Auto na vzduch!

28 Led

Nepochybně už první vynálezce spalovacího motoru snil o tom, že nebude muset svůj výtvor krmit páchnoucí hořlavou tekutinou. A snad každý z nás už jednou v životě snil o tom, že do nádrže nalije špinavou vodu a auto pojede stejně dokonale jako po natankování tím nejlepším vysokooktanovým benzinem. Lidstvo vyzkoušelo už mnoho cest – vzpomeňme si na palivové články či hybridní pohon. A co takhle vzduch? Proč bychom nemohli cestovat ve vozech poháněných jednou z mála věcí, které máme na tomto světě zadarmo?

Představte si vůz, který ani v nejmenším neškodí životnímu prostředí – ve skutečnosti díky systému filtrů z jeho výfuku vychází vzduch čistší, než jaký se do motoru dostal. Motor vozidla MDI totiž pracuje se vzduchem z atmosféry a se stlačeným vzduchem z nádrže. Tlakování vzduchu do nádrží probíhá buď pomocí zabudovaného vnitřního kompresoru, nebo během plnění na čerpací stanici, která má vysokotlaký kompresor k dispozici.

Čistota především!

Než může být vzduch stlačen, musí nejprve projít filtrací, aby se z něj odstranily všechny nečistoty, které by mohly motor poškodit. Filtry s aktivním uhlím odstraňují špínu, prach a erozivní částice, které se bohužel vyskytují nejen v městském ovzduší, ale prakticky kdekoli ve volném prostředí.

Z výfuku vozidla tedy díky pokročilému filtračnímu systému odchází zase vzduch, který je sice chladný (o teplotě 0 až –15 stupňů Celsia), ale nepůsobí potíže žádné formě života a navíc je čistší, než když do vozu vstoupil. Tento požadavek je ve světě automobilismu naprostou novinkou, protože je to v lidské dopravě poprvé, kdy automobil vzduch místo znečišťování filtruje. Jinými slovy snižuje už existující znečištění prostředí, místo aby do něj vypouštěl další špínu či škodlivé plyny.

Bezpečnost nádrže na vzduch

Patrně nejčastější otázkou v souvislosti s tímto typem pohonu je záležitost bezpečnosti provozu tohoto automobilu. Vozy firmy MDI využívají nádrže, které obsahují devadesát metrů krychlových vzduchu stlačeného na 300 barů. Není takový systém nebezpečný? A jak se bude chovat v případě nehody?

Výrobce tvrdí, že tento systém je naprosto bezpečný. Nádrže jsou stejné jako ty používané pro uchovávání zkapalněných plynů v městských autobusech s LPG pohonem a i ostatní technologie jsou stejné jako při jízdě na zemní plyn. Krátce řečeno, nádrže na vzduch byly vyrobeny a homologovány na stejném principu jako nádrže na přechovávání výbušných plynů. A vzduch jak známo není výbušný ani v nejmenším.

Navíc v případě nehody a následném poškození nádrže nedojde k explozi či roztržení, protože samotné nádrže nejsou vyrobeny z kovu. Jsou ze skelných vláken a tudíž praskají podélně, vzduch z nich unikne se silným syčením a hvízdáním, které ovšem není ani trochu nebezpečné. Je vcelku jasné, že pokud byla tato technologie připravena a testována k použití s hořlavými a výbušnými plyny, může být tím spíše bez obav použita ke skladování vzduchu. Při vývoji a výrobě nádrží firma MDI spolupracovala s evropskou špičkou na poli leteckých technologií, společností Airbus Industries. Její odborníci dohlížejí v každé továrně na správný postup výroby nádrží.

Kromě toho jsou vzduchové nádrže vylepšením stávající konstrukce. Aby se zabránilo tzv. „raketovému efektu“ v případě úniku vzduchu přes ventil (což by způsobilo nechtěný pohyb vozidla), byla provedena malá, ale důležitá změna v designu. Firma MDI umístila ventil doprostřed nádrže, čímž byla snížena pravděpodobnost „raketového efektu“ na naprosté minimum.

Další součásti vozidla

Karoserie vozidel MDI jsou vyráběny ze skelných vláken s pěnovou výplní jako mnoho jiných vozidel na trhu. Použití této technologie má za následek vylepšení dvou parametrů – ceny a váhy. Skelné vlákno má proti ocelovým plátům mnoho dalších výhod – je bezpečnější (při nehodě nevytváří ostré hrany ohrožující život), jednodušeji se opravuje (je lepené) a nerezaví. V budoucnu by chtěla firma vyrábět karoserie z konopných vláken a přírodních pojidel, aby dosáhla ještě větší šetrnosti vůči životnímu prostředí. Vynálezce motoru MDI Guy Négre vlastní patent na revoluční vylepšení systému elektrických rozvodů ve vozidle. Je to systém založený na rádiových vlnách, které jsou mikrospínači zachycovány v každém elektrickém zařízení vozu, což umožňuje řízení vozu pomocí jediného kabelu. Takže se místo jednoho vedení pro každé zařízení (světla, vnitřní osvětlení, ukazatele směru, kontrolky řízení a další) používá jednoho vedení pro celé auto. Tím se nejen ušetřilo 22 kilogramů váhy drátů a usnadnila instalace i opravy elektrických zařízení, ale po vyjmutí klíče ze zapalování tento jedinečný systém funguje jako dokonalá ochrana před zcizením vozidla.

Otázkou je, jak budou reagovat ropní šejkové, magnáti a celá petrolejářská lobby. Obcházejí je už mrákoty, anebo uvažují o odkoupení celého projektu (aby ho uložili „k ledu“)…?

Vozidlo na vzduch v praxi

  • Vůz dokáže uvézt buď 450 kilogramů nákladu, nebo čtyři cestující.
  • Produkuje přitom daleko méně hluku než ostatní vozy, protože nedochází ani k výbušné, ani ke spalovací fázi motoru.
  • Jeho dojezd závisí na vyvinuté rychlosti. Při rychlosti 50 km/h dokáže na jedno naplnění nádrže urazit 300 kilometrů. Rychlostí 100 km/h vůz ujede polovinu této vzdálenosti.
  • U čerpací stanice lze nádrže doplnit během tří až čtyř minut. Při samostatném doplňování v domácí garáži je možné nádrže při připojení do běžné elektrické sítě a s využitím vestavěného kompresoru naplnit za tři a půl hodiny.
  • Odhadovaná cena vozu se pohybuje (u různých modelů) na 8000 – 10 000 amerických dolarů.

Leave a Reply