptografie se uskutečnila první bankovní transakce z účtu vídeňské univerzity na účet Credianstalt Bank. Jde tedy o přelomovou technologii a komunikaci budoucnosti.

Ještě to není Star Trek

„Nejde nám o to, abychom jako ve Star Treku teleportovali lidi na různá místa ve vesmíru, takhle nám to zatím nefunguje. Kvantová teleportace může přenášet data bezpečně, nelze je kopírovat, odposlouchávat, nemohou je ohrožovat hackeři. Díky zákonům kvantové fyziky jsou informace zašifrované a příjemce je musí dekódovat. Internet už není bezpečný. Myslím, že vytváříme telekomunikaci budoucnosti,“ řekl prof. Karlsson. Zatím je možná kvantová teleportace na relativně malou vzdálenost stovek až tisícovek metrů, ale na metodách globální teleportace se usilovně pracuje.

Můžeme stárnout pomaleji

Druhý vítězný tým vedl profesor Howy Jacobs z University Tampere. Řešil projekt MBAD – Mitochondriální biogeneze, stárnutí a nemoci. Jacobsovými spolupracovníky byli Nils-Göran Larsson (Karolinska Institut Stockholm), Ian Holt (Medical Research Council v Londýně), Massimo Zeviani (Instituto Nazionale Neurologico Carlo Besta v Miláně), Pierre Rustin (Institut National de la Santé et la Recherche Médicale v Paříži). Tým se zabýval genetickým výzkumem v buněčných mitochondriích, jejichž poruchy způsobují předčasné stárnutí, poruchy smyslů, svalů a nervového systému. Hlavní část výzkumu se odehrála prostřednictvím experimentů na myších. Výsledky přispějí k vývoji nových léků a zpomalení potíží stárnutí.

Punker v sukni

Howy (Howard) Jacobs způsobil svým nekonformním chováním v atmosféře dobře padnoucích a drahých obleků a kostýmů senzaci. V prezentačním filmu měl na hlavě punkerský účes (u nás mu říkáme „číro“) a na sobě koženou bundu s typickými cvoky. Do Rudolfovy galerie přišel jako rodilý Skot (Jacobs se přestěhoval z Británie do Finska v roce 1997) v zeleném kiltu a holými koleny, v černém triku a skotské vestě. Na vyholené hlavě měl jen pramínek vpředu „na patku“. Levé ucho zdobila náušnice. I jeho projev byl velmi neortodoxní. „My chceme pomáhat lidem a výzkum mitochondrií považujeme za správnou cestu. Pravda je jako autíčko složené z mnoha kostiček, ale my máme chaos kostiček a autíčko skládáme z hlavy bez návodu. Chaos může vést k různým výsledkům, ale něco jsme udělali. Skvěle jsme spolupracovali a potom taky popíjeli. Zvláště se Švédy, i když mezi námi je stále ten malý problém kvůli hokeji. To víte, Finsko je moje adoptivní vlast. Mitochondrie jsou části buněk, které obsahují enzymy pro spalování cukru a tuku a dopravují energii všem biologickým funkcím organismu. Jsou elektrárnou a musíme ji dobře znát. Mitochondriální DNA, neboli mtDNA, obsahuje 37 genů, které se podílejí na těchto procesech. Nikoli jako ostatní DNA, kterou dědíme po matce. Seznam nemocí způsobených mutacemi mtDNA je velký – je to encephalopatie, Parkinsonova nemoc, epilepsie, diabetes, srdeční choroby, různé druhy rakoviny a řada dalších.“ Howy Jacobs si pochvaloval pobyt v Praze mj. kvůli českému pivu, které označil za „kreativní lubrikant“.

Akademie se vytáhla

Stojí rozhodně za zmínku, že Descartovy ceny (šlo o 5. ročník) se poprvé udělovaly v Praze a na české straně byla tíha organizace především na Akademii věd ČR. Ta se vytáhla a důstojně připomněla, že u nás máme už dva držitele těchto trofejí – v roce 2001 byl jejím spoludržitelem doc. RNDr. Antonín Holý, DrSc., Dr. H. c. z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (získal ji za podíl na vývoji léku proti AIDS), v roce 2003 jím byl astronom Ing. Jan Vondrák, DrSc., z Astronomického ústavu AV ČR. Letos měla Česká republika jednoho reprezentanta v jednom z týmů, který byl ve finále – RNDr. Václav Drchal, CSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR byl členem týmu prof. Petera Weinbergera z vídeňské univerzity, který zpracovával projekt CSNM (Computional Science of Novel Materials).

Leave a Reply