Eugene Cernan by letěl znovu už zítra

1 Úno

Je legendou projektu Apollo a výzkumu Měsíce. Na přelomu září a října opět na pozvání Akademie věd ČR navštívil – už popáté – Prahu (poprvé 5. října 1974, prezident Husák odmítl přijmout čs. vlajku, kterou položil na povrch Měsíce).

Měl bohatý soukromý i společenský program a od předsedkyně AV ČR Heleny Illnerové převzal medaili De scientia et humanitate optime meritis. Při zmínce o minulé návštěvě v Čechách, kdy ho transportoval armádní vrtulník MI-8, který se zřítil z výšky 150 m (stalo se to 29. října 2001), se Eugene Cernan shovívavě usmívá… Neměl jsem z toho žádné trauma. Vlídnost zacházení v nemocnici po té nehodě a podpora, kterou mi Češi projevovali, všechno zahojila. Od té doby jsem usedl do vrtulníku mnohokrát. Musíte to brát jako pád z koně. Upadnete a zase nasednete.

Sám ještě aktivně létáte?
Ano a moc rád. Když jsem byl malý chlapec, tak jsem toužil létat, být pilotem, být astronautem. Svůj dětský sen jsem si splnil. Mám pořád sny. Teď mám sen létat co nejdéle. Mám svoje malé tryskové letadlo a pilotuji ho, jak nejčastěji můžu.

Byl jste posledním člověkem, který stál na Měsíci, a od té doby uplynulo 32 let. Myslíte si, že se člověk na nejbližší planetu zase vrátí?
Upřesnil bych to asi tak, že jsem byl posledním člověkem, který stál na Měsíci ve 20. století. Začátkem letošního roku prezident Spojených států George Bush oznámil změnu strategie ve výzkumu kosmu. Člověk se vrátí na Měsíc a měl by stanout i na Marsu. Bude to mezinárodní projekt a myslím, že by mohl dát příležitost i některému mladému Čechovi nebo Češce.

John Glenn dokázal, že do kosmu mohou letět i senioři, přitom byl o sedm let starší než vy. Odvážil byste se znovu do vesmíru?
Kdyby se mě tak někdo zeptal – chceš letět zítra…? Nerozpakoval bych se ani minutu a letěl bych!

Kam nejraději?
Nejraději bych se vrátil na Měsíc a navštívil bych místo v oblasti Taurus-Littrow, kterému sám říkám Domovské údolí. Je to nádherný bod ve vesmíru. Je mým snem se tam vrátit.

Co se stalo s oranžovou hlínou, kterou jste s Harrisonem Smittem našli na Měsíci u kráteru Shorty?
Dvanáct astronautů ze šesti misí programu Apollo vstoupilo během tří let s vynikajícím vybavením na povrch Měsíce a díky nim člověk poznal tuto planetu daleko víc než lidstvo za několik set let. Oranžová hlína byla jen jedním z těch poznatků. Byla pečlivě zkoumána v laboratořích mnoha zemí světa. Jedná se o důsledek vulkanické činnosti a oranžové zbarvení je způsobeno oxidem titaničitým. Harrison Smitt je geologem a jásal. Mějme na paměti, že Měsíc je neporušeným zrcadlem minulosti naší soustavy, zatímco na Zemi už příliš zasahoval člověk.

Účastníte se ještě aktivně amerických kosmických programů?
Moje role je neoficiální, jsem konzultantem, který odpovídá na otázky a říká své názory.

Teď se v USA často diskutuje o tzv. komerčních letech. Jaký na ně máte názor?
Komerční lety do vesmíru jsou realizovatelné a je o ně velký zájem. Brzy to bude tak, jako když cestovní kancelář vypraví autobus s turisty. Já ale věřím tomu, že je blízko doba, v níž do vesmíru budou létat tzv. obyčejní lidé kvůli tomu, aby to mělo smysl. Myslím učitele, studenty, malíře, básníky, novináře a podobně. Aby se v každém z nich zrodil také nový sen, který má velkou hodnotu a posouvá lidstvo správným směrem. Jen tak se může naplnit myšlenka, kterou vštěpuju dětem – nic není nemožné. Mějme stále nové sny!

Řada astronautů zahynula při různých nehodách. Jaké je riziko současných kosmických letů?
Rizikem je i v Praze přejít ulici… Ale lidé musejí létat do kosmu, protože mají něco, co nemají roboti. Mají zvídavost, jsou kreativní. Nemůžeme do kosmu posílat jenom roboty, protože oni si nekladou otázky jako lidé. Roboti se neptají – mám strach? Jsem blíž k Bohu? Proč je to tak a ne takhle? Můžu tohle dokázat a poradím si s tím? Robot všechno zvládne lehce, ale není zvídavý. Představte si hypoteticky, kdyby Kryštof Kolumbus poslal s lodí, která měla objevit Ameriku, jen roboty? Těžko by přinesli odpovědi na mnoho otázek a možná by do Ameriky ani nedopluli.

Na jedné staré fotografii jste zachycen, jak trénujete na zemi zapichování americké vlajky do povrchu Měsíce a sledují vás vaše manželka a dcera Tracy. Jak vaše činnost ovlivnila vaše děti a mladé lidi, mezi něž často chodíte?
Mám tři dcery a devět vnoučat. Rodiče mým vnoučatům ukazují od roku jejich věku – podívej, támhle je Měsíc, to je dědův Měsíc… Možná si ty děti jednou uvědomí, že jejich dědeček byl něčím trochu mimořádným. Ale mně jde hlavně o to, aby mě teď vnímaly hlavně jako dědu. Ale až budou starší, tak se je pokusím přesvědčit, že je potřeba snít o tom, čeho chtějí dosáhnout. Kdyby se mi to podařilo, tak udělám nejlepší věc ve svém životě. To říkám všem mladým lidem, které potkávám.

Leave a Reply