Alfred Nobel – muž plný paradoxů

17 Pro

Alfred Bernhard Nobel 1923

Alfred Bernhard Nobel, jehož výročí narození (21. října 1833 ve Stockholmu) připadá na říjen, je jednou z nejslavnějších osobností světové vědecké komunity a současně člověkem obrovských paradoxů. Založil tradici nejprestižnějších ocenění, jaká na této planetě mohou získat vědci, literáti či státníci. Zároveň ve své laboratoři vytvořil trhavinu, která byla zhruba 80 let nejničivější konvenční výbušninou, která v řadě válek a konfliktů zmařila desítky miliony životů.

Slavný Švéd však použití dynamitu ve zbrojařském průmyslu nedokázal zabránit. Bez jeho dynamitu by se však nezrodilo mnoho staveb vytvářejících již v 19. století bohatou infrastrukturu. Byl veleúspěšným a předvídavým bohatým podnikatelem, současně erudovaným vědcem a hovořil pěti jazyky, ačkoli neabsolvoval žádnou školu a univerzitu. O jeho vzdělání se postarali soukromí učitelé a studijní pobyty na prestižních pracovištích. S jeho jménem se spojuje obecně jen vynález dynamitu, ale na autorství mnoha jiných jeho objevů se zapomíná, ačkoli je z nich užitek dodnes.

Je považován za kajícného ničitele, i když štědře podporoval výzkum a charitu v mnoha zemích, založil několik vědeckých institutů. I když byl chemikem a podnikatelem, věnoval všechen volný čas literatuře, filozofii, psal básně, filozofické úvahy, dokonce i dramata, byl velkým čtenářem románů. Ačkoli si mohl koupit všechno na světě, žil jako světoběžník (nejvíce času trávil v Paříži) a byl obletován slavnými, nedokázal si „pořídit“ šťastný osobní život. Nikdy se neoženil. Cítil se osamělý a ve 43 letech se už považoval – i díky chatrnému zdraví – za opuštěného a uštvaného člověka bez lásky, bez přátel, bez domova. Jedině krátká a zřejmě jen platonická epizoda s rakouskou asistentkou Berthou Kinsky zhruba v roce 1877 pro něj znamenala jisté soukromé štěstí. Ta se však brzy provdala, stala se bojovnicí proti zbrojení a osobností mírových iniciativ a v roce 1905 dostala Nobelovu cen za mír (jako Bertha von Sutter). S Nobelem si však dopisovala až do jeho smrti.

Neměl během svého života nikdy klid. Jeho otec Immanuel jako podnikatel dvakát zkrachoval – podruhé po Krymské válce v roce 1856 v Rusku, když jako významný zbrojní dodavatel (vymyslel mj. námořní miny v podobě sudů naplněných střelným prachem) ztratil klíčové zakázky. Učinil pokus přivlastnit si synův vynález dynamitu, ale pak si to rozmyslel a začal s ním raději spolupracovat. Nobel si zakusil své při několika explozích v jeho továrnách (jeden výbuch při pokusu ve Stockholmu zabil i jeho bratra Emila), musel čelit řadě velkých kampaní proti své osobě. Trpěl depresemi, zažívacími poruchami, bolestmi hlavy a anginou pectoris (několikrát se léčil i v Čechách, poprvé v roce 1854 ve Františkových Lázních). V roce 1890 odmítl brát na své problémy se srdcem nitroglycerin, s nímž experimentoval celý život. V roce 1896 se chtěl vrátit domů do Švédska a své aktivity omezit. Už předtím si zařídil konečně stálý domov na zámku v Björkbornském panství u města Karlskoga. Nestihl to. Zemřel 10. prosince 1896 ve dvě hodiny v noci v San Remu v Itálii na mrtvici.

Neměl klid ani po smrti. Když byla zveřejněna jeho závěť odkazující téměř všechen jeho majetek Nobelově nadaci, vzbouřili se proti němu pozůstalí příbuzní. Závěť napadali soudně a byla zpochybňována až do roku 1901 – až pak mohly být udělovány Nobelovy ceny.


Životopisná data A. B. Nobela

  • Narozen: 21. října 1833 ve Stockholmu;
  • Otec: Immanuel, stavební inženýr, vynálezce, podnikatel;
  • Matka: Andrietta;
  • Sourozenci: Robert (1829 – 96), Ludwig (1831 – 88), Emil (1843 – 1864, zahynul při výbuchu Nobelovy továrny ve Stockholmu);
  • 1842 – stěhování ze Stockholmu do Sankt Peterburgu, kam jeho otec přesídlil už v roce 1937 po krachu továrny ve Stockholmu;
  • 1850 – 52 – studijní pobyty ve Švédsku, Německu, Francii a USA;
  • 1850 – seznámení s nitroglycerinem (objev Itala Ascania Sobrera v r. 1847, který nitroval glycerin kyselinou dusičnou a sírovou) během studia v Paříži u prof. Pelouzea;
  • 1856 – krach otcovy zbrojní továrny v Sankt Peterburgu, návrat části rodiny do Stockholmu, v Rusku zůstali Robert a Emil, kteří úspěšně přeorientovali zbrojní výrobu rodinné firmy na ropný průmysl;
  • 1863 – po řadě pokusů získal A. Nobel patent na „trhací olej“, později nazvaný dynamit (odvozeno z latinského slova dynamis = síla), což byla směs nitroglycerinu a porézního savého písku (tzv. rozsivkové zeminy), ručně tvarovatelná hmota nevybuchující při nárazu i zapálení; krátce nato patentoval rozbušku z dřevěné dutinky a střelného prachu;
  • 1864 – byla zahájena velkovýroba dynamitu, první bezpečné průmyslové trhaviny, byla založena nová továrna v Německu (v Krümmelu u Hamburku);
  • 1865 – z Nobelovy průmyslové trhaviny se stává obrovský byznys a skvělý vývozní artikl. Švédská státní železnice si objednala trhavinu pro stavbu tunelu Sörder u Stockholmu a kupují ji prakticky všechny stavební firmy v Evropě, mj. i společnost, která postavila slavný tunel St. Gotthard ve Švýcarsku v 70. letech 19. století;
  • 1866 – Nobel přijel do USA, kde své vynálezy ošetřil patenty, založil několik továren a laboratoří, vedl úspěšnou kampaň ve prospěch své trhaviny jako bezpečné látky;
  • 1867 – vylepšený a bezpečnější „trhací olej“ byl patentován pod názvem dynamit; je současně patentován ve 20 evropských zemích a v USA; okamžitě se však stává zbrojařským artiklem;
  • 1868 – Nobel a jeho otec byli vyznamenáni Lettestedtovou cenou Královské švédské akademie za „významné objevy praktického využití pro lidstvo“;
  • 1869 – 1895 – Nobel zakládá postupně továrny a chemické laboratoře na 90 místech Evropy a USA, pokračuje ve výzkumu dalších výbušnin a dalších materiálů, postupně se stává jedním z nejbohatších lidí světa a registruje 355 patentů, mj. také na syntetickou gumu, kůži a umělá vlákna, podporuje svými financemi vědu a výzkum, zejména v medicíně;
  • 1895 – Nobel sepsal v Paříži svou závěť, v níž odkázal 32 milionů švédských korun v bezpečných cenných papírech své nadaci – pověřené instituce v den výročí jeho smrti každoročně udělují Nobelovy ceny za významné objevy v chemii, fyzice (pověřena švédská Královská akademie věd) medicíně a fyziologii (Karolinský medicínsko-chirurgický institut ve Stockholmu), za zásluhy o mír (Norský parlament) a za literaturu (Akademie ve Stockholmu); budou vypláceny prémie z výtěžku fondu (jedna cena asi 160 000 švédských korun). Pozn.: od roku 1969 se uděluje šestá Nobelova cena za ekonomii;
  • 10. prosinec 1896 – Nobel umírá v jednom ze svých sídel v italském San Remu, dosud utajená závěť je zveřejněna;
  • 1901 – poprvé byly uděleny Nobelovy ceny.

Leave a Reply